|
Rod Lophophora COULT.
 |
|
Lophophora williamsii, El Sacrificio, Coahuila (foto Pavel Pavlíček)
|
Svým způsobem jsem panu PP velmi vděčný. A sice poté, co jsem překonal
sebevědomí začátečníka (z toho mě velice vyvedla praxe v botanické
zahradě) a tudíž jsem velice rychle pochopil, že o kaktech vím
méně než nic, postupem času, nabíraje zkušeností s tím či oním rodem či
skupinou rostlin, jsem se začal domnívati, že nabývám jakéhosi
povšechného přehledu a vyfutrován jakýmsi množstvím utrápených a
zničených kytek, přímo úměrném množství, jimž jsem se snažil v tomto
osudu zabránit, jsem se opět začal domnívat, že něco o těch kytkách už
vím. Jen doufám, že jsem se tak i neprezentoval (pakliže ano, velice se
za to omlouvám). Poté, co mě pan PP vyzval k napsání tohoto seriálu,
jsem se opět posadil pr…lí na zem, a to že pěkně zvysoka a rázně. Neb
minimálně o polovině rodů, o kterých jsem dosud psal, jsem musel mnoho
načíst a podat tedy informace více méně obecné a povšechné, tedy
takové, které jsou obecně známé a nestojí ani za námahu s napsáním. A
to jsem teprve cca v polovině seriálu a čeká mě to horší a obsáhlejší.
A tedy do stejné skupiny rostlin patří i rod Lophophora, tak známý, diskutovaný a z různých, nejenom pěstitelských důvodů dobře známý i laické veřejnosti.
 |
|
Lophophora williamsii PP 896, Boquillas de Refugio (foto Pavel Pavlíček)
|
Co se vlastně o lofoforách pokusit napsat, aby to už někde napsáno
nebylo, aby to nebylo než ohřívání vychladlého čaje. Tedy zaprvé, že je
to rod kupodivu taxonomicky velice stabilní. Alespoň jsem nezaznamenal,
poté co byl rod ustaven, nějaké pokusy o kombinace a slučování s
různými frajleemi a pediokaktusy, nebo nedej bóže něčím ještě méně
rozumným. Prostě lofofory a šmytec.
 |
|
Lophophora diffusa u Peňa Miller (foto Petr Šimon)
|
Druhak – je to rod, který jest velice zahrnován svými tajemnými
halucinogenními účinky, svým využitím v mystických náboženských
obřadech dávných obyvatel Mexika a jihu USA (dnes následovaných členy
American Natur Church, kteří k u svému náboženskému počínání mají
používání lofofor povoleno zákonem dodnes). Sny různých experimentátorů
na poli výroby a distribuce omamných a psychotropních látek jest nám
hrubě narušit faktem, že požívání lofofor z kultury způsobí
nejvýše příšerný průjem, kdy si ve vyměšování uděláte „strejčka“
minimálně na tejden dopředu (ověřeno vlastní zkušeností, odpusť mi
kaktusářskej pámbu).
Všichni jsme byli svědky zpitomělosti
patřičných našich orgánů v době nedávné. Též jsem kolem příslušné
vyhlášky privátně něco natelefonoval a dostal se nakonec až na garanta
problematiky v příslušné komisi, pana Dr. Z….už si o nepamatuju.
Vzbudil ve mně děs a hrůzu slovy, že je možné, že je to pitomost, neb z
nich tomu nikdo nerozumí. Tak jsem si zkusil představit garanty a
komise, předkládající třeba ekonomické zákony či jiné právní normy a
rozklepal jsem se strachy. Přičemž o máločem bylo publikováno tolik
odborné literatury, jako o tomto problému.
 |
|
Lophophora alberto–vojtechii (foto Grzegorz F. Matuszewski)
|
Pokoušet se napsat o lofofrách cokoli rozumného jest v naší zemi velmi
neopatrné, nepatří – li člověk mezi skupinu světově uznávaných
odborníků, jako je Ruda Grym (jehož publikace o tomto rodu se mně zdá
býti vyčerpávající), Vojta Myšák, Jarda Šnicer a další, abych někomu
neublížil či co, ostatním se omlouvám. Pro mě jsou lofofory naprosto
neznámou krajinou, přesto, že jsem donedávna asi 20 rostlin měl a bylo
mně záhadou, zda je to ta či ona. Jmen máme nemnoho, ale jak se poznají
jedna od druhé, nevím, mně se to nepovedlo nikdy. Vysel jsem z dobrého
zdroje semena L. jourdaniana,
jejíž popis v 70. letech uveřejnil pan Dr. Haberman a měla býti typická
svým červenofialovým či sytě růžovým květem. Kvete bělorůžově jako
ostatní wiliamsky a ani figurou se od nich neliší. A tak tedy
registruji ty caespitosy, diffusy, lutee, koehresiany, descipiensky a alberto-vojtechii, leč nevím o jejich rozlišování ničeho a netrápí mě to.
 |
|
Lophophora fricii (foto Vladislav Zatloukal)
|
Co do kultury typičtí zástupci pěstitelské školy ,,Mexiko“, tedy teplo,
propustný, leč výživný substrát, nárazová zálivka a hlubší květináče
krzevá masivní řepu – co tu objevného? Zimování suché a chladné,
pochopitelně. Pokud toto vše v pořádku, pak kvetou od jara do léta a
dál prakticky furt, jen nějak nechtěj dělat moc semen – dvě tři v plodu
je tak akorát. Snad jednu poznámku – opatrně s první jarní zálivkou,
neb ony se umějí napít tak rychle, že prostě samým přežráním jim
praskne pupek, aniž by za to mohly. To my. Takže raději opatrně a
zvolna. Já se musím přiznat, že mně moc do srdce nezapadly, neb
nepíchají, což pro mě jest základní atribut kaktusovitosti a hlavně
takové, které píchají dost, hodně nebo strašně jsou u mě v oblibě. Též
obligátní výzva k tomu, aby byly více pěstovány, se asi mine adresou,
neb je jich poměrně dosti mezi lidem právě kvůli své zvláštnosti a
jakémusi až mystickému fluidu, které kolem sebe šíří. A že taková
obrovská kupice dokáže vyvolat ouctu i v člověku, který jim neholduje
zrovna, tomu věřte.
 |
|
Kolekce rostlin rodu Lophophora (foto Zdeněk Podešva)
|
Povídání pro začátečníky,
podle abecedy 1 | 2 | 3
| 4
| 5
| 6
| 7
| 8
| 9 | 10
11
| 12 | 13| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24
| 25
| 26
27 |
28
| 29
| 30 |
31 | 32 | 33 | 34
|
