Coryphantha palida

Hodně sluníčka ale naopak řadě rostlin prospělo. Hlavně kvetení – květy byly plné pylu, a tak se sprašovalo o sto šest. I když množství květů v červenci se s květnem nebo červnem jistě porovnávat nedá. A tak už se raději věnujme prohlídce zlomku toho, co ve sbírce stálo za vyfocení:

Coryphantha palida – tuhle kytku mám ještě ze semínek, která dovezl někdy v osmdesátých letech minulého století Jan Říha. Druhá koryfanta u nás běhá pod jménem Coryphantha cornifera, ale podobně vypadají také radians nebo reduncispina. Možná, že nějaký znalec tohoto rodu se bude moci k obrázku vyjádřit? Byl bych opravdu vděčný.

Echinocereus viereckii

Echinocereusům se v našem seriálku asi vyhnout nemůžeme. Těch mám totiž dost na to, abych vždy nějaký ten kvítek objevil. Echinocereus viereckii nevypadá když nekvete nějak atraktivně, ale květy jsou velikou ozdobou této – jinak dost opomíjené – rostliny.

Echinocereus brandegei

Echinocereus brandegei – ten je atraktivní svými barevnými a silnými trny i bez květů. S kvetením si také dává na čas, semenáče zakvétají okolo 10 roku věku, a tak se hlavně to první poupě sleduje s napětím - a výsledek je skvělý.

Echinomastus erectocentrus		Ferocactus hamatacanthus

Šlechtou mezi kaktusy jsou echinomastusy. Ten na obrázku je ze semínek od Stevena Bracka, E. erectocentrus SB 462 z oblasti Pima Co. v Arizoně. Jen hodně zkušení kaktusáři je pěstují na svých kořenech, rozumnější je je roubovat, nejlépe na Trichocereus pasacana. A udržet je pak v podobě kulovité nebo mírně vejčité, to je už opravdu makačka. Já je mám ve volné kultuře, jen pod přístřeškem z makrolonu, tam roste kompaktně a pomalu.

Ferocactus hamatacanthus (nebo také Hamatocactus hamatacanthus) – to jsou hodně atraktivní kytky pro toho, kdo si ve sbírce může dovolit větší rostliny. Začínají kvést ve velikosti mezi 10 – 15 cm, ale upoutají svým vzhledem, zejména svými dlouhými a na konci zahnutými trny, i bez květu.

Gymnocalycium horstii

Obrázky jihoamerických kytek se tu z mé sbírky moc nevyskytují. A tak Gymnocalicium horstii je i tentokrát čestnou výjimkou. Řekl bych, že i v rámci rodu Gymnocalycium tohle gymno svou krásou vyniká. I když – proti gustu…

Lofofóry – o ty s rozvojem internetu vzrůstá zájem přímo geometrickou řadou. Každý týden dostávám objednávky na desítky rostlin či semen. Nechci nikoho podezírat, ale mám pocit, že je to díky pověstem o jejich “božských” vlastnostech. Řekl bych ale, že ti lidé, kteří je pěstují právě pro tento účel, je nemají nutně kvůli jídlu, ale kvůli “vlastnictví něčeho zvláštního, téměř zakázaného…”. A pokud se jim pěstování bude dařit, není vyloučené, že se z nich v budoucnu stanou vzoroví kaktusáři!

Lophophora jourdanniana		Lophophora diffusa

Na obrázcích jsou L. diffusa s bílým květem a L. jourdaniana s květem načervenalým. Ani jedna ani druhá se ke konzumaci nedoporučuje, neboť jejich alkaloidy mohou spíše uškodit, a to bez očekávaných zážitků. Ten správný mezcalin totiž obsahuje pouze Lophophora williamsii.

Tento Thelocactus bicolor mi vykvetl poprvé. Eviduji ho pod studijním číslem PP 447 a semínka jsem sbíral před lety u Parras v Coahuilla. Rostou tam společně s Astrophytum capricorne a Ariocarpus fissuratus var. lloydii.

Thelocactus bicolor PP447		Thelocactus krainzianus

Další telo je kytka, která se u nás pěstuje jako T. krainzianus. Tohle jméno sice odborníci zavrhují jako pouhé synonymum k T. tulensis, ale rostliny jsou dost uniformní na to, abychom tento tvarový okruh poctili odlišením dobrým jménem na jmenovkách.

Turbinicarpus flaviflorus

A závěrem zase pár obrázků turbiňáků. Turbinicarpus flaviflorus je jedním z velmi charakteristických a dobře odlišitelných miniaturek. Roste snadno a kvete už druhým rokem po výsevu. Turbinicarpus macrochele je dost složitý v rámci druhu – neboť navazuje na naleziště dalších druhů křížem krážem a právě druhy tohoto komplexu je někdy obtížné identifikovat.

Turbinicarpus macrochele		Turbinicarpus sphacelatus

Nakonec obrázek Turbinicarpus sphacelatus. Tahle kytička se objevila poměrně nedávno a zdá se, že je to jen vyselektovaný T. lauseri, se světlejším kvítkem. Ale nepředbíhejme a chvilku čekejme, však ono se to vytříbí. Třeba je to opravdu dobré jméno, ale ať je to tak nebo tak, rozhodně stojí za to, abychom ho pěstovali.

Leden 2001 u Pavlíčků (2/2001)

Únor u Pavlíčků (3/2001)

Jarní poupata - březen u Pavlíčků (4/2001)

Duben u Pavlíčků (5/2001)

Květen u Pavlíčků (6/2001)

Červen ve sbírce u Pavlíčků (7/2001)

Červenec ve sbírce u Pavlíčků (8/2001)

Srpen ve sbírce u Pavlíčků (9/2001)

Září ve sbírce u Pavlíčků (10/2001)

Říjen ve sbírce u Pavlíčků (11/2001)

Listopad ve sbírce u Pavlíčků (12/2001)

Prosinec ve sbírce u Pavlíčků (1/2002)

Leden 2002 ve sbírce u Pavlíčků (2/2002)

Únor 2002 ve sbírce u Pavlíčků (3/2002)

Březen 2002 ve sbírce u Pavlíčků (4/2002)

Duben 2002 ve sbírce u Pavlíčků (5/2002)

Květen 2002 ve sbírce u Pavlíčků (6/2002)

Červen 2002 ve sbírce u Pavlíčků (7/2002)