 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Květen u Pavlíčků
Letos jsem opět popálil. Spálil jsem semenáčky pod folií, které jsem převáděl ze zastíněného místa na místo slunné. A tak si nadávám do hlupáků, sám chci radit druhým, jak opatrně a postupně je třeba zvykat choulostivé rostlinky při přechodu na slunce, a sám se dopustím chyby tak nesmyslné. A tak pár set vzácných věciček vzalo za své. Na obrázku jsou spálené ariáčky a bez újmy nezůstal ani výsev „třížeberných” Astrophytum myriostigma.
A když už jsem u toho povídání, zvu Vás opět na návštěvu prostřednictvím pár pohledů na kytičky, které stály za to pro tuto příležitost vyfotit. Bez konkurence jsou přirozeně echinocereusy. Jejich květy jsou skutečně skvostnou ozdobou, a tak mne těší, že mohu představit třeba E. dasyacanthus, který kvete v mnoha barvách (v závislosti na tom, kde, resp. na kterém nalezišti roste). Může vykvést v celé škále barev, od bílé, přes žlutou až po řadu odstínů červené.
Ve zvláštní oblibě mám nízké a ploché echinocereusy, z okruhu E. pulchellus. Však slovo pulchellus můžeme přeložit jako půvabný nebo spanilý. V přírodě, v době sucha jsou často tak scvrklé, že jejich temínka jsou i pod úrovní terénu. Jejich květy jsou sytě fialové, u variety sharpii jsou ale květy krémově bílé.
Namátkou další echinocereus – E. parkeri. Tvoří hezké trsy a pokud doroste nějakých 10 cm, tak i ochotně kvete. Roste v mexickém státu Nuevo Leon, v řídkých borových porostech, často v jehličí…, Echinocereus triglochidiatus – stoprocentně mrazuvzdorný kaktus, takto kvete i na dobře drenážované skalce! Echinocereus adustus, kytička, která byla zprvu pěkně učesaná, k pohlazení – a najednou jí z temene vyrazily silné černé trny a kaktus se začal „přezbrojovat”. To byla zřejmě i známka dospělosti, protože zároveň začal i kvést – a že krásně, to jistě potvrdíte.
Nejsou to jen echinocereusy, ale i další druhy, které návštěvníka na první pohled zaujmout. Ať už se jedná o tuhle Mammillaria haudeana, kterou jsem si přivezl od pana Haudeho z NDR a mám ji v úctě coby památku na něho – zahynul totiž tragicky kdesi v Bolívii, když se na noc uložil v arroyu (vyschlé koryto) a jakási vzdálená bouřka s průtrží ho přívalovou vlnou ve spacáku zamáčkla pod podvozek auta, odkud už nebylo úniku. Také tohle Dolichothele longimamma (dnes Mammillaria) už opatruji hezkých 20 let, zdá se, že mne za to taky miluje, protože mne každé jaro potěší spoustou sytých žlutých květů. O tom, jak krásně se dokáže pochlubit Thelocactus leucacanthus var. ehrenbergii nebo Astrophytum niveum – jistě dostatečně výmluvně svědčí tyto dva další obrázky.
Echinofossulocactus – někteří autoři dávají přednost jménu Stenocactus – to je rod, který mne uchvátil. Roste v Mexiku na obrovském areálu, od horkého mexického jihu, až po mnohem chladnější oblasti na severu Mexika. Rozhodně však stojí za to je pěstovat pod volným nebem (jako ostatně spoustu dalších rodů) – tak zůstávají kompaktní, a hlavně – jejich trny jsou silné a tvrdé. Těším se na – už dlouho slibovanou – knížku Rakušana pana Nagela, ten už „fosuláče” dlouho studuje a rozhodně je to jeden z mála, který může rod fundovaně zhodnotit.
Na obrázku je asi 8 let starý Echinofossulocactus erectocentrus od Palmas Atlas z mexického státu Coahuila (PP69) a rostlinka, kterou jsem ze semínek od pana Pechánka (Brno) vysel v roce 1985 pod jménem E. longispinus (dlouhotrný). Jak vidět – trny jsou opravdu dlouhé. Kvete i vzácný Pediocactus papyracanthus, dříve Toumeya papyracantha. Na obrázku je kytička s číslem PP737 od San Isidro, v Novém Mexiku, kde se nyní, v době kdy čtete tyto řádky, možná potuluji. A další kytka z USA – se na kvetení teprve chystá. Je to fešák, jmenuje se Echinomastus johnsonii a roste kousek od Las Vegas v Nevadě. Také tam jsou pěkné mrazy, takže experimenty s mrazuvzdorností nemusí být bez úspěchu.
Abychom nezůstali jen u kaktusů, velmi zajímavá je i Hoodia macrantha. Satelitní květ do éteru vysílá odér zkvašených ponožek a láká tak k hodům asi jen ten nejotrlejší hmyz. U nás jsem na něm mouchu rozhodně nezahlédl.
A to je pro dnešek vše, klidně přijďte „na kukandu”. Docela bych doporučoval spojit návštěvu u Pavlíčků s návštěvou Pardubické výstavy, která bude probíhat v sobotu 2. června v Evropském spolkovém domu na Perštýnském náměstí.
|
