Internetové noviny – milí přátelé – jsou báječné už proto, že lze velmi aktuálně a vlastně ze dne na den, publikovat text i se spoustou fotek. Je pro to pravda důležité mít určité technické zázemí, jako je digitální foťák, o kompjutru nemluvě. A tak se s vámi milí čtenáři můžu rozdělit o pohledy do mé sbírky, a to v době pro mnoho kaktusářů smutné, protože kaktusy mají často někde pod postelí nebo dokonce ve sklepě. U mne zůstává většina sbírky na svém místě, topí se na cca 6 – 8 °C, a když sem tam zasvítí sluníčko, je to hned veselejší. I v tomto chladnu se v lednu začínají trny prodírat poupátka, jak to dokladuje pohled na bělotrný Gymnocactus, nebo chcete-li Turbinicarpus knuthianus ze San Luis Potosí. Také normální, tedy spíše šedotrní knuthiáni kvetou, ale pravda, mnoho pylu nemají. Uvidíme, zda se bude dařit a nějaký ten plůdek se vyvine.

Turbinicarpus pseudopectinatus f. rubriflora PP 218, leden 2001

Turbinicarpus knuthianus s bílými trny		T. knuthianus, leden 2001

Jako o závod se tlačí poupata u Turbinicarpus laui, na obrázku je kytka ze San Dominga v SLP, pochází od Romana Staníka, který ji označuje jako Typ III. V San Domingu jsem tyhle kytky nikdy nehledal, takže k nim nic bližšího neřeknu, snad jen to, že jsou to kaktusy velmi vitální, rostou rychle a bez problémů – a hlavně – kvetou a kvetou.

A jako rubínek v protisvětle přitáhne můj pohled kvítek Turbinicarpus (dříve Pelecyphora) pseudopectinatus f. rubriflora PP 218, který roste poblíže městečka Galeana v horách Nuevo Leon. Našli jsme jej někdy před deseti lety spolu s Jardou Šnicerem těsně před městem, na kamenitém políčku ve stráni, za terasovitou zídkou, v trávě pár kroků od cesty. V kamenech zídky byla chráněná před motykou domorodců – a bylo jich tam nahusto. Není to ovšem ona červenokvětá kytička, která se vyskytuje u města Dr. Arroyo, a které dal Halda nevím proč jméno jarmilae. Anebo je? Ať je to jak chce, už v minulém století jsme jí říkali rubriflora, a asi tomu tak bude i ve století tomto.

Turbinicarpus laui, San Domingo, SLP, typ III., leden 2001		Turbinicarpus valdezianus PP 217 od La Escondida

O něco méně do červena kvete i další Turbinicarpus valdezianus PP 217 od La Escondida, opět z Nuevo Leon. Její kvítek je ale krásně vybarven tmavšími středními proužky na okvětních lístcích. A že mnoho místa nezabere! Vždyť je to asi osmiletá kytička, stále v květináčku 5 x 5 cm.

Že je leden, podívejme se i na fešáky, kterým ta zima moc nevadí. V miskách, jen pod stříškou z makrolonu, která je chrání před deštěm, si hoví mrazuvzdorné echinocereusy. Jsou tam E. viridiflorus, E. reichenbachii a samozřejmě i E. triglochidiatus. Nad čím tak asi přemýšlí? Určitě na totéž, na co my. Že v tom tepličku je lidem i kaktusům přece jenom lépe!

Ve skleníku mám i „pracovnu”, prostor, kde je o dost tepleji. A tam se rozběhlo kvetení madagaskarské kytičky Uncarina sp. (podle hnědého oka uvnitř jejího květu je to pravděpodobně U. grandidieri). Pokouším se jí opylit drsným tenkým trnem z Calibanus hookeri, je to ale potíž. A i když se opylí a tvoří se nesmírně tvrdé plody s množstvím dlouhých tvrdých háků, které zaboha po uzrání nejdou rozbít (musí se na ně po opálení háků ve svěráku…), pak semena klíčí jen se štěstím…

Uncarina sp.		Tylecodin hallii

V zimě také kvete i mnoho jiných sukulentů. Tylecodon hallii vykvétá půvabnými zelenožlutými kvítky, nemám ale druhou kytku, tak jsem zvědav, jestli bude samosprašná. A co nevidím – na stole v truhlíku kvete i obyčejná pelargonie, kterou si manželka zimuje na úkor mých kaktusů na světle. Nevidím to moc rád, spolu s pelargonií se mohou uzimovat i různí prevíti, a nejen uzimovat, ale i náležitě ve skleníku namnožit. Ale vykládejte to manželce…

pelargonie

Obrázky jsou z ledna, ale už je únor a jaro je za dveřmi! Když jsem ještě „dělal” notokaktusy, tak koncem února dostaly trochu vody i ve tmě. Ale co dělám spíš Mexiko, tak mám s vodou pokoj do dubna …

Text a foto Pavel Pavlíček