Lobivia
aurea
Nestává se mi to často - tak dvakrát do
roka – že si sednu v nějaké občerstvovně ke
sklenici řádně vychlazeného. Ale loni jsem jednou měl za
sebou 30 km v kopcích a vedru a tak jsem v zahrádce
jedné hradecké hospůdky do sebe začal jedno točené
klopit, když se tam zjevil můj kamarád z raného mládí
a nadšený balkónový kaktusář Mansfeld, jinak řečený
Maňas (přiléhavá přezdívka pro vedoucího oddělení
elektro v obchoďáku).
Řeč se brzy stočila na kaktusy a při třetí
dvanáctce (oba nejsme na alkohol moc zvyklí, tak už jsme
„ji” měli jako z praku) už jsme proti sobě šermovali
pěstmi, jestli je aurea lobívie nebo echinopsis. Maňas,
jakožto o dva měsíce starší, o dva měsíce zkušenější
a tedy i rozumnější nakonec vstal a prohlásil: „Víš
co, ty vole, žádnej echinopsis, žádná lobívie. My tomu
budeme prostě říkat Aurea, jinak se pobijeme. Pojď
se vyčůrat, já tě zvu.” Starším, zkušenějším (i v Rusku
byl o dva dny déle než já) a rozumnějším není radno
odporovat, tak jsem šel. A bylo to. Nad mušlí jsme si
potvrdili, že máme Aurea shaferi, Aurea dobeana a
Aurea gruntovní a funguje nám to bez problémů. Škoda,
že veličiny kaktusářské taxonomie neřeší své přejmenovávací
problémy shodně u dvanáctky, to by ubylo zbytečných jmen
a rekombinací. I když, on by se pak stejně nakonec někde
objevil nějaký zakomplexovaný šťourálek s touhou po
vyniknutí a zkratce svého jména za názvem kaktusu, takže
bychom si vlastně nepomohli.
Pravda je, že většina odborníků řadí
tento druh spíše k Echinopsis. Já je vedu u lobívií
ze dvou důvodů. První jsem vysvětlil v prvním díle
u Lobivia arachnacantha, druhým důvodem je to, že
kdybych aureu vedl jako Echinopsis, těžko bych ho zařadil
do seriálu o lobíviích. A to by byla škoda, jsou to krásné
kytky. Fakt je, že některé variety splňují snad všechny
představy o typické Echinopsis, jiné pro změnu o
trochu netypické lobívii a jsou i variety, kde jednu
rostlinu klidně zařadíte k jednomu rodu a její sestřičku
k rodu druhému.
No a po tomto „poučném” úvodu se pojďme
podívat, co všechno ve sbírce mám. Začít by se asi mělo
typem, tedy Lobivia aurea.
 |
Obr. č. 1 -
Lobivia aurea
Variabilní ve vzhledu, ale většinou
solitérní, kulatá, s tvrdými, píchavými trny a
zhruba osmicentimetrovými květy je známá dostatečně.
V Rauschově Lobivia 85 je pak jmenováno
10 dalších variet. Mám je všechny a ještě něco navíc.
První jmenovanou je var. catamarcensis. Odspodu odnožuje,
tělo je spíše cylindrické než kulaté a květy jsou kratší.
 |
Obr. č. 2 -
Lobivia aurea var. catamarcensis WR 136
Robustnější, později vyloženě válcovitá
a silněji vytrněná je var. callochrysea. Typickým
znakem jsou také velké, až 12 cm dlouhé květy.
 |
Obr. č. 3 -
Lobivia aurea var. callochrysea WR 47
Nejdivočejší trny má asi var. fallax.
Dosahují délku až kolem 8 cm, květy jsou stejné jako u
typu.
 |
Obr. č. 4 -
Lobivia aurea var. fallax
 |
Obr. č. 5 -
Lobivia aurea var. fallax
Velice zajímavé zahnuté, zprvu černé,
později světle šedé trny má drobnější varieta tortuosa.
 |
Obr. č. 6 -
Lobivia aurea var. tortuosa WR 711e
Miniaturou v porovnání s ostatními
varietami, kvetoucí už při průměru těla 3 cm, je var. sierragrandensis,
vyskytující se někdy též pod nom. nud. var. cordobensis.
Vyséval jsem ji jeden rok pod oběma názvy, opravdu jsou
stejné. U Rausche měla číslo WR 711b, na snímku je var. cordobensis
ze semen od p. Koehrese.
 |
Obr. č. 7 -
Lobivia aurea var. sierragrandensis
Této varietě jsou mimořádně podobné
rostliny, které jsem získal výsevem semen Lobivia aurea
var. robustior P105. Je to jméno, pokud vím, nikde
nepublikované. Kytky vypadají jako značné zvětšeniny
var. sierragrandensis a to ve všech částech těla.
