Slíbil jsem,
že představím pár obrázků z letošní
cesty po Namíbii. Nafotil jsem jich přes
tisíc, na fotoaparát SONY F 505 V, ale
představím jich postupně jenom zlomek z nich.
A taky že o té cestě napíšu pár řádků.
Takže vězte, najezdili jsme kolem deseti
tisícovek kilometrů, z hlavního města
Windhoek na sever až po hranice s Angolou a pak
zase až na jih po hranice s JAR, a pak opět do
Windhoek… Než se ale rozepíšu
více – prosím věnujte pozornost nabídce
tohoto webu: www.qhodnoceni.cz. Tady
jsem nabídl do soutěže 2 fotografie – jednu
v kategorii soutěžní fotografie a
jednu v kategorii páry. Případnou
účastí na hlasování mi můžete pomoci
k výhře skleněné ceny z Královské huti.
Zpočátku nás – jak je
z obrázku zřejmé – bylo pět. Já
(fotografuju), pak Libor Kunte (ředitel
střední školy – Děčín, Libverda), Pavel
Benda (zástupce ředitele NP České
Švýcarsko), Petr Kosina (toho času
vyučující na namibijské univerzitě
v Okongu) a na stole sedí Johny Wolker, který
nás ale brzy opustil, takže dál jsme cestovali
jen ve čtyřech.
|
Comiphora
|
Na cestě jsme viděli
spoustu překrásných stromů Comiphora,
kterých je v Namíbii více než 20 druhů.
Žel – panovalo zimní období, takže stromy
byly bez listů a bez semen. Na druhé straně je
ale v „zimě“ v Namíbii velmi příjemné
podnebí, možná trochu zima v noci (teploty
klesaly téměř k nule…).
Zato Pachypodium lealii kvetlo o
stošest, i když semínka by byla asi
vítanější.
Projeli jsme národním parkem
Etosha. Vidíme množství krásných zvířat,
dokonce i tři lvy, kteří však ležíce
v houští nebyli k focení, a na naše výzvy
aby vyšli na planinu nereagovali.
Ale ke štěstí nám fakt
stačilo téměř na dotekovou vzdálenost se
podívat se na stáda slonů, žiraf, zeber,
antilop, pakoňů a dalších zvířat, pštrosy
nevyjímaje.
V parku se nachází také les
Moringa ovalifolia, jsou to krásné bizarní
rostliny, bohužel semena nejsou ještě plně
zralá.
Po výjezdu z parku dojíždíme
do městečka s tržištěm – nedal by si
někdo smažené housenky?
V osmém dnu našeho putování
se po špatné cestě dostáváme do kopců, na
území kmene Himbu. Domorodci tu žijí
tradičním životem, jsou to kočující
pastevci.
Nacházíme tu efektní trsy Euphorbia – asi virosa i trsy
Hoodia parviflora.
Ráno lezeme ze spacáků
šťastní, že nepřišel lev, ale odkudsi
z dálky přišly dvě domorodé ženy, které
nabízely rukodělné ozdobičky a další
primitivní výrobky.
Nechaly se ochotně i
fotografovat a zejména ta mladší byla docela
přítulná – jak dokazuje její společný
obrázek s Pavlem.
Konec první části
|