 |
||||||||||||||||||||||||||||||||
Srpen ve sbírce u Pavlíčků Minule jsem litoval, že jsem nestačil vyfotit Echinocereus brandegei – ale nevšiml jsem si, že se v trsu skrývá ještě jedno poupě. A to vykvetlo právě v srpnu, takže vám tu mexickou krásku můžu ukázat v barvách. Roste na teplých místech v centrální Baja California, takže rozhodně bych neriskoval mrazivé zimování, které vyhovuje tolika jiným druhům rodu Echinocereus.
Vykvetl i další Echinocereus, jeho jméno je E. blankii – a je to trs, který když nekvete, tak to není nic moc, ale květ – ten stojí za to! Je to jedna z nejjednodužších kytek na pěstování, bohatě odnožuje a roste jako z vody. Ve stáří může zakvést i desítkami květů najednou, a dívat se na tu záplavu svítivě fialové – to je opravdový zážitek.
Z Baja California pochází i tato Mammillaria pondii. Dříve byla zařazena v samostatném rodu Cochemiea, a není divu. Její květ se dost liší od květů běžných mamilárek. Thelocactus heterochromus – tedy různobarevný, to je velmi oblíbený kaktus, už pro svůj vzhled. I bez květu je totiž atraktivní svými silnými barevnými trny. Kvete až za řadu let, ten, který vidíte vykvetl až za 12 let po výsevu.
Stejně dlouho to trvá, než se do dospělosti dostane Copiapoa bridgesii. To je kytička z Chile, roste nesmírně pomalu a nyní už 3. rok kvete nenápadným žlutým kvítkem. Má ráda noční rosu a zálivku raději jen 4x–5x ročně. „Kopky” jsou kaktusy, které patří pěstitelsky k těm obtížnějším a jen málo pěstitelů se může pochlubit větší kolekcí pravokořenných květuschopných rostlin. Kristáta – to je zvláštní úchylka některých kaktusů, které se z nějakého důvodu rozhodnou růst nikoliv z jediného vegetačního středu, ale z jakési vegetační linky, což je – pokud si to ze školy dobře pamatuju – nekonečná množina bodů, tedy v tomto případě vegetačních středů. Kytka se jaksi zblázní a roste tak zvaně hřebenovitě, různě se kroutí a v konečném důsledku je z ní zajímavý tvar.
Takto postižené kytky jsou pak předmětem zvláštního zájmu kaktusářů, kterým nestačí to, že kaktus je už sama o sobě kytka prazvláštní, a hledají kaktusy ještě prazvláštnější. Nejsou to ovšem jen kristáty a monstrózy, jsou to i další patvary, různě postižené například ztrátou chlorofylu, všelijak barevné, panašované, dokonce i hrůzné chiméry s pošramocenými buňkami. Vědátoři i kaktusáři výzkumníci bádali, za jakých podmínek k těmto úkazům dochází. Celkem se shodli na tom, že u rostliny zřejmě dojde k nějakému šoku, přičemž k šokům dochází působením různých vlivů. V přírodě se kristáty objevují nesmírně vzácně, některé jsou tak obdivuhodné, že k nim docházejí cestující kaktusáři jako k výletním místům, jako je tomu například u kristáty Ariocarpus retusus kousek od La Ascension. Za svých toulek jsem viděl lokalitu v Sierra de la Paila, kde těch kristát (A. retusus) můžeme na několika metrech nalézt pět. Co tam působilo za šok, to nikdo neví, ale musel to být šok řádný. Snad mráz, snad postavení Merkura k Jupiterovým měsícům, geopatogenní zóna nebo rej mexických čarodejnic?
K tvorbě kristáty dojde jednou v tisíci nebo i více případech. A co se stalo u nás? V kontejnerku, kde bylo vysazeno 12 semenáčků lofofor se náhle objevily 3 kristáty. Počet naprosto nepravděpodobný, ale mám na to svědky. Dokonce se dohaduji i příčiny. Domnívám se, že za tuto abnormalitu může tepelný šok. Stačilo jedno opomenutí, v zamračeném dni byla zavřena pařeniště, pak se nebe otevřelo, slunce pálilo, spousta semenáčků zežloutla, pak zbělela a umřela, některým se popálily jen vršky a začaly různě odnožovat, některé to přežily – a možná že právě tento okamžik se na oněch lofofórkách podepsal. Dnes jsou už dvouleté – a dá-li bůh, pak budeme moci jejich růst rok co rok na internetu sledovat.
Myslím,
že ta katastrofická příhoda se podepsala i na
dalších kristátkách – např. Geohintonia
mexicana či Turbinicarpus
pseudopectinatus. Že bychom našli návod
na tvorbu kristát? To těžko, zbývá totiž najít tu
hranici, kdy je kaktus jen šokován a kdy ještě není
uvařený. Takže je ještě pořád co na zkoumání!
|
