Odvrácená strana CITES, část 2. (Pavel Pecina)
V případě potřeby by byli čeští teraristé schopní vybavit zásilku několika stovek jedinců Chamaeleo calyptratus, které by bylo možné zpětně vrátit do přírody. (Taková situace nastalo před časem u bažanta Catraeus wallichii, jehož vejce chovatelé ze západní Evropy po stovkách posílali do Pákistánu, kde byla ve speciálních stanicích v místě přirozeného výskytu inkubována a kuřata se vypouštěla s pomocí adoptivních matek, slepic kura domácího.)

Vždy považuji za výhodné, když se rozšíří nějaký ohrožený druh organismu v péči člověka, protože to má trojnásobně pozitivní dopad: za prvé se vytvoří početná metapopulace v chovu či kultuře (použitelné i pro repatriační programy); za druhé se znevýhodní dovoz z přírody, a to tak výrazně, že se dovozcům přestane vyplácet a divoká populace in situ má „klid”; a za třetí a v neposlední řadě se prostřednictvím chovatelů nebo pěstitelů stane druh důvěrně známý řadě lidí, čímž se zvýší i počet příznivců jeho ochrany v přírodě, tlak veřejného mínění atd., což je příznivější stav než když vzhledem k neznalosti u většiny lidí zůstane v anonymitě.

V návaznosti na výše napsané si dovolím uvést další případ dysfunkce prováděné CITES.

Ještě před účinností zmíněného zákona se k nám dostala, tehdy podle naší legislativy zcela legálně, spousta „citesových” druhů živočichů a rostlin. Jedním z nejméně škodlivých způsobů získání takových druhů z přírody je získání semen (v případě rostlin). „Škoda”, která na populaci druhu a v ekosystému vznikne, je srovnatelná se škodou způsobenou činností jednoho drobného hlodavce nebo ptáčka během hodiny nebo dvou jeho života.

Podobným způsobem (v nejhorším případě) se k nám dostala semena kaktusu Turbinicarpus alonsoi. Protože se k našim kaktusářům dostala semena tohoto druhu před účinností zákona (a nejspíš pocházela také z kultury, nikoliv z přírody), byl nejméně jeden z nich pokutován za to, že z těchto semen, získaných a vysetých před účinností zákona, vyrostly semenáčky, které si dovolil pěstovat a nabízet kolegům. Všichni další kaktusáři, kteří podobným způsobem získali semena tohoto druhu a úspěšně jej pěstují, mohou být presentováni jako zločinci, přestože divokou populaci v nejmenším neohrozili ani neohrožují a ve skutečnosti se podílejí na vytváření potenciální možnosti repatriace ohroženého druhu na původní nebo náhradní stanoviště tím, že vytvářejí metapopulaci v péči člověka.

Pokud se tento druh množí především generativně, semeny, je vysoká četnost jedinců v kultuře předpokladem udržení potřebné genetické diverzity. Pokud tedy nějací úředníci, ať už z nepochopení věci a v dobré víře, z ignorance, z byrokratické zaslepenosti nebo ze zamindrákovaného opojení mocí znemožní pěstování ohroženého druhu, budou působit jednoznačně v neprospěch ohroženého druhu, o jednotlivých rostlinách ani nemluvě, a aktivněji tak přispějí k jeho extinkci a zablokují jednu z možných metod jeho záchrany.

(pokračování příště)


Odvrácená strana CITES, část 1.


Pavel Pavlíček