- Dokonalé odhalení všech uvedených pseudonymů dnes již
není možné, k pochopení však postačí pravá jména
hlavních postav tohoto čtení.
-
- Ario Karpus - A. V. Frič
- Nesmel (Nechtěl) - p. Musil
- Kristát - p. Chronc
- ing. Nopál - ing. Václavík, majitel
autoškoly v Brně
- dr. Heros - dr. Fleischer (otec Zdeňka
Fleischera)
- Hariota - Sadovský
- Solis - p. Krejčí (?)
- dr. Islaya - dr. Schütz
- Matukána – (?)
- Stapel - p. Papírník z Žabovřesk
…“A prosím Vás, co s těmi
rostlinami děláte?”
“Pěstuji je a rostou znamenitě!”
“Kolik rostlin ještě máte z oněch, které jste koupil u
Solise?”
“Mám všechny. Já kaktusy neprodávám”, řekl stařec
udiveně…
VII. Nová hvězda na obzoru
Tato kapitola byla v Sadovského rukopise jako
jediná napsána na stroji. Je to vlastně jiná (i když
podobná) verze dvou předchozích kapitol. V zájmu
historické přesnosti tedy uvádíme obě verze.
Importované kaktusy počaly brněnské kaktusáře
znepokojovati. Sám předseda Rebut ztratil během dvou měsíců
dvacet rostlin, když je přenesl uprostřed léta do své
advokátní kanceláře a umístil je u okna v šesti skleníčcích.
Také Solis měl ztráty. Pěstitelé salátů škodolibě se
usmívali a Hariota nebyl nijak potěšen, že mu Karpus pošle
další zásilku importů.
To se však nestalo. Asi za týden místo balíků došel
Karpusův dopis: Milý pane Harioto, teď se musíte
rozhodnout: Buď pro mne, nebo pro Islaju, který darebácky
se pokusil zničit mne finančně. Jste-li mým přítelem,
okamžitě s Islajou veškeré styky přerušte. Na vysvětlenou:
Vy víte, že jsem Islajovi svěřil asteriasy, aby je
rozprodal v Německu a ve Švýcarsku. Islaja však všechny
prodal jedné švýcarské firmě, s níž uzavřel dohodu, že
dodá další rostliny. Protože však firma mu nedala zálohu,
nabídl prý Haagemu svou průhonickou sbírku za 80.000
korun. Matukána se domnívá, že Islaja objedná asteriasy u
Haageho. Nepřerušíte-li s Islajou přátelství, je pro Vás
Ďáblinka tabu a já nepošlu Vám už ani trn. Karpus.
Odpoledne došla první velká zásilka mexických kaktusů
z Erfurtu, jíž Haage zaútočil na bašty Ďáblinky. Poslal
do boje 120 nádherných rostlin za třetinu ceny, kterou by
byl požadoval Karpus. Mezi nimi bylo též dvacet asteriasů,
které si ponechal Hariota, ostatních sto kusů zakoupil
Josef Stapel, o němž se Hariota domníval, že je obchodníkem
s květinami. Stapel byl málomluvný štíhlý muž vyšší
postavy a Hariota ještě nikdy o něm neslyšel. Snad byl šedesátníkem,
mohl však býti i starší. Teprve když odešel, napadlo
Hariotu, že se měl zeptat, kde bydlí.
Večer zasedl k psacímu stroji a napsal Karpusovi:
Váš dopis mne překvapil. Pravdou je, že v mé přítomnosti
Haage nabídl Islajovi onen vysoký obnos za průhonické sbírky,
Islaja však odmítl kaktusy prodat. To Haageho velmi roztrpčilo.
Naprosto nevěřím, že by Islaja pro kohokoliv objednával
asteriasy. Také by je neobjednával u Haageho, ale přímo u
inženýra Castaněda, který po Vašem odjezdu začal sám
tyto rostliny na svých pozemcích sbírati a je prodávati.
Myslím, že se s Islajou rozcházíte docela zbytečně a já
ovšem bez Vašeho pozvání napříště do Ďáblinky nevkročím.
Hariota.
Karpusův dopis vyvolal na členské schůzi pobouření.
Solis i jiní žádali, aby importní kaktusy byly objednávány
z Erfurtu. Na schůzi přítomný Jan Nechtěl si vyžádal
pravidelnou dodávku 150 importů pro své květinářství na
Zelném trhu a stal se jedním z nejúčinnějších propagátorů
moravského kaktusářství. Obsadiv Moravu pronikl Haage brzo
pomocí nově založeného Islajova spolku i do samé Prahy.
Ceny importovaných kaktusů však klesaly den ode dne,
neboť indiáni na svých územích začali vhodně veliké
kaktusy rovněž sbírati a nabízeti je v přístavech, kde
je od nich kupovali námořníci, aby zdarma je dopravili do
Evropy a zde dobře prodali. Obchodní parníky dopravily
leckdy velké množství beden kaktusů koupených od indiánů,
mezi nimiž byly i zcela nové druhy.
