Město Warmbad je městem duchů, lázně již
skončily svou činnost a lidé odsud valem
odcházejí. Nic tu nefunguje, vše je rozbité a
kdysi existující turistické centrum, ke
kterému vedou směrovky je roztřískané, ale
mezi ruinami stojí muzeum. Hned co se nám
podařilo vzbudit poměrně hezkou uvaděčku se
dostáváme dovnitř. Uvnitř pár fotek
k historii místa a ukázka několika
přírodnin.
Za Warmbadem děláme opět pár zastávek. Na
jedné z nich nacházíme hezkou zmiji
s růžky, kterou jsme určili jako Bitis
caudalis, ale toto je nutné ještě
ověřit. Vystrašila mne až jsem vyjekl,
protože se těsně přede mnou postavila do
obranné pózy a s výhružným zasyčením na
mně vyplázla jazyk. Za to jsem ji rozčílil,
protože kvůli focení jsem jí bránil vstupu
do úkrytu pod balvanem.
Fotíme tu také zajímavou rostlinu. Je to
suchá drobná bylinka, která ale kaktusáře
přímo provokuje svým zjevem jakéhosi
echinocereusu.
Nakonec se nám podařilo najít lokalitu s Anacampseros
alstonii. To považujeme za úspěch,
protože tady rostou opravdu zřídka. Jsou to
opravdové skvosty a byl by hřích jednu jedinou
vykopat. Vzpomínáme, jak se do Čech svého
času péčí českých cestovatelů dostalo
několik desítek, možná stovek těchto
rostlin. Část jich po cestě shnila, část se
jich dostala do péče Inspekce životního
prostředí. Je otázka, kam se rostliny dostaly
z jejich rukou a jak dnes vypadají. Je to
ovšem opět CITES 1, přísně chráněné.
Jsou to zajímavé rostliny, které nad
terénem vyčnívají sotva pár milimetrů, ale
pod zemí se skrývá 95% téhle krásy.
Rostou tu také Lapidaria (Dinteranthus,
Argyroderma...) margarethae -
namibijský endemit. V zimním období to ovšem
není nic moc – stará tělíčka jsou suchá a
svraštělá, ale pod slupkou čekají na první
vodu a sluníčko dobře vyvinuté zárodky
nových stonků.
Shodujeme se na tom, že je to krásná
lokalita a nahlas děkujeme Jardovi Ullmannovi,
který nám tuhle zastávku poradil. Zastavit se
nechá na bezpočtu míst, ale najít něco
zvláštního, co neroste všude – to chce
přece jen dobrou radu od dobrého přítele. A
tak mimo A. alstonii a Lapidaria
v této hnědočervené zemi poseté skalkami
z bílého křemene nacházíme ještě Anacampseros
sp. asi lanigera a rosety hezky
vybarvených Aloe.
Další „jasná lokalita” je asi 10
kilometrů od Ai-Ais. Terén po oněch 10 km od
odbočky je pro litopsy jak stvořený, ale
vysněný Lithops karasmontana var.
aiaisensis se nám ani po dvou hodinách na
kolenou najít nedaří. Naše cesta pomalu
končí, přesunujeme se na jih do Windhoeku.
Pořizujeme poslední obrázky z přírody,
krásné trsy euforbií.
Konec třinácté části
|
