Nastává nám
období, o kterém staří kaktusářští
autoři psali jako o období pro studium odborné
literatury. Ono skutečně té práce mnoho
není, kaktusy jsou už všude zazimovány, ten,
kdo je nemá ve skleníku, tak je jistě uložil
na chladné místo, kde teploty neklesají pod
nulu ale nestoupají nad 15 stupňů – to
ostatně také podle toho, které druhy jsou
zimovány.
 |
Turbinicarpus jauernigii
PP190
|
Vysokohorské
rebucie, chilské kopiapoe nebo neoporterie by
jistě při 15 stupních „vybíhaly”, kdežto
třeba většina mexických druhů při této
teplotě nehne ni brvou, ale melokaktusy nebo
diskokaktusy by mohly i nachladnout. Ti
pilnější kaktusáři dokonce jistě podlehli
moudré radě, kytičky vysypali z květníků a
očištěné je zabalili do novin. Kytky jsou
absolutně v suchu, některé se pěkně
zatahují k povrchu terénu – zejména
turbinikarpusy, ariáky nebo lofofory.
 |
Ariocarpus retusus
|
To
si můžeme nakonec prohlédnout na obrázcích.
Podotýkám ovšem, že je nutné
„zatahovací” rostliny s řepovitým
kořenem zasadit do hlubších kvetináčků –
aby se vůbec měly kam zatáhnout – podívejme
se na Turbinicarpus
pseudopectinatus, Turbinicarpus
jauernigii a Ariocarpus
retusus.
 |
Mammillaria hernandezii
|
V listopadu
toho moc ve sbírce nekvete, výjimkou je třeba Mammillaria
hernandezii, ale i tu jsem kvůli kvalitnímu
kvetení (a opylování) musel umístit pod
zářivky.
 |
Euphorbia obesa
|
Kvetou
ovšem některé sukulenty, například Euphorbia
obesa kvete snad neustále – to na
obrázku je ale samec, takže květy jen samčí.
 |
Pachypodium brevicaule
|
Kvete
také Pachypodium brevicaule, takže stále se
pokoušíme opylovat – většinou bez
úspěchu. Ani osvědčený entomologický
špendlík nenabere na hlavičku dost pylu
k opylení blizny, nebo to prostě neumíme a ty
tři, čtyři plody ročně jsou spíše dílem
náhody.
 |
Euphorbia millii
|
Také
Euphorbia millii kvete docela mile, dnes
jsou už vyšlechtěny květy ve všech
odstínech od bílé až po fialovou, a vděčná
kytka zdobí okna mnoha příbytků.
Za
měsíc zase nashledanou
|
