Jedem ještě na Cape Cross, kde
je největší kolonie lachtanů. To co se nám
objevilo před očima, na místě bere dech.
Tisíce lachtanů dovádí ve
vlnách jinak velmi chladného moře (nyní má
cca 15 st. C), tisíce se jich vyvaluje na
břehu. Zdejší kolonie má od 80 do 100 tisíc
zvířat!
Zvířata jsou dosti popudlivá,
samci na sebe cení zuby, řvou a celá oblast je
prodchnuta neuvěřitelným zápachem.
Kdyby počítačová technika
uměla smrady přenášet, asi byste zápach
ponožek kolegy od vedlejšího počítače
zařadili někam mezi Dior 6 a 7.
Odjíždíme do Swakopmund, kde se
ubytováváme hned na pobřeží v bungalovu,
který stojí na jednoho 70 ND. Nechceme stavět
stany, jelikož by byly za noc nasáklé solí.
Libor má narozeniny, zve nás na večeři a
upozorňuje, že není žádný boháč. To nás
pochopitelně nezastaví abychom si neporučili
aperitiv - namibský likér amarula, vyráběný
ze zdejšího ovocného druhu Sclerocaria,
já si dávám kus masa z vola, Pavel Benda
kalaharský stejk, Petr – vegetarián, pro
kterého by znamenal masový hrob hrob, si dává
kupu bylinek. Libor, když viděl, že
neušetří ani neuvěřitelnou náhodou, si
poroučí stehno ze pštrosa. Při odchodu ho pak
musíme ze židle nadzvedávat. Škoda, že
v záchvatu žravosti jsem na foťák ani
nevzdechl, tyhle hody skutečně by stály za
zaznamenání.
Cestou fotím zajímavé
nebojácné ptáčky podobné bělořitům.
Kousek před Swakopmundem,
v poušti roste asi největší Welwitschia
mirabilis. Je to opravdu gigant, asi metr
vysoká a dobré dva metry má rozlezlé listy.
Tvrdí se o ní, že je stará přibližně 1500
let, ale vzhledem k tomu, že je cedule stará
přibližně 20 roků, je nutné tuto dobu
připočíst – takže má asi 1520 let.
Dojíždíme do města – typicky
německá architektura, přepychové bungalovy,
absolutní pořádek, čistota – no prostě
Afrika.
Konec 6. části
|
