Lobivia haematantha (1)
Jestliže jsem v minulém díle seriálu psal o Lobivia
backebergii jako o druhu málo vyhledávaném, u Lobivia
haematantha je situace přece jen trochu jiná. Kaktusy
tohoto druhu jsou mnohdy velice atraktivní svým otrněním a
i květy jsou u některých variant mimořádně krásné. Navíc
se snadno pěstují, rostou dobře ve skleníku i venku, a tak
jediným problémem tu bývají jmenovky. V průběhu let
se mi podařilo poshánět poměrně dost forem pod nejrůznějšími
jmény a dát jim ta správná, to je tedy něco. A tak si
tentokrát výjimečně vypomůžu občasnou citací popisů.
 |
Obr. 1. Lobivia haematantha
Nejčastější formu nominátní variety představují asi
rostliny na obrázku č. 1 a 2. Každou mám z jiného
zdroje a obě mají to nejdůležitější pro tuto varietu: 3
– 4 silné středové trny dlouhé až 5 cm na konci zahnuté.
 |
Obr. 2. Lobivia haematantha
Třetí představovaná rostlina by měla být teoreticky
„echtovní”, protože pochází ze semen WR 165.
 |
Obr. 3. Lobivia haematantha
Když jsem ale hledal obrázky tohoto druhu v literatuře
a na internetu, abych si potvrdil, jak by měla typická Lobivia
haematantha vypadat, nepochodil jsem. Fotek pár a na každé
něco jiného.
To u var. hualfinensis je situace jiná, ta je
naprosto typická. Trochu varíruje v tom, že některé
rostliny jsou spíše kulovité a jiné jdou do sloupků, také
délka trnů je různá. Ale kdo ji jednou viděl, už ji vždycky
pozná. O tomto atraktivním taxonu vyšel výborný článek
od př. Odehnala v časopise Kaktusy, tam se dočtete více.
Moje rostliny pocházejí ze semen před lety získaných od př.
Rektoříka, měly označení WR 146.
 |
Obr. 4. Lobivia haematantha var.
hualfinensis WR 146
Seriál se sice jmenuje Lobívie z mé sbírky a ta
další u mě neroste, ale je natolik hezká, že ji sem
nemohu nezařadit.
 |
Obr. 5. Lobivia haematantha var.
hualfinensis
Délka jejích středových trnů dosahuje totiž i více
než 10 cm. Jejím majitelem je př. Kodejška z Chlumce
nad Cidlinou. On vám má vůbec jen samé nádherné kaktusy
všech možných rodů, jen je problém se do skleníku
dostat, protože jsou všude. I tam, kde se obyčejně chodí.
Až jednou Čenda všechny ty kaktusy ze svého pětimetrového
skleníku vynosí a přesadí, bude si muset pronajmout asi
hezkých pár arů pozemku na soustavu nových skleníků, aby
se mu to tam zase vešlo.
Na dalších dvou snímcích je rostlina, kterou jsem si přivezl
coby malý semenáček z Rakouska s označením
Lobivia sp. n. WR 792. Juknutím do Rauschova seznamu snadno
zjistíme, že by se mělo jednat o Lobivia haematantha var.
jasimanensis.
 |
Obr. 6. Lobivia haematantha var.
jasimanensis WR 792
Popis říká, že je nápadná jednotlivými, až 6 cm
dlouhými, šídlovitými trny. Což o to, ty tahle kytka má.
Trochu problém je, že v knize Lobivia 85 je W. Rauschem
na fotografii představená rostlina, která popisu (a ani mým
rostlinám) vůbec neodpovídá. Kromě toho ve sbírkách
kolují i rostliny s označením Lau 459, což by údajně
měla být var. kuehnrichii a některé se vzhledově
vyobrazené rostlině dost blíží. Takže nevím. Zatím ji
vedu pod původním jménem, je fakt, že doposud nikomu
nevadilo.
 |
Obr. 7. Lobivia haematantha var.
jasimanensis WR 792
Také jsem ale podobné rostliny viděl s názvem Lobivia
elongata, to už je ale nesmysl. Ta je jasně sloupkovitá,
hustě otrněná kratšími trny a kvete žlutě. Typické dva
semenáčky jsou na obrázku, kde zároveň vidíte i cvičeného
opylovače. Důvod, proč neprodukuju semena. Semenáče pocházejí
z výsevu semen Lobivia haematantha var. elongata
P183, získaných od p. Koehrese.
 |
Obr. 8. Lobivia haematantha var.
elongata P 183
Velice málo známá a rozšířená je var. viridis.
