Vypadá to, že zima (22. duben 2001) pomalu chcípá, pan Rosnička v televizi předpovídá oteplování a kaktusáři využívají pošmourného víkendu k přenášení kytek na letní stanoviště. Jistě nezapomínají na stínění, kaktusy jsou po zimě odvyklé přímému sluníčku a velice rychle se popálí. O tom by mohly povídat také spousty kytek z mojí sbírky!

		Mammillaria luethyi (obr. 1 a 2)

Duben je měsíc, kdy je možné na kaktusech pozorovat množství poupat, řada kytiček už ale v dubnu odkvetla. Je to samozřejmě v každé sbírce jinak. Ty, které byly celou zimu na světle, které bylo možné už zalít a kterým bylo možné přitopit, odkvetou mnohem dříve, než ty, které jsou na letní stanoviště přenášeny.

Dnes se podíváme na tři miniaturky, o nichž si zároveň můžeme trochu povyprávět. Všechny obývají květináček 4x4 cm, takže si můžete představit jejich velikost.

První kytičkou je – ještě před rokem legendární, dnes už poměrně běžná - Mammillaria luethyi. Je roubována na Trichocereus pasacana, o kterých se tvrdí, že rouby na nich kvetou později, než na jiných podložkách. Ale jak je vidět, přestože hlavička je široká jen asi 1,5 cm, kvete překrásně, a to má ještě 4 poupata před rozvitím. A dvoubarevný talířek květu – ten určitě okouzlí každého! O této kytičce bylo psáno více v minulém čísle našich novin.

Turbinicarpus hoferi – to je další zajímavá miniaturka. Měl jsem možnost několikrát ho studovat na nalezišti, kousek od Aramberri. Roste ve strmém svahu, v sádrovcových výhozech. Ty jsou v okolním vápencovém podloží vždy jen pár metrů široké a vysoké. Je zajímavé, že T. hoferi člověk neuvidí nikde jinde, než na sádře, ani milimetr pod nebo nad sádrovcovým výhozem. Je to neuvěřitelné, tak vysoce specializovaná rostlina, jejíž semena v přírodě nevyklíčí nikde jinde, než na zmíněné sádře – a ve skleníku je vysypete na rašelinu nebo na antuku, vyklíčí všude a roste v kyselém i zásaditém…

Turbinicarpus hoferi		Turbinicarpus pseudomacrochele

Turbinicarpus pseudomacrochele – to je také kouzelná, nepříliš náročná kytička. Svého času jsem je vysel jako bělokvětou formu. A vida, kvetou si krásně růžově, tak jak to má být.

Příště si představíme pár krasavců z rodu Echinocereus. Ty totiž už nakvétají, myslím, že v první květnové dekádě pokvetou nejbohatěji. Protože 1. května se otevírá sbírka i prodejní skleník pro veřejnost, můžete si i vy prohlédnout kvetoucí echinocereusy „na vlastní oči”. Otevřeno je každou sobotu od 8 do 16 hodin, v poledne je hodinka přestávka.

Pavel Pavlíček

e-mail: pavlicek@chrudim.cz