Červenec se nám moc nepodařil, alespoň v jeho třetí čtvrtině víc leje než prší. Sem tam nějaký ten kvítek se přece jen objeví, škoda, že jsem nestačil vyfotit Echinocereus brandegei, který nekvete zas až tak běžně.

Echinocereus bristolii		Echinocereus spinigemmatus

Ale třeba E. spinigemmatus – ten mi také zakvetl až po 20 letech pěstování. To E. bristolii (Lau 607) – ten kvete snad už jako dvou- tříletý semenáček.

2. a 3. týden v červenci byl věnován intenzivní práci. Dvě studentky (Lucka a Jarka) přepikýrovaly spousty semenáčků, zatímco dva studenti na praxi – budoucí zahradničtí inženýři – přesázeli celou výstavní kolekci, která je umístěna ve skleníku při krytém plaveckém bazénu v Chrudimi. Tihle studenti – Lubor a Tomáš – kdo ví, možná že některý z nich by mohl převzít to převozníkovo veslo – firmu Chrudimský kaktusář…

Oni si tu sice mnoho peněz nevydělali, ale legrace si užili, a jen se podívejte, jak jim to dohromady sluší.

Červenec je už také dobou sbírání semen, plody dozrávají a zrnka se začínají vysypávat. Takhle plodí Echinocereus triglochidiatus a jeho varieta gonacanthus.

Echinocereus triglochidiatus		E. triglochidiatus v. gonacanthus

Oba tyhle echinocereusy jsou celou zimu na mrazu, a zdá se, že jim to svědčí. Plody je dobré nechat na rostlinách co nejdéle, tvrdí to známý pěstitel – pan Harašta z Brna – říká, že tak semena nejlépe vyzrají a potom také lépe klíčí.

Lofofóry – ty kvetou celý rok, takže žádná vzácnost. To ale není důvod, abychom je na této stránce nevystavili! Lophophora williamsii f. jourdaniana se ve sbírkách moc neukazuje, je to tím, že v plodu je jen několik málo semen, takže rozmnožování není až tak bez problémů.

Lophophora jourdaniana		Lophophora koehresii

Druhá vyfocená kytička, L. diffusa var. koehresii, byla dříve často rozšiřována i pod neplatným jménem L. ziegleri. Dnes je už ve sbírkách množství botanicky cenných rostlin, pocházejících ze semen z rostlin nalézajících se v okolí Las Tablas (San Luis Potosí).

Thelocactus bueckii

Ve sbírce kvetou i Thelocactus bueckii. Často jsem je viděl v přírodě, i s jejich charakteristicky do tmava zabarvenou pokožkou. Stejné zabarvení si drží i ve sbírce, pokud mají ovšem dostatek sluníčka. A když zakvete tak sytě fialovým květem jako ten na obrázku, tak je ve sbírce prostě nepřehlédnutelný.

Také některé turbinikarpusy kvetou několikrát za rok, například Turbinicarpus krainzianus var. minimus – dospívá do květu velmi brzy a kvete už v juvenilním vzhledu – kdy má drobné, husté bílé otrnění, které se až později mění na charakteristické, řidší, dlouhé zakroucené trny.

T. krainzianus var. minimus, PP		Turbinicarpus schwarzi

T. schwarzii kvete méně ochotně, ale také moc hezky. Tyhle miniaturky mohou zůstat v osmičce květináčku pohromadě po většinu svého života, stejně jako drobné sloupky T. flaviflorus.

Turbinicarpus flaviflorus

Poprvé mi také vykvetl Ferocactus (Hamatocactus) hamatacanthus s dlouhými tmavými trny, které jsou na konci opatřeny pěkným hákem. A to je poslední pohled při procházce našimi skleníky – v srpnu zase nashle.

Ferocactus hamatacanthus

Ale ještě něco – připomínám náš úmysl vydat dotisk Atlasů kaktusů č. 1 a 2. Záleží však na tom, zda se podaří nashromáždit alespoň 300 objednávek, jinak bychom nápad označili za ekonomicky nesmyslný. Předpokládáme, že Atlas se bude prodávat za 300 Kč. Při menším zájmu objednavatelů bychom nezaplatili ani režijní výdaje! Máte-li zájem o tyto první dva díly, pošlete objednávku mejlem, telefonem nebo dopisem – jednoduše proto, že Atlas stojí za to!

Pavel Pavlíček

e-mail: pavlicek@chrudim.cz