Nejdříve povzdechnutí – člověk se ani nenadál, a už je půl roku pryč. Je to také půl roku našich novin, šest měsíců, šest vydání. A řeknu vám popravdě, tak skvělou odezvu jsem nečekal! O to víc mne to těší, a tak vás zvu zase na virtuální prohlídku několika kytiček v mé sbírce. Teď si řeknete – chyba! – v červnu přece ariokarpusy nekvetou. A vida, jak je ta příroda nevyzpytatelná, tenhle ariák asi neví, že správný retusus kvete až na podzim. Možná, že tím protestuje proti péči-nepéči, osmička květináček je roztržená podzemní řepou a kytička žadoní po přesazení.

Ariocarpus retusus

Chamacereus – taková obyčejná kytka. Kdekdo s ním začíná, odnůžky se tak snadno odlamují a lehce koření, snadno také kvetou většinou cihlově červenými květy…, kdo ale viděl takhle kouzelně žlutý květ? Takové se nechají sehnat asi jen u Honzy Říhy v Lysé.

Chamacereus cv. yelow		Neobesseya similis SB08

Neobesseya similis – tuhle kytičku sbíral Steven Brack asi v počátcích svého kaktusaření. Má totiž číslo SB 08. A i když zrovna nekvete, tak se vyparádí takhle výrazně červenými plody. Je celou zimu na mrazu – a jak si lebedí!

Pelecyphora asseliformis, ta jistě patří ve sbírkách k nejoblíbenějším miniaturkám. Svého času jsem jich viděl celou kupu, snad tisíc, možná víc, v botanické zahradě v Cante, v Mexiku. Bylo to ještě v době, kdy v Cante pracoval slavný kaktusář, pan Charlie Glass. Zachraňovali je tehdy z míst, kudy měla vést dálnice. To bylo asi před 5 lety, ještě před 3 lety jich tam bylo pár set, loni už možná ani celá stovka. Kdyby je třeba rozdali českým kaktusářům, byl by jich tu dnes nejméně trojnásobek.

Echinofossulocactus erectocentrus		Pelecyphora asseliformis

Echinofossulocactus (nebo chcete-li Stenocactus) – to jsou nádherné kaktusy! Jména – s těmi je potíž, ale snad už brzy vydá slibovanou knížku pan Nagl z Rakouska. Když je pěstujeme na volném povětří, jsou nízké, s tvrdými trny a dobře kvetou. Na obrázku je Echinofossulocactus, u kterého mám napsáno, že je to erectocentrus (neboli se vztyčenými středovými trny) od Ascension z mexického státu Nuevo Leon.

Stejně tak je možné pěstovat i echinocereusy. Tenhle E. triglochidiatus navíc může zůstat venku celou zimu. Kvete sice později, než jeho soukmenovci ve skleníku, o to je ale hezčí, a oproti skleníkovým kvete nejméně dvakrát déle!

Echinocereus triglochidiatus		Echinocereus morricalii

Echinocereus morricalii, ten nadělá parádu, Roste sice víc naležato než nastojato, kvete ale ochotně a krásně, navíc květ vydrží víc než týden.

Zato Echinocereus stramineus je potvora. Ten, než zakvete, dá si pořádně na čas. Ale zato je to kaktus s ukázkovými trny, v přírodě dělá i metrové bochníky stonků a kvete desítkami – možná stovkami – květů.

Echinocereus stramineus		Aylostera heliosa var. cajasensis

Aylostera heliosa var. cajasensis – to jsou vzácné a hledané kytičky. Tahle jihoamerická miniaturka ve sbírkách specialistů roste na svých kořenech, my obyčejní kaktusáři ji však raději roubujeme. A že kvete nádherně – o tom svědčí tahle fotka.

A to je konec našeho červnového zastavení. Těch květů ve skleníku se už sice nenajde tolik, jako v květnu, ale vždy se o něco zavadí. Hlavně aby bylo dost sluníčka – to přeji vám, ale hlavně těm vašim kaktusům!

Pavel Pavlíček

e-mail: pavlicek@chrudim.cz