Devátý den směřujeme dále na jih, k vodopádům Epupa Falls, které leží na řece Kunene, ta tvoří přirozenou hranici s Angolou.

Květy Adenium boehmianum

Po cestě potkáváme tlusté stromy Adenium boehmianum, obdivujeme jejich květy, kterými jsou rostliny doslova obsypány. Ale semínko zase ani jedno, sakra, to by bylo bingo, alespoň jeden zralý plod…

 

 

Potkáváme a fotíme další Himby, na obrázku je himbská dívenka s vlasy upravenými tak, jak zvyk velí česat mladé, nedospělé a svobodné dívky.

 

Děťátko však na zvyky svých starších souputníků moc nedá, spíše se snaží o permanentní přisání ke zdroji potravy. Krásná himbská žena sedí u ohniště a snaží se mnoho netřást hlavou, aby si z vlasů nevydrolila „kyt“ vyrobený z červené hlinky a z jakéhosi loje.

 

 

Sedí a vyrábí ozdobné košíčky z nějakého lýčí, aby se je později snažila směnit za mouku či cukr.

 

Další dvě Himbky se snaží upoutat pozornost Libora, který své zraky se zalíbením zaměřil na šperky mezi ňadry té mladší.

 

 

Přítomnosti bílé návštěvy se snaží využít mladá děvčata tím, že v očekávání nějakého pamlsku ochotně při fotografování pózují. Tenhle dotyk himbských kultur s bílými turisty signalizuje, že zvyky v oblékání nevydrží déle, než 10 – 15 let.

 

 

Pak už velmi pravděpodobně budeme potkávat potomky těchto přírodních lidí nacpaných do triček s anglickými nápisy a do bejsbolových čepic s reklamou – třeba Střední zahradnické školy Děčín – Libverda.

Závěr dne patří opět pachypodiím – listy teprve začínají rašit, ale květů jsou tu stovky. Po návštěvě himbské vesnice si opět vzpomínáme, že jsme tu zejména kvůli kytkám.

Konec druhé části