Únor je
měsíc, kdy se sice objevují nadějná
poupátka, například u stenokaktusů (S. pentacanthus
SB112).
 |
Stenocactus
(Echinofossulocactus) pentacanthus SB112
|
Zajímavý
úkaz jsem pozoroval u Echinocereus
floresii Lau 71, který už v únoru,
v době, kdy u něj teprve dozrávají plody,
už má docela dobře vyvinutá poupata.
 |
Echinocereus
floresii Lau71
|
Jinak
kvete jen sem tam nějaký ten turbiňáček,
který má ještě málo pylu na úspěšné
sprášení, tomu se dá ovšem pomoct
umístěním pod zářivky, kde v suchu a teple
přece jen nějaký ten pyl vytvoří.
Procházím tedy
mezi štosy přepravek ve skleníku a dívám se,
zda se někde neděje něco neblahého, zdá se
ale, že na podzim jsem stříkal důkladně. Na
začátku zimy se ostrůvkovitě objevil
červený pavouček (sviluška), použil jsem
proti němu starý, dobrý osvědčený Plictran.
Jarda Chvastek, známý kaktusář
z Frýdku-Místku, mne svého času před
tímhle přípravkem varoval, prý působí
špatně na Myrtillocactus
geometrizans. Dnes vidím, že měl pravdu,
všechny podložky tohoto typu jsou
flekaté a vršky u semenáčků M.
geometrizans jsou jakoby spálené.
Kupodivu – ostatním rostlinám to nijak
nevadilo!
 |
|
 |
Mammillaria
lassiacantha PP 210
|
|
Mammillaria
egregia
|
Brzy
v únoru rozkvétají také mamilárky z okruhu
Mammillaria lassiacantha. Ty rostou na velikém
areálu, a podle toho jsou také dost
proměnlivé, co se týče velikosti stonku i
květů, ale i barvy květů a trnů. Většinou
je pod tento druh jako synonymum řazena i M.
egregia a M. denudata, ovšem – popravdě
řečeno – při dobré vůli se od typových M.
lassiacantha odlišit dají.
 |
|
 |
Mammillaria
lassiacantha LS 127
|
|
Mammillaria
lassiacantha PP 205
|
Na
dalších obrázcích mohu představit M.
lassiacantha PP 205, která roste
v podhůří Sierra de la Paila, poblíž osady
Estancia Marte (Coahuila). V přírodě jsou to
ovšem nizoučké bochánky šedivých hlaviček,
které nepřesahují úroveň terénu o více
než centimetr. Zatímco Estancia Marte
s výraznou, do dálky viditelnou, vyhaslou
sopkou El Pilar tvoří bránu do pohoří Sierra
de la Paila, z pohoří pak pochází další M.
lassiacantha PP 210, a jak vidíte –
drobné rozdíly, pro které je dobře tyto
rostlinky evidovat odděleně, tu jsou. Poslední
rostlinka je také bezesporu M.
lassiacantha, je označená studijním
číslem LS 127, pochází od Rincon del
Montero, což je kousek severně od Parrasu ( LS
= A. Lux & R. Staník, tato zkratka autorů
sběru je identická s RS=Roman Staník).
V březnu už
to bude veselejší, ve skleníku ale začne
pálit sluníčko, kaktusy jsou po zimě
z nedostatku světla zchoulostivělé – je
potřeba stínit! Tak za měsíc…
|
){kind=link}
){kind=link}