Budíme se pod spálenou horou
Burnt Mountein v pěkné přírodě a už po
šesté hodině vaříme čaj a polévku.
Z místa přespání jedem
směr…, což je zvláštní hora z černé,
jakoby popelečné horniny. Fotíme tu opět
impozantní trsy Euphorbia virosa
a při cestě z města Uis fotíme
taktéž krásné populace Aloe asperifolia
a začínají opět Welwitschia
mirabilis.
Fotíme jich celou řadu, je jich
tu mnoho, ale stále nás fascinují.
Nezasvěcený by řekl, že těch listů je
mnohem víc, než 2, ale není tomu tak, jedná
se sice o rozpraskané, ale stále jen o dva
kožovité pevné listy.
Nejkrásnější scenérie se
však otevírají, když objíždíme nejvyšší
horu Namibie Bramberg. Je to vlastně velké
pohoří tyčící se do z roviny do velké
výšky.
Polopoušť se asi na 70 km mění
v naprostou poušť, kde rostou i welvičie velmi
sporadicky a je na nich vidět, že ke
spokojenému životu jim přece jen hlt vody
schází.
Ovšem tento úsek cesty až k
moři je naprosto úchvatný. Červená barva
kamenů, modré nebe, šedozelené welvitčie a
nikde nikdo, to je typický obrázek pouště
Namib. Sem tam se mezi kameny mihne nějaká
ještěrka…
Konec 5. části
|
