„…Z literatury jsou známy případy, kdy byly vzácné druhy kaktusů vysbírány různými skupinami sběratelů a obchodníků, ale z doslechu vím i o případu, kdy byla soustavně odebírána semena tak, že na lokalitě rostou jen vzrostlé exempláře a semenáčky prakticky chybí. Nelegálními aktivitami jsou někteří naši kaktusáři v Mexiku již vyhlášení a soustavný ilegální sběr přírodnin také vedl v Mexiku nakonec k vydání velmi přísného zákona na ochranu přírody…”

Co k tomu dodat? Nikdy jsem nečetl o tom, že by vzácné kaktusy byly vysbírány, to ale může být způsobeno tím, že jsem nečetl tu správnou literaturu. Pokládám to ovšem za velmi nepravděpodobné, ne-li vyloučené, a to i přesto, že v minulosti byly do Evropy či Asie legálně importovány desetitisíce těch nejkrásnějších kaktusů. Sběr totiž vždy probíhal na lokalitách poblíž silnic, přičemž staré či nevzhledné – ale kvetoucí a plodící exempláře zůstávaly na místě.

Už už se jako vysbíraná považovala populace Ariocarpus bravoanus, která je ve známé lokalitě u El Ňuňez vystavená mimořádné zátěži díky „průvodům” kaktusářů z celého světa. Ta se zdála být v době jara (po období velkého sucha) hodně zdecimovaná, na podzim se však v době květu ukázala jako velmi bohatá a na řadě míst jsme pozorovali i desítku rostlin na metru čtverečném. A to přesto, že domorodci s průkazkou ochranářů, kteří nás varovali, že rostliny se mohou pouze fotografovat, nám nakonec sami rostliny ke koupi nabízeli.

Autorka článku tvrdí, že z doslechu se dozvěděla o zdecimování lokalit díky intenzivnímu sběru semen. Samozřejmě, že neuvedla zdroj “doslechu” i když připouštím, že si někdo mohl podobný nesmysl vymyslet a nevědoucí posluchač si v tomto případě rád tuhle informaci přisvojí jako fakt. Je nutné si uvědomit, že mnohem lepšími sběrači než člověk je ptáček, myška nebo brabenec. Rostliny na lokalitách plodí biliony semen, poskytují tím stravu pro množství živočichů, a jen drobné procento jídla jim unikne, aby se za rok či za 5 let stalo zdrojem nového života. Je to přirozené, pokud by vyklíčilo a dorostlo jen procento z vyprodukovaných semen, byla by to obrovská ekologická katastrofa pro vše živé v poušti.

Podobným způsobem (v nejhorším případě) se k nám dostala semena kaktusu Turbinicarpus alonsoi. Přestože se k našim kaktusářům dostala semena tohoto druhu před účinností zákona (a navíc nejspíš pocházela také z kultury, nikoliv z přírody), byl nejméně jeden z nich pokutován za to, že z těchto semen, získaných a vysetých před účinností zákona, vyrostly semenáčky, které si dovolil pěstovat a nabízet kolegům. Všichni další kaktusáři, kteří podobným způsobem získali semena tohoto druhu a úspěšně jej pěstují, mohou být presentováni jako zločinci, přestože divokou přírodu v nejmenším neohrozili ani neohrožují a ve skutečnosti se podílejí na vytváření potenciální možnosti repatriace ohroženého druhu na původní nebo náhradní stanoviště tím, že vytvářejí metapopulaci v péči člověka. Pokud se tento druh množí především generativně semeny, je vysoká početnost jedinců v kultuře předpokladem udržení potřebné diverzity.

Pokud tedy někteří úředníci, ať už z nepochopení věci a v dobré víře, z ignorance, z byrokratické zaslepenosti nebo ze zamindrákovaného opojení mocí znemožní pěstování ohroženého druhu, budou působit jednoznačně v neprospěch ohroženého druhu, aktivně tak přispějí k jeho extinci a zablokují jednu z možných metod jeho záchrany…”

Myslím, že tyto řádky jsou natolik přesné a výstižné, že dalšího komentáře není třeba. Celý článek Odvrácená strana CITES po částech v našich novinách zveřejníme. Pokládám za důležité, aby se naši čtenáři seznámili s nezaujatými úvahami znalce, které navíc byly publikovány v tak prestižním časopise, jakým OCHRANA PŘÍRODY (č. 3/2001) rozhodně je. Samozřejmě, že otiskneme i reakce na tento článek – které byly otištěny ve stejném časopisu, resp. které nám napíší čtenáři našich novin.