Září by
mělo být měsícem, kdy kvetou zejména
ariokarpusy. Kupodivu, u mne letos mnoho ariáků
odkvetlo už koncem srpna, a tenhle úkaz
pozorovali i další kaktusáři. Čím to je, na
to jsem nepřišel.
 |
Ariocarpus agavoides
|
Tak
nyní si na obrázku představme alespoň
Ariocarpus agavoides, který kvete z druhů
tohoto rodu asi nejdříve, už zhruba 4 – 5
let po výsevu. Přirozeně myslím na
pravokořenné exempláře. Snad stejně brzy po
výsevu už kvete jen A. kotschoubeyanus v.
albiflorus. A oba jsou také docela tolerantní
k pěstitelským chybám, rozhodně
tolerantnější, než třeba rostliny z okruhu
A. fissuratus.
 |
Echinocereus brandegei
|
Nešťastnou
náhodou jsem v červenci rozbil jedno okno nad
sbírkou echinocereusů. Ta část rostlin pod
volným nebem tedy přetrpěla všechny ty
lijáky, které přišly záhy potom, a zcela
zřetelně to žádné z rostlin nevadí.
Naopak, Echinocereus brandegei nasadil na květ,
poupě se rychle vyvíjelo a nyní i vykvetlo.
Tenhle dolnokalifornský echinocereus miluje
vedro, ale jak se zdá, průvan a chlad u
rozbitého okna mu vůbec nevadily.
 |
Echinocereus viereckii
|
Zcela
nečekaně podruhé vykvetly i další dva
echinocereusy. E. viereckii sice není moc
efektní rostlinou, roste trsovitě a otrnění
není nijak atraktivní, ovšem květem se
dokáže patřičně ozdobit.
Dnešní
seriálek uzavřeme tím druhým echinocereusem,
je to E. ochoterenae Lau 771. Patří do skupiny
dalších žlutokvětých – E. subinermis, E.
tayopensis a E. stoloniferus.
 |
Echinocereus ochoterenae
Lau 771
|
Všechny
jmenované rostliny jsou velmi nenáročné a
svým květem brzy potěší i méně zkušené
pěstitele. A máme tu říjen, už nezaléváme
a svým rostlinám dopřáváme poslední zbytky
sluníčka před tím, než je uložíme
k zimnímu spánku.
Sezóna je
v pohodě a úředně uzamčená, Zdeněk Franc – předseda
Královédvoreckého spolku si užívá
prestižní ceny Zlatého Alberta a už plánuje,
jak ve Dvoře Králové slavnostně na jaře
sezónu odemknou. Takže dobrou – a za měsíc
na shledanou.
|
