Krátká zastávka v Keetmanshop, kde kupuju
žebrajícím klukům bagetu a mléko, oni pak
ochotně pózují v čepicích propagujících
střední zahradnickou školu v Děčíně
Libverdě.
Mezi námi – něco si spolu říkali svou
řečí, a nic bych nedal za to, že mluvili o
tom, že tak hnusnou zelenou barvu ve svém
životě ještě neviděli. To ale tutlejme před
Liborem Kuntem, který si tuhle barvičku u
výrobce osobně „vymínil”.
Na křižovatce za městem je ležení z celt
a jiných hadrů – manufaktura pod širým
nebem, kde domorodci vyřezávají a nabízejí
výrobky ze dřeva.
Obrovský výběr poměrně velmi laciných
výrobků, jejichž cena se dá usmlouvat ještě
o dobrou polovinu.
Asi poslední zastávka v přírodě je v
Kokerboom Wood nebo-li Quiver Tree Forest, což
je lokalita s velkými kameny a množstvím
vzrostlých Aloe dichotoma. Některé kvetou,
jiné již nasazují plody a všude létá
množství dlouhozobých ptáčků strdimilů,
kteří nahrazují v těchto končinách
americké kolibříky.
Jako zajímavost je tu na ceduli uvedeno, že
větve této Aloe domorodci uřezávali a
vyráběli z nich toulce na šípy.
Je nám trochu smutno, že cesta končí,
však je to trochu vidět i z obrázku, na
kterém opouštíme tropy a překračujeme
Obratník Kozoroha. Jen Petr Kosina je veselý,
protože v Namíbii zůstává.
A je tu hlavní město. Centrum
utopené v zeleni, se zářícími obrovskými
kyticemi buganvíleí (Bougainvillea),
vůbec nepřipomíná, že je
tu právě zimní období.
A takhle nějak to vypadá
v parku před prezidentským palácem.
A takhle nějak to vypadá na předměstí. I
když je to slum, s těmi okolo Mexiko City se
to srovnat nedá. Relativní pořádek, chýše
rozhodně nejsou namačkány na sobě, místa je
tu dost. Péče státu nejde přehlédnout. Jak
je pod tím plechem v létě, když teploty ve
stínu vystupují nad čtyřicítku, o tom
raději nepřemýšlet.
A ještě něco, co je třeba říci. Odhad
nemocných AIDS se odhaduje na více než 40%
obyvatel.
A poslední obrázek našeho seriálu patří
tváři Petra Kosiny. Chlapíkovi, který nás po
celou cestu doprovázel, pomáhal nám, řešil
složitosti, vyhověl všem našim přáním.
Myslím že seriál nemůže končit jinými
slovy, než: “Petře – díky!”
Konec čtrnácté,
závěrečné části
|
