|
Na stránce Společnosti je odkaz na
článek pracovnice Agentury ochrany
přírody a krajiny, z něhož vyjímáme odstavec,
vztahující se k následujícímu:
„Mnohé
státy reagovaly na neustálý a nekontrolovaný sběr
tím, že jejich zákony nepřipouštějí vývoz
žádných přírodnin bez náležitých povolení.
Vzorovým příkladem je Mexiko, které má velmi
přísný zákon a téměř žádná povolení k vývozu
přírodnin nevydává. V současné době se po mnoha
komplikacích daří pěstovat některé vzácné druhy v mexických pěstebních zařízeních pro legální
vývoz. Mezi nimi je i téměř legendární, po 44
letech znovu objevený a v r. 1996 nově popsaný druh Mammillaria
luethyi. Zdá se, že lokalita druhu zůstala dosud
utajena a trhy v Evropě, USA a Japonsku budou dříve
nasyceny rostlinami uměle vypěstovanými pod kontrolou
mexických úřadů, než rostlinami z původního
naleziště, které je přísně utajeno.”
 |
|
Mammillaria
luethyi |
Obávám se, že autorka
článku nemá vůbec žádnou představu o rostlinkách
uměle vypěstovaných pod kontrolou mexických úřadů.
O schopnostech pěstovat a množit kaktusy v Mexiku
mexickými odborníky jsme už dávno ztratili iluze.
Botanická zahrada v Cante u San Miguel de Alendo
vzkvétala za doby, kdy instituci velel Charlie Glass, po
jeho odchodu je možné sledovat jen dílo postupné
zkázy. Lze s naprostou jistotou říci, že v době,
kdy ve světě i v Čechách jsou stovky – ne-li
tisíce kvetoucích rostlin M. luethyi, které
se již běžně prodávají za několik stokorun kousek
a jsou na nejlepší cestě k tomu, aby jejich cena
klesla jen na desetikoruny, rozhodně nelze očekávat
nějaký příliv rostlin z mexické kultury. V době,
kdy z každé naroubované bradavky může být za rok
květuschopná a plodící rostlina, ztrácí jakékoliv
snahy mexických institucí na významu. Vždyť na
jedné rostlině může být i několik set
„roubovatelých” bradavek.
A co se týče
„přísně utajené” lokality? I tady se už zužují
okruhy kolem potenciálních lokalit. Nic bych za to
nedal, že první obrázky z lokality budou publikovány
na našem webu ještě v tomto roce. A protože
utajování už nemá z obchodního hlediska jakoukoliv
hodnotu, mohu publikovat neověřenou informaci, že M.
luethyi by mohla být hledána někde na
souřadnicích 26,30´N a 102,04´W.
Můžeme se jenom
dohadovat, co se bude dít ve světě, až čeští
kaktusáři napíšou svá jména do vrcholové knížky
na lokalitě bájné M. luethyi, která je v
Česku pěstována už několik let. Všichni si
vzpomínáme na přísně utajovanou lokalitu Aztekium
hintonii a Geohintonia mexicana – na
obchody s rostlinkami, na které si chtěli držet
monopol právě jen někteří z prvních nálezců.
Mnozí z nás můžeme vzpomenout na to, jak Charlie
Glass v Rakouském Fischamendu někdy začátkem 90. let
prodával 2–3 cm rostlinky „po hrstech”… Dnes
jsou krásné rostliny G. mexicana i Aztekium
hintonii běžnou ozdobou snad každé druhé
sbírky. Tehdy po objevení bílého údolí kousek od
Galeana vypukla hysterie pomluv a útoků na české
cestovatele, přirozeně, že nejvíce ze strany těch,
kterým obchod uvadl.
Co se M. luethyi týče
- na to, aby byl zahraničním specialistům vypálen
rybník, nemusela být ani objevena lokalita
v přírodě. A abych pravdu řekl, vůbec si nedovedu
představit reakci příslušných úřadů, až se
roubovanci M. luethyi začnou rozšiřovat do
sbírek. Vzniká totiž kuriozní situace. Mammillaria
luethyi není ohrožena v přírodě (alespoň
sběrem ne), ale bude asi ohrožena sběrem v kultuře.
Sběrači tentokrát nemusí být kaktusáři, ale
ouřadové z inspekce životního prostředí. Když se
tomu nebudeme smát my, historie se nad tím ušklíbne
zcela jistě.
|
