Leden ve sbírce u Pavlíčků
Je první den oblevy, vysvítá sem tam dokonce i sluníčko, a tak jsem se vydal na prohlídku venkovních – jak tomu říkáme – makroloňáků. To jsou ta pařeniště na nožičkách, zespoda a z boků polystyren, nahoře dvoukomůrkové, 10 mm silné desky z makrolonu. V těch největších mrazech jsem zjistil, že vlivem poruchy tu klesají teploty až na – 4°C, protože topil jenom jeden topný okruh.

Semenáče při -4°C

Semenáče v pařeništi při -4°C

Na opravy nebylo v té zimě ani pomyšlení, a tak tyhle poklesy trvaly několik dnů. A co ukázala dnešní kontrola? Že vše je naprosto v pohodě. Dokonce i roubovanci na teplých podložkách (Myrtillocactus geometrizans), jsou v pohodě, přirozeně že včetně podložek. Však i v Mexiku musejí sem tam nějaký ten pokles pod nulu vydržet.

 
Astrophytum coahuilense s plodem   Turbinicarpus jauernigii

Astrophytum coahuilense

  

Turbinicarpus jauernigii
 
Vydrželi semenáčci, vydržela i dospělá astrofyta – viz Astrophytum coahuilense se zralým plodem a A. senile var. aureum s narašenými poupaty. Zajímavé je, že v té zimě vykvetl i – asi trochu popletený - roubovanec Turbinicarpus jauernigii PP190.
 
Astrophytum senile var. aureum s poupaty

Astrophytum senile var. aureum s poupaty

Poslední pařeniště je netopené a kryté jen folií. Kolekce mrazuvzdorných se těch –25°C pochopitelně nedotklo, ba spíše naopak.

 
Kolekce mrazuvzdorných kaktusů
Kolekce mrazuvzdorných kaktusů

Procházím sbírku a hledám ještě nějaký ten kvítek – ale kde nic není... A tak jsem vyfotil alespoň Echinocereus triglochidiatus. Všimněte si, jak je krásně scvrklý, ty čtyři měsíce bez vody jsou přece jen trochu vidět. Ovšem že by bez vody vydržel klidně ještě další jeden rok – o tom vůbec nepochybuju.

 
Echinocereus trigochidiatus v zimním období
Echinocereus trigochidiatus v zimním období

Semenáčky se musejí kontrolovat pořád, leden není výjimkou. Výsevy ve výsevním kombajnu se mají čile k světu. Podívejte se třeba na několik měsíců staré (vlastně mladé) Ariocarpus fissuratus, jak jim to sluší. Těch semenáčků (různých) je ve výsevech určitě více než sto tisíc. Přepichování se nějak zvládne, ale kam je budeme moci umístit – to tedy opravdu nevím.

 
Ariocarpus fissuratus, Cuatro Cien, semenáčky

Ariocarpus fissuratus, detailní pohled na semenáčky

Aby těch starostí nebylo málo, koupil jsem si 4 strašilky. Je to prý nový druh z Bornea a jmenuje se Pharnacia westvoodii. Nejhorší je, že jsem ani na intrenetu nenašel žádný návod k pěstování. Zatím si lezou ve skleníku na bývalé lodžii mezi sukulentama, lupení tam mají až až, ale jestli jim chutná, to jsem zatím nepozoroval. A v Chrudimi je navíc zavřená knihovna kvůli opravám. Možná, že někdo poradí, jak se ty potvůrky chovají?
Pavel Pavlíček