 |
Už už se milí přátelé zdálo, že bude relativní klid. Jednání, která naše Společnost pěstitelů kaktusů a sukulentů vedla s ředitelstvím ČIŽP, dávala naději, že by konečně mohl zvítězit rozum a láska nad nerozumem a neláskou, když tu náhle stojaté vody úředního rybníku rozčeřilo úžasné rozhodnutí inspekce životního prostředí. Ale popořádku. Přítel O. K. svého času dostal z Německa dáreček, pár porciček semínek. Mezi nimi přeaktivní úředníček na celnici objevil dvě či tři malé porcičky turbinikarpusů. Turbiňáčci celkem běžných druhů, stejné si mohl objednat i u nás a nezaplatil by o mnoho více, než padesátikorunu. Onen odpovědný však zjistil, že semena turbiňáků jsou vyjmenované v CITES jedna, i zaslintal radostí a zahájil s O. K. správní řízení. O. K. se bránil, tvrdil, že ani nevěděl, co mu jeho kámoš z Německa posílá, ale bylo mu vysvětleno, že podle zákona by mohl dostat pokutu do výše sto tisíc. A že když se domluví na hladkém průběhu řízení, bude to jen za tisícovku. O. K. to odkýval, hlavně, že už bude mít tu nepříjemnost za sebou. A také ano. Přes dva roky byl klid. Nedávno však dostal fakturu s požadavkem zaplacení skoro 4 tisícovek. Že prý se jedná o náklady spojené se zabavením oněch 30 semínek. Vypadá to trochu jako pohádka, ale bohužel, je to tvrdá realita. Je to neuvěřitelná úřední arogance, opojení úřední mocí, spojené s politováníhodnou tupostí. V zákoně CITES je sice napsáno, že orgán může účtovat náklady se zabavením exempláře spojené, ale metodiku, tedy co vše lze za náklady považovat, už upřesňuje zřejmě jakási vnitřní metodika inspekce. Žel, je to asi tak, že přítel O. K. zaplatí i za dobu, kterou úředník stráví úřadováním v úřadu – a že se úředník nepřetrhne, na to vemte jed. Za tou první zprávou následovala zpráva další – přítel V. R., kterému téměř před 3 lety vybrala inspekce pár rostlin z balíku z Afriky a za to zaplatil tučnou pokutu, nyní – po třech letech - obdržel účet za náklady spojené s odebráním rostlin, na více než 6 tisíc Kč. Důchodce – nedůchodce, kdo se s tím bude zabývat. Nyní už čekám na fakturu i já. Na začátku roku 1999 inspekce rozhodla o tom, že mi odebere 6 roubovaných kulturních rostlinek – těch nešťastných Turbinicarpus alonsoi. Ty jsem ale odevzdal do záchranného centra v PBZ osobně (o jejich osudu dodnes nerozhodl soud, už více než 2 roky je nečinný). A tak jsem zvědav, kolik bude úřední fraktura účtovat k mé tíži. O ten zážitek se s vámi přirozeně rozdělím. A že by na mne nedošlo – tomu moc nevěřím. Leda že by to bylo tak, že úředníci předem dokážou odhadnout, odkud by peníze měly připutovat bez problémů, a že se raději vyhnou těm provinilcům, kteří jim problémy činí? Teď už schází jen to, že až vám policie vyměří pokutu za rychlou jízdu, následně dostanete od policie ještě účet za cestovné na místo měření (náklady za pohonné hmoty a mazadla) a za vypisování tiketu. A účet za tisk pokutových bloků. A protože policajti musí úřadovat upravení, tak také za holicí mejdlo a žiletky. Ještě něco. Mám sto chutí, podle zákona o svobodném přístupu k informacím, požádat MŽP ČR o informaci, co se stalo se semínky, která byla tak ostražitě odebrána příteli O. K. Moc mne zajímá, jak s nimi Inspekce naložila, resp. zda, když už je rozpoznala za natolik silně ohrožená, že si za každé zabavené zrníčko nechala v součtu zaplatit víc než stokorunu, z nich někde v „záchranném centru” roste aspoň párek kytek od druhu. Ale pozor! Informace ministerstvo podle zákona poskytnout musí, ovšem za jejich poskytnutí si podle vlastních vnitřních směrnic účtuje peníze. Za každou odpracovanou – pardon – odúřadovanou hodinu má svou určenou, a věřte že ne zanedbatelnou, sazbu. A že se úředníci nepřetrhnou ani tentokrát, na to vemte jed. A tak mám obavy, že bych na svoji zvědavost mohl doplatit, resp. že bych se mohl nedoplatit. I to je způsob, jak se stát ubrání, aby si občánek až tak moc nevyskakoval.
|
