Listopad ve sbírce u Pavlíčků

Listopadová sbírka – u většiny kaktusářů je už na zimovištích nejrůznějších typů, jen malé procento kaktusářů má kytičky stále na jednom místu, v zimě v létě. Ta naše sbírka je soustředěná do jednoho skleníku, kde pod parapety se musí vejít asi stovka zeleninových přepravek z ostatních skleníků. Zatímco na jaře jeden neví, kam s objektivem namířit dříve, v listopadu je problém nějakou tu kytičku najít.

Ariocarpus agavoides

Samozřejmě – začátkem listopadu ještě dokvétají Ariocarpus, podívejme se na Ariocarpus agavoides. Jeho dlouhé a štíhlé bradavky nápadně připomínají rostliny rodu Agave, odtud také to jméno. Myslím, že tato „agávka” patří mezi ty, co se pěstují nejsnadněji.

Po svých cestách v USA jsme narazili na lokalitu, kde nerostlo vůbec nic, mimo stovek miniaturních Ariocarpus fissuratus (PP 722). Není divu, tak nehostinné místo, kde podkladem není nic, než zvětrávající opuka, aby člověk pohledal. Ale o tom bude více napsáno v časopisu Kaktusy.

Ariocarpus fissuratus PP722  

  Ariocarpus fissuratus PP722

 

  tříměsíční roubovanec

Dnes se jen podívejme na asi 3 měsíční roubovanec. Kdyby tak ty tři „silné” trny na koncích bradavek vydržely (v témže poměru) i na dospělých rostlinách – to by bylo! Pokud se nestane nic nepředvídaného, pokusíme se společně na těchto stránkách pozorovat tohoto roubovance, až do doby, než dospěje do kvetení.

Na podzim dokvétá řada turbinikarpusů, tohle je Turbinicarpus hoferi. Nedávno jsem se dozvěděl, že kousek od místa kde rostou, by se měla nalézat lokalita Ariocarpus trigonus s velkými bílými květy. Takže zase téma pro další polní průzkumy...

Turbinicarpus hoferi   Parodia mathesiana

Turbinicarpus hoferi

 

  Parodia mathesiana

Kupodivu, dlouho do podzimu kvetou i některé parodie. Obrázek představuje ne příliš běžnou Parodia mathesiana. U pana Matese v DDR jsme byli někdy před 20 lety se zájezdem – tak krásnou sbírku v krásném prostředí jsme viděli málokde.

Ariokarpusy – to je podzimní kvítí, letos ale zdá se odkvetly během října a v listopadu už jen ti opozdilci, takže si prohlídněme Ariocarpus trigonus a A. retusus.

Ariocarpus retusus v. furfuraceus   Ariocarpus trigonus

Ariocarpus retusus v. furfuraceus

 

Ariocarpus trigonus

Mammillaria hernandezii – ta už jednou v této rubrice byla. Letos mi vykvetla hromadně, jakoby na počest 17. listopadu, a protože je docela sychravo a poměrně vysoká vzdušná vlhkost, umístil jsem je pod zářivky, pyl je tak pěkně suchý, dopoledne do široka rozevřené květy jemně voní, a tak bude určitě dost semínek do katalogu i na výsev. Ale určitě některé rostlinky pokvetou i v prosinci či v lednu.

Echidnopsis spec.   Lithops karasmontana 'lateritia'
Echidnopsis spec.   Lithops karasmontana 'lateritia'

Kvetou i některé sukulenty. Vyfotil jsem pro vás jeden „nepojmenovaný” Echidnopsis, který jednak vytvořil kristátní hlavu, jednak kvete a bude kvést spoustou kvítků, které jsou jen o něco málo širší, než centimetr. Dalšími kvítky upoutá Aloe albiflora, kterou bych asi měl správně podle nějakého stupidního zákona zaregistrovat, protože je to jednak CITES 1, jednak určitě rostlina divoká, protože asi všechny kytky u nás zřejmě pocházejí z jednoho klonu ještě od pana Karmazína. Nedělají tedy semena, ale ochotně se množí odnůžky a zdá se, že jsou téměř nezničitelné, takže jsou už zastoupeny nejen v řadě sbírek, ale i za okny mnoha pěstitelů pokojových rostlin.

Aloe albiflora   Echinocereus brandegei   Astrophytum myriostigma - dvojka

Aloe albiflora

 

Echinocereus brandegei

 

Astrophytum myriostigma

Kvetou i některé živé kamínky z rodu Lithops. Na obrázku je Lithops karasmontana „lateritia” (bez záruky) – tyhle kytičky dokážou ten smutný listopadový čas přece jen trochu rozveselit.

Kupodivu, každoročně pozdě na podzim vykvétá i tenhle Stenocactus (Echinofossulocactus). Bohužel jsem podcenil obnovu jmenovek, takže je na něm už jenom nečitelné číslo pana Bracka z USA. Byl bych hodně vděčný někomu, kdo by mi pomohl tuhle kytku identifikovat. Vyznačuje se tím, že je dost veliký a zůstává plochý i v horších světelných podmínkách.

Echinofossulocactus_spec_SB.jpg

Echinofossulocactus spec. SB

Zcela neuvěřitelně se v tuto dobu (20.11.) na kvetení připravuje Echinocereus brandegei. Ten roste v tepličku na Baja California – a tady se při méně než 10°C popletl a dostal chuť na sex.

A závěrem kuriozitka. Při výsevu semen získaných z třížeberných Astrophytum myriostigma vyklíčil také jeden dvoužeberný! Rychle jsem ho narouboval – a to jsem asi neměl dělat – jedno žebro se už dělí. Je zajímavé, že třížeberný výsev přinesl asi 25 % třížeberných semenáčků, ostatní nesly 4 žebra, pár jich tam bylo i 5žeberných.

Nashledanou v lednu!


Pavel Pavlíček