| 3) |
Zvířata, která není
možno vrátit do přírody v zemi
původu, by se měla urychleně dostat:
| |
a) |
do mezinárodních
záchranných center (např.
želvy do Centro Carapax
v Toskánsku nebo analogického
centra v Provenci) |
| |
b) |
do zoologických
zahrad, pokud jsou na chov
předmětných druhů nebo skupin
zaměřeny a mají o zabavená
zvířata zájem |
| |
c) |
do rukou
chovatelů dobrých odborných,
morálních a ekologicky
etických kvalit. |
|
Pořadí
je, jako v předtím uváděných návrzích
možností nakládání se zabavenou zásilkou,
uspořádáno podle priority. V každém
případě je nezbytné maximálně zkrátit
prodlevy v čase, během nichž mohou
živočichové v důsledku neodborné péče
nebo absence jakékoliv péče zahynout nebo
strádat. Z právního hlediska je za úhyny
nebo strádání zvířat zodpovědný jejich
vlastník (v případě zmíněné zásilky
chameleonů tedy po zabavení MŽP ČR).
Pokud jde o chov
nebo pěstování „citesových” druhů,
zejména potom v případech, kdy nejde ani o
ohrožení, ani o využívání populací in
situ, měla by být legalizace takového chovu
nebo kultury zcela automatická, pouze
s podmínkami, které by umožňovaly takový
privátní chov nebo takovou privátní kulturu
v oboustranně výhodné či přijatelné míře
využívat jako záchranný chov či kulturu pro
eventuální repatriační programy.
Mám dojem, že
většina požadavků, které zde stručně
nastiňuji, vůbec není v rozporu s CITES ani
s naším prováděcím zákonem, a že je
v pravomoci a možnostech MŽP pro ně vytvořit
podmínky. Pokud to náš zákon č. 16/1997 Sb.
neumožňuje, je zřejmě naléhavě potřebné
jej novelizovat tak, aby je umožňoval a
sloužil tak záchraně a ochraně jedinců
ohrožených druhů, nikoliv jejich trýznivé
likvidace. Totéž by mělo platit pro předpisy
týkajících se resortu financí, které se
používají při nakládání se zabavenými
živočichy či rostlinami.
Naprosto nechci
zpochybňovat nutnost respektování zákonných
norem; fungování právního státu, jímž by
se ČR měla stát (čím dřív, tím líp), je
přece založeno na dodržování zákonů.
Zákony by však měly být rozumné,
spravedlivé a lidské, zákony by se neměly
dát obrátit naruby, v neprospěch myšlenek a
cílů, které původně sledovaly. Pokud něco
takového umožňují, jsou to špatné zákony a
je naléhavě nutné je zkorigovat tak, aby
k tomu nemohlo docházet. Za špatnou považuji
také situaci, kterou způsobuje záměna cíle
za prostředek a naopak. Zákony na ochranu
přírody nebo Washingtonská konvence jsou
potřebné, více či méně obtížně
prosazené a při správném použití funkční
předpisy, ale jsou to vždy jenom prostředky
k dosažení ochrany přírody a druhů a jsou
svému cíli podřazeny, nikoliv nadřazeny,
musí mu sloužit, nikoliv ho negovat.
Apeluji na
všechny ekology, kterým stav věcí zmíněný
v tomto článku není lhostejný a kterým
nejde o byrokratické sebeuspokojování, ale o
skutečnou ochranu přírody, druhů a
biodiverzity a také o slušné zacházení se
zvířaty, aby na smysluplné změny v tomto
směru v CITES a předpisech k jeho
provádění použili veškerých svých
schopností a své odborné autority.
|