Karpus pozdě si uvědomil, že jeho snaha býti výhradně
importérem asteriasů z Castanědových nalezišť
ztroskotala o hrabivost jiných lovců kaktusů, kteří o ceně
asteriasů nějak se dozvěděli. Ďáblinka osiřela. Karpus
přemýšlel, jak by čelil isolaci, do které tak náhle se
dostal. Chtěl být vědcem, chtěl něco mimořádného
objevit – jal se tedy křížit jednotlivé druhy astrofyt
– což už prováděl také Hariota. Karpus však chtěl už
v druhé generaci křížení získati nové krásnější
druhy, které už předem nazval Prago-Hybridy. Napsal, že
tyto Pragohybridy nemají nic společného s křížením tří
druhů astrofyt provedené koncem minulého století
francouzským abbém Beguinem, protože prý tento muž
nepracoval s rostlinami druhově čistými. Karpus studoval
Mendlovy zákony o dědičnosti, nijak si však neuvědomil,
že všechna Mendlova křížení byla provedena vždy v
rozsahu dvou odchylek u téhož druhu rostliny.
Ve druhé generaci kříženců obdržel Karpus nejrůznější
formy astrofyt, avšak ani jedinou rostlinu, která by se
alespoň trochu podobala nebo dokonce předčila “čistokrevné
rodiče”. Karpus psal potom na všechny botanické ústavy,
že se mu podařilo prokázat neplatnost Mendelových zákonů
a utržil si ovšem tehdy ostudu, protože už tehdy bylo známo,
že pro druhou generaci kříženců druhových mendelovské zákony
neplatí. I vydal se Karpus na poslední svou zámořskou
cestu – tentokráte opět do Jižní Ameriky, kde opět
objevil mnoho nových druhů – salátově zelených, jak sám
říkával. Ač přivezl mnoho kaktusů, mezi nimiž byly i
stohlavá gymnocalycia, úspěchu se už nedožil. Evropský
trh byl saturován rostlinami dováženými ve velkém počtu
jak z Mexika, tak z Jižní Ameriky. Jihoamerické importy
rostly u nás velmi snadno a svými pestrými květy začaly
vytlačovat kaktusy mexické. Ještě však kolem r. 1930
dopravil H. W. Viereck do Evropy přes sto tisíc Astrophytum
myriostigma a další tisíce exemplářů ostatních druhů,
čímž se domohl takového majetku, že si v Meklenbursku
zakoupil velkostatek. Dosáhl sběrem kaktusů rychleji
bohatství, než jeho dobrodružní příbuzní, kteří po
prohrané první světové válce šli hledat štěstí do
Kanady jako zlatokopové.
Mezi lovci kaktusů nezřídka však vznikaly nechutné
spory. Obviňovali se navzájem u mexických úřadů, že
barbarsky ten či onen ničí přírodní krásy a vykrádá
naleziště do poslední rostliny. Nebyla to ovšem pravda,
protože v přírodě rostoucí kaktusy nejsou tak vzhledné
jako jejich bratři pěstění v evropských sklenících, úřady
však vydaly přísnější zákazy sběru rostlin i jejich
semen, povolovaly však sběr čehokoliv, kdo za povolení řádně
zaplatil a měl u úřadu známou osobu, kterou ovšem obyčejně
musel podplatit také. Na štěstí v té době už v Evropě
vzniklo tolik pěstitelských firem a také tolik kaktusářů
pěstujících kaktusy z importovaných semen, že poptávka
po importovaných rostlinách rychle klesala. Kupovaly se jen
nově objevené druhy a importovaná semena oněch velkých
druhů, které v Evropě dosud nikdy nekvetly.
Brněnský spolek rostl počtem i zkušenostmi. Jeho
centrem se staly skleníky pro pěstění kaktusů, které v
okolí Brna postavil Heros. Zde vznikla také nová masová
kultura kaktusových semenáčků. Na jaře vysazoval urostlejší
rostliny přímo do substrátu pařeniště, které ve volné
půdě rychleji rostly než v hrnkové kultuře. Uprostřed
podzimu je vyryl, odstranil z kořenů hlínu a nastavěl pěkně
jeden vedle druhého do připravených dřevěných truhlíků,
kde poblíž skla nebo i pod parapetem ve skleníku přezimovaly
až do polovice února. V té době Heros všem semenáčkům
sestříhal kořeny a znovu je nastavěl do bedničky. Do 15.
dubna zatoužily rostliny tak mocně po vláze, že na zbytcích
kořenů vytvořily bohatou spleť nových hledacích kořínků
– a to byla vhodná doba, aby znovu byly nasázeny do substrátu
pařeniště. Heros říkal, že pěstuje odolné pravokořenné
rostliny. Nerostly příliš rychle, protože Heros mnoho větral
a tím teplotu pod pařeništními okny velmi snižoval,
rostlinky však byly odolné a kaktusáři rádi je kupovali.
Později Heros zavrhl dřevěné bedničky a nahradil je
plechovými. Byl to věru revoluční čin, neboť dosavad všeobecně
se věřilo, že kořeny všech rostlin potřebují, aby stěnou
hrnku nebo bedničky prolínal k nim vzduch. Kaktusy i jiné
rostliny rostly však mnohem lépe v plechových podnosech a
upravených konservových krabicích, protože jejich stěny
nebyly ochlazovány odpařující se vodou. Heros později v těchto
plechovkách se zdarem pěstil perské bramboříky ba i
orchideje.
- Konec 28. dílu
(pokračování příště)
|
