Odvrácená strana CITES, část 5. (Pavel Pecina)
3)  Zvířata, která není možno vrátit do přírody v zemi původu, by se měla urychleně dostat:
  a)  do mezinárodních záchranných center (např. želvy do Centro Carapax v Toskánsku nebo analogického centra v Provenci)
  b)   do zoologických zahrad, pokud jsou na chov předmětných druhů nebo skupin zaměřeny a mají o zabavená zvířata zájem
  c)  do rukou chovatelů dobrých odborných, morálních a ekologicky etických kvalit.

Pořadí je, jako v předtím uváděných návrzích možností nakládání se zabavenou zásilkou, uspořádáno podle priority. V každém případě je nezbytné maximálně zkrátit prodlevy v čase, během nichž mohou živočichové v důsledku neodborné péče nebo absence jakékoliv péče zahynout nebo strádat. Z právního hlediska je za úhyny nebo strádání zvířat zodpovědný jejich vlastník (v případě zmíněné zásilky chameleonů tedy po zabavení MŽP ČR).

Pokud jde o chov nebo pěstování „citesových” druhů, zejména potom v případech, kdy nejde ani o ohrožení, ani o využívání populací in situ, měla by být legalizace takového chovu nebo kultury zcela automatická, pouze s podmínkami, které by umožňovaly takový privátní chov nebo takovou privátní kulturu v oboustranně výhodné či přijatelné míře využívat jako záchranný chov či kulturu pro eventuální repatriační programy.

Mám dojem, že většina požadavků, které zde stručně nastiňuji, vůbec není v rozporu s CITES ani s naším prováděcím zákonem, a že je v pravomoci a možnostech MŽP pro ně vytvořit podmínky. Pokud to náš zákon č. 16/1997 Sb. neumožňuje, je zřejmě naléhavě potřebné jej novelizovat tak, aby je umožňoval a sloužil tak záchraně a ochraně jedinců ohrožených druhů, nikoliv jejich trýznivé likvidace. Totéž by mělo platit pro předpisy týkajících se resortu financí, které se používají při nakládání se zabavenými živočichy či rostlinami.

Naprosto nechci zpochybňovat nutnost respektování zákonných norem; fungování právního státu, jímž by se ČR měla stát (čím dřív, tím líp), je přece založeno na dodržování zákonů. Zákony by však měly být rozumné, spravedlivé a lidské, zákony by se neměly dát obrátit naruby, v neprospěch myšlenek a cílů, které původně sledovaly. Pokud něco takového umožňují, jsou to špatné zákony a je naléhavě nutné je zkorigovat tak, aby k tomu nemohlo docházet. Za špatnou považuji také situaci, kterou způsobuje záměna cíle za prostředek a naopak. Zákony na ochranu přírody nebo Washingtonská konvence jsou potřebné, více či méně obtížně prosazené a při správném použití funkční předpisy, ale jsou to vždy jenom prostředky k dosažení ochrany přírody a druhů a jsou svému cíli podřazeny, nikoliv nadřazeny, musí mu sloužit, nikoliv ho negovat.

Apeluji na všechny ekology, kterým stav věcí zmíněný v tomto článku není lhostejný a kterým nejde o byrokratické sebeuspokojování, ale o skutečnou ochranu přírody, druhů a biodiverzity a také o slušné zacházení se zvířaty, aby na smysluplné změny v tomto směru v CITES a předpisech k jeho provádění použili veškerých svých schopností a své odborné autority.


část 1.    2.    3.   4.


Pavel Pavlíček
 
 Související články
Vážení přátelé kaktusářského hobby (1/2001)
Povídání téměř pohádkové (1/2001)
Pozor na milovníky aneb Méně znamená více (2/2001)
Pohádka místo úvodníku (4/2001)
Opět je to tady - obrovské zisky pašeráků s kaktusy!!! (5/2001)
Chcete dovážet divoké rostliny? (5/2001)
Případy nelegálního dovozu kaktusů (5/2001)
Potrestaný „pašerák” (6/2001)
Ekologie po mexicku (8/2001)
Odvrácená strana CITES (8/2001)
Vyšlo v časopise Ochrana přírody (10/2001)
Odvrácená strana CITES, část 1. (10/2001)
Odvrácená strana CITES, část 2. (11/2001)
Odvrácená strana CITES, část 3. (12/2001)
Odvrácená strana CITES, část 4. (1/2002)
CITES 1 – tak trošku i pohádka (12/2001)
Dovozy a vývozy kaktusů a sukulentů (12/2001)
Pekelné Mexiko! (1/2002)