Typická by pro ni měla být svěže zelená epidermis, bíle
plstnaté areoly a zkroucené trny do 3 – 4 cm délky. Květy
pouze červené. Snadno by se dala tato varieta zaměnit s var.
kuehnrichii, která ale pochází úplně odjinud. Mně
se podařilo zatím získat pouhopouhé dvě rostliny, každá
je trochu jiná. Tu první bych jako var. viridis bral
bez problémů.
 |
Obr. 9. Lobivia haematantha var.
viridis
U druhé hodně mate barva. Fakt je, že původně zelená
byla. Minulou sezónu ale vůbec nerostla, nekvetla a já jako
správný lajdák jsem to dlouho přecházel bez povšimnutí.
Až při stěhování domů mi vypadla z květináče,
protože neměla kořeny. Bez kořenů a na plném slunci
jaksi zhnědla a zfialověla. Ale záchrana se podařila, její
ztráta by mě asi dost mrzela. Tu svěže zelenou si tady
holt musíte domyslet.
 |
Obr. 10. Lobivia haematantha var.
viridis
A máme tu poslední varietu, o které se chci dnes zmínit
– var. kuehnrichii. Typickým znakem této variety
jsou opět středové trny, které mají být podle popisu hnědé
až černé, zahnuté nebo esovitě prohnuté a až 6 cm dlouhé.
 |
Obr. 11. Lobivia haematantha var.
kuehnrichii
V literatuře byly nejčastěji vyobrazeny rostliny s trny
podstatně kratšími a i ve sbírkách jsou jako var. kuehnrichii
označovány rostliny krátkotrné. Tedy asi takovéto.
 |
Obr. 12. Lobivia haematantha var. kuehnrichii
Květy byly původně popsány jako oranžové, později
byla přidána barva žlutá a nakonec i červená.
 |
Obr. 13. Lobivia haematantha var. kuehrichii
Červené květy jsou typické zejména u formy, která je
u nás rozšířená pod názvem Lobivia sp. Cadu (ovšem
i tato forma má květy všech barev). Je to forma s mimořádně
hezkými trny.
 |
Obr. 14. Lobivia haematantha var. kuhnrichii
„sp. Cadu”
Speciálně tahle rostlina mě fascinuje i tím, že mimořádně
ochotně kvete. Pod 10 květů během jara nejde.
 |
Obr. 15. Lobivia haematantha var. kuehnrichii
„sp. Cadu”
Jejím protipólem jsou u mě dvě kytičky ze semen WR
238a Tintin. Když je dáte vedle té předchozí sp. Cadu,
tak to na stejnou varietu nevypadá, spíš by to mohly být
dva druhy. Ale copak můžu zpochybňovat polní čísla W.
Rausche? Ledaže by to bylo dílo nějakého záškodníka.
 |
Obr. 16. Lobivia haematantha var. kuehnrichii R 238
Květy jsou nicméně v pořádku, jmenovka zůstává.
Kromě toho v knize Lobivia 85 W. Rausch zařadil snímek
rostlin z této lokality a jsou docela podobné.
Toto jsou tedy mí zástupci variet Lobivia haematantha,
kterým by se dalo říkat „hrubotrné”. Ty s jemnějšími
trny si nechám na příště.
- Lobivia
ferox
(11/2003)
- Lobívie
z mé sbírky I
(12/2004)
Lobívie
z mé sbírky II (01/2005)
- Lobívie
z mé sbírky III (02/2005)
Lobívie
z mé sbírky IV (03/2005)
Lobívie
z mé sbírky V (04/2005)
Lobívie
z mé sbírky VI (05/2005)
Lobívie
z mé sbírky VII (06/2005)
|
