| V případě
potřeby by byli čeští teraristé schopní
vybavit zásilku několika stovek jedinců Chamaeleo
calyptratus, které by bylo možné zpětně
vrátit do přírody. (Taková situace nastalo
před časem u bažanta Catraeus wallichii,
jehož vejce chovatelé ze západní Evropy po
stovkách posílali do Pákistánu, kde byla ve
speciálních stanicích v místě přirozeného
výskytu inkubována a kuřata se vypouštěla s pomocí
adoptivních matek, slepic kura domácího.) Vždy považuji za
výhodné, když se rozšíří nějaký
ohrožený druh organismu v péči člověka,
protože to má trojnásobně pozitivní dopad:
za prvé se vytvoří početná metapopulace v chovu
či kultuře (použitelné i pro repatriační
programy); za druhé se znevýhodní dovoz z přírody,
a to tak výrazně, že se dovozcům přestane
vyplácet a divoká populace in situ má
„klid”; a za třetí a v neposlední řadě
se prostřednictvím chovatelů nebo pěstitelů
stane druh důvěrně známý řadě lidí,
čímž se zvýší i počet příznivců jeho
ochrany v přírodě, tlak veřejného mínění
atd., což je příznivější stav než když
vzhledem k neznalosti u většiny lidí
zůstane v anonymitě.
V návaznosti
na výše napsané si dovolím uvést další
případ dysfunkce prováděné CITES.
Ještě před
účinností zmíněného zákona se k nám
dostala, tehdy podle naší legislativy zcela
legálně, spousta „citesových” druhů
živočichů a rostlin. Jedním z nejméně
škodlivých způsobů získání takových
druhů z přírody je získání semen (v případě
rostlin). „Škoda”, která na populaci druhu
a v ekosystému vznikne, je srovnatelná se
škodou způsobenou činností jednoho drobného
hlodavce nebo ptáčka během hodiny nebo dvou
jeho života.
Podobným
způsobem (v nejhorším případě) se k nám
dostala semena kaktusu Turbinicarpus alonsoi.
Protože se k našim kaktusářům dostala
semena tohoto druhu před účinností zákona (a
nejspíš pocházela také z kultury, nikoliv z přírody),
byl nejméně jeden z nich pokutován za to, že
z těchto semen, získaných a vysetých před
účinností zákona, vyrostly semenáčky,
které si dovolil pěstovat a nabízet kolegům.
Všichni další kaktusáři, kteří podobným
způsobem získali semena tohoto druhu a
úspěšně jej pěstují, mohou být
presentováni jako zločinci, přestože divokou
populaci v nejmenším neohrozili ani
neohrožují a ve skutečnosti se podílejí na
vytváření potenciální možnosti repatriace
ohroženého druhu na původní nebo náhradní
stanoviště tím, že vytvářejí metapopulaci
v péči člověka.
Pokud se tento
druh množí především generativně, semeny,
je vysoká četnost jedinců v kultuře
předpokladem udržení potřebné genetické
diverzity. Pokud tedy nějací úředníci, ať
už z nepochopení věci a v dobré víře, z ignorance,
z byrokratické zaslepenosti nebo ze
zamindrákovaného opojení mocí znemožní
pěstování ohroženého druhu, budou působit
jednoznačně v neprospěch ohroženého druhu,
o jednotlivých rostlinách ani nemluvě, a
aktivněji tak přispějí k jeho extinkci a
zablokují jednu z možných metod jeho
záchrany.
(pokračování
příště)
|