Rostlina na obrázku má průměr těla bez trnů 9 cm, snadno
si odečtete, jak asi jsou dlouhé trny a velké květy.
 |
Obr. č. 8 -
Lobivia aurea var. robustior P105
Úplně jiný charakter má var. shaferi.
Shluky drobných sloupečků někdy zdobí dlouhé středové
trny. Květy jsou trochu menší a mají jasně lobíviový
vzhled. Ve sbírkách jsou vidět tyto kaktusy i pod jinými názvy:
Lobivia cylindracea, andalgalensis, cylindrica.
 |
Obr. č. 9 -
Lobivia aureaaurea var. shaferi
 |
Obr. č. 10 -
Lobivia aurea var. shaferi
 |
Obr. č. 11 -
Lobivia aurea var. shaferi
Nejvíc rostlin tohoto druhu mám od var. quinesensis.
To je snad nejvariabilnější varieta, některé formy se blíží
var. leucomalla, jiné se naopak divokostí otrnění
neblíží vůbec ničemu. Zajímavé je, že většina mých
rostlin obou těchto variet má tmavě červený jícen květní
trubky. U jiných variet jsem si toho nikdy nevšiml.
 |
Obr. č. 12 -
Lobivia aurea var. quinesensis
 |
Obr. č. 13 -
Lobivia aurea var. quinesensis
 |
Obr. č. 14 -
Lobivia aurea var. quinesensis
Var. leucomalla je notoricky známá,
tak jen jeden snímeček.
 |
Obr. č. 15 -
Lobivia aurea var. leucomalla
Z oficiálních žlutokvětých variet
je to vše. Kromě nich mám ještě ze semen vypěstované Lobivia
chrysacanthion, což je vlastně forma var. quinesensis,
Echinopsis argentiniensis neboli obyčejná aurea
s trochu delšími květy a Ritterem zavedenou var. depressicostata
FR 18.
 |
Obr. č. 16 -
Lobivia chrysacanthion n. n
 |
Obr. č. 17 -
Lobivia aurea var. depressicostata FR 18
A pak mám jednu moc zajímavou kytičku se
žlutozeleným tělem, krátkými černými trny a zvláštními
květy. Získal jsem ji před lety od Vlasty Sakaře z Rohoznice
na Pardubicku se jmenovkou Lobivia aurea f. nigra
(to asi ty černé trny). V té době Vlasta bydlel ještě
ve vesnici Syrovátka, pár kilometrů ode mne, takže jsme se
viděli každou chvíli. (Upozornění pro hubnutí chtivé
tlouštíky a zamindrákované pubescentky: Pobyt v této
obci zaručeně nezpůsobuje úbytek kil, ale ani negativní
ovlivnění zdravotního stavu, na rozdíl od syrovátkové
diety, při které možná někdy zhubnete, ale zaručeně si
zhuntujete zdravíčko.)
 |
Obr. č. 18 -
Lobivia aurea f. nigra n. n.
K Lobivia aurea jsou vedeny také
dvě variety nekvetoucí žlutě. Tou první je var. albiflora.
Mám dva semenáčky kvetoucí skutečně skoro bíle, ale
popisu moc dokonale neodpovídají. Květy by totiž měly být
cca 7 cm velké, kdežto ty moje jsou dlouhé kolem 12 cm při
průměru 9 cm. Takže tu fotku a její označení berte s rezervou.
 |
Obr. č. 19 -
Lobivia aurea var. albiflora
U druhé variety rezerva nutná není. To
je pravá var. dobeana ze semen WR 527. Dnes prosakují
zprávy, že na nalezišti jsou nejen rostliny kvetoucí červeně,
ale i s květy oranžovými a žlutými. Mně kvetou všechny
červeně a jsem spokojený.
 |
Obr. č. 20 -
Lobivia aurea var. dobeana
 |
Obr. č. 2 1 -
Lobivia aurea var. dobeana
 |
Obr. č. 22 -
Lobivia aurea var. dobeana
Uf, to byla fuška. Za měsíc představím Lobivia
lateritia, to snad bude kratší.
- Lobivia
ferox
(11/2003)
- Lobívie
z mé sbírky I
(12/2004)
Lobívie
z mé sbírky II (01/2005)
- Lobívie
z mé sbírky III (02/2005)
Lobívie
z mé sbírky IV (03/2005)
Lobívie
z mé sbírky V (04/2005)
Lobívie
z mé sbírky VI (05/2005)
Lobívie
z mé sbírky VII (06/2005)
Lobívie
z mé sbírky VIII (07/2005)
Lobívie
z mé sbírky IX (09/2005)
Lobívie
z mé sbírky X (10/2005)
Lobívie
z mé sbírky XI (11/2005)
Lobívie
z mé sbírky XII (12/2005)
|
