Letošní
červen ve své druhé polovině byl pořádně
horký. Snažil jsem se stínit, ale stejně se
mi to všude moc nepodařilo. A tak například i
některé stenokaktusy mají od přímého slunka
popálená žebra, což mne hodně mrzí. Jen se
podívejte, jaké vady na kráse tu vznikly.
 |
Popálený
echinofosulokaktus
|
Sluníčko
ale uspíšilo kvetení řady dalších kaktusů.
Touhle fantastickou barvou (jestlipak by ji
někdo dokázal přesně pojmenovat?) vykvetl
Echinocereus lloydii. Jedná se o Brackovu kytku
– SB 731, který roste v texaském okresu
Pecos Co. Brack ji označuje jako přírodní
hybridu.
 |
|
 |
Echinocereus lloydii
|
|
E. baylei f. albispinus
|
Další
echinocereus pochází ze semínek od Josefa
Buška z Němec. Má ho pojmenovaný jako E.
albispinus, je to ovšem určitě z okruhu
reichenbachii – baylei, takže u něj mám
jmenovku Echinocereus baylei f. albispinus. Je
mrazuvzodrný, což mu jistě na kráse ještě
přidává.
 |
Echinocereus baylei f.
albispinus
|
Turbinikarpusy
jsou moc vděčné rostliny, většina z nich
kvete a kvete, po celou sezónu. Trochu
skoupější na květy je ovšem T subterraneus,
který máte ve sbírce možná i pod rodovým
jménem Gymnocactus nebo Neolloydia. Na prvním
obrázku představujeme typový T. subterraneus
 |
|
 |
typový Turbinicarpus
subterraneus
|
|
T. subtrerraneus var.
zaragosae
|
a
na dalším jeho varietu, T. subtrerraneus var.
zaragosae, která na rozdíl od typu postrádá
úzký krček, který rozděluje delší stonek
od podzemní části – ztlustlého kořenu.
Typová rostlina roste v husté dlouhé trávě
a pokud nekvete, je jen velmi těžko
k nalezení. Její dlouhé a často hodně
tenké stonky jsou v trávě dokonale ukryté.
 |
|
 |
T. (Gymnocactus) saueri
|
|
Echinomastus mariposensis
|
Dalším
turinikarpusem je tento T. (Gymnocactus) saueri,
který květe několikrát za sezónu hezkým
bílým květem. Pěstujeme ho raději
roubovaný, i když pravokořenný vypadá
rozhodně lépe.
Echinomastusy
– to je kapitola sama pro sebe. Jsou to
skutečné šperky mexických pouští (proč
mezi ty mexické pouště nepočítat i ty v za
hranicemi USA? Není to tak dlouho, co ještě
k Mexiku patřily!). Dnes se podívejme na
Echinomastus mariposensis, jehož krásnou
lokalitu jsme mohli studovat kousek od městečka
Cuatro Cienegas v Coahuila, na plochých
místech v prudkých svazích v chráněné
oblasti nově založeného národního parku.
Čekám, že mi vykvetou také Echinomastus
johnsonii var. lutescens, který roste na
kopcích v širokém okolí doupěte neřesti a
hazardu – Las Vegas. Mají také žluté,
hodně zajímavé květy.
 |
Turbinicarpus polaskii SB
269
|
Turbinicarpus
polaskii SB 269 – z lokality jižně od
Matehuala, z mexického státu Coahuila. To je
jeden z nejznámějších turbinikarpusů –
žel, se jménem, které neplatí, protože pan
Backeberg opomněl uložit do herbáře holotyp
(typovou rostlinu), což je jedna ze základních
podmínek k tomu, aby jméno bylo platné.
Chystáme se však tento holotyp sami uložit a
publikováním tohoto aktu popis takzvaně
validizovat. A to už proto, že manželé
Polaskovi měli své kořeny v naší vlasti.
 |
Turbinicarpus laui
|
Pomalu
ale jistě bude galerie turbinikarpusů, o
kterých se psalo v této rubrice kompletní.
Pro tentokrát se podívejme na Turbinicarpus
laui, který naše srdíčko potěší svým
narůžovělým, dost velkým kvítkem. Tato
rostlinka má svůj původ poblíž Buena Vista
v mexickém státu San Luis Potosí, kde roste
ve výškách nad 1100 m n.m.
 |
Pediocactus (Pilocanthus)
paradinei
|
Poslední
kytičkou, kterou se pro tuto chvíli na měsíc
rozloučíme, je Pilocanthus, nebo chcete-li
Pediocactus paradinei. I tyhle skvosty jsem mohl
pozorovat v přírodě, jsou to pravé
miniaturky, sotva 5 cm široké, rostou
v řídkém borovém lese přímo v jehličí,
ze kterého často vyčnívají jen dlouhé,
sklovitě bílé květy.
A tímhle
obrázkem se zase na pár dnů loučím –
přeju všem čtenářům krásné prázdniny a
dovolené
|
