|
Naši krátkou reportáž o kaktusech v okolí Cuatro
Ciénegas zakončíme návštěvou údolí Valle de Ocampo, které bývá
nazýváno také romantičtějším jménem Valle de Las Calaveras (Údolí
lebek). Z města Cuatro Ciénegas se do něj dostaneme již po pár
kilometrech jízdy po silnici Coah 20 vedoucí na sever, směrem
k Texaskému Big Bendu.
Údolí Ocampo přiléhá od severu těsně k Valle de Cuatro Ciénegas.
I zde byly na začátku tohoto století zřízeny rozsáhlé zavlažované
pozemky, s rozlohou cca 600 ha, které jsou dobře viditelné na
snímcích z Google Earth. (Tím se dramaticky snížil přítok povrchové
vody do údolí Cuatro Ciénegas.) Internetové zdroje uvádí existenci
asi 200 studní a upozorňují na problémy způsobené nadměrnou
spotřebou vody – zkrátka i zde jasně platí, že „El agua es todo“
neboli „voda je vše“.
 |
|
Obr. 1 — Pohled
na údolí Ocampo z Google Earth, s vyznačením
tří lokalit, které jsou popisovány v tomto příspěvku
|
Valle de Ocampo jsme při našich cestách po Mexiku
zatím navštívili třikrát. Poprvé to bylo v říjnu 2003, a byla to jen
taková krátká „přepadovka“, kdy jsme se zastavili již asi 6 km
severně od centra Cuatro Ciénegas a nadšeně si nafotili pár kousků
Ariocarpus fissuratus. Vypadaly moc hezky, ale kvést je
bohužel ani nenapadlo.
 |
|
Obr. 2 — Ariocarpus
fissuratus na lokalitě 6 km severně od Cuatro Ciénegas,
říjen 2003
|
Společně s nimi se tam vyskytovala Coryphantha
delaetiana, Lophophora williamsii, Epithelantha
micromeris var. greggii, Echinocactus horizonthalonius,
Neolloydia conoidea, Echinocereus stramineus,
Opuntia bradtiana a jakási eskobaria. Dosti nás překvapilo, že
několik větších „ariáků“ bylo značně mechanicky poničených. Do té
doby jsme věřili, že se tyto kaktusy dovedou ubránit svou
nepoživatelností, ale zřejmě se tady vyskytuje nějaký zvláště drzý
živočich, který se nenechá odradit.
 |
|
Obr. 3 — Coryphantha delaetiana, stejné místo
a čas jako obr. 2
|
Podruhé jsme do Cuatro Ciénegas dorazili 1. dubna 2012, a to jsme
již návštěvu údolí Ocampo pojali poněkud důkladněji. Ze
stejnojmenného města, které má asi 3 tisíce obyvatel, jsme vyrazili
na západ, směrem na Puertecitos a Lagunu del Rey, s úmyslem udělat,
pokud to půjde, jakýsi okruh a vrátit se podél železniční trati zpět
do Cuatro Ciénegas. To se nám nakonec nepodařilo, protože prašná
cesta za moc nestála, a také nám docházela nafta. Dojeli jsme ale až
k Rancho Las Flores (80 km) a cestou udělali několik botanických
zastávek, z nichž tři si určitě zaslouží krátký popis a pár
fotografií. Jak jsme se již zmínili v našich předcházejících
příspěvcích v těchto Internetových novinách, v roce 2011 byla
v Mexiku mimořádně mrazivá zima a suché léto, takže v březnu 2012 na
mnoha místech, včetně okolí Ocampo, to vypadalo dosti drsně.
1. zastávku jsme udělali již asi po 10 km jízdy od Ocampo,
kdy nás docela lákavě vyhlížející odbočka do terénu přivedla
k nevelké pískovně. Ta vypadala docela přátelsky i jako potenciální
místo na nocleh, ale bylo teprve krátce po snídani, a tak jsme
vyrazili za kaktusy. Velice rychle jsme našli první kousky
Ariocarpus fissuratus, bohužel velice seschlé a zatažené.
 |
|
Obr. 4 — Ariocarpus fissuratus (vpravo dole) a
Echinocactus horizonthalonius
na lokalitě u pískovny,
1. dubna 2012
|
 |
|
Obr. 5 — Kvetoucí Echinocereus pectinatus,
stejné místo a čas jako obr. 4
|
Bylo tady ale i pár jiných kaktusů, docela hezky kvetl jeden
Echinocereus pectinatus a jeden Ancistrocactus uncinatus
var. wrightii a potěšilo nás i pár mladých jedinců
Echinomastus mariposensis. Byl to docela slibný začátek dne, a
tak jsme s chutí vyrazili dál. (Večer jsme se sem opravdu vrátili
přenocovat, a můžeme toto místo s klidem doporučit dalším
cestovatelům.)
 |
|
Obr. 6 — Echinomastus mariposensis,
dospívající jedinec,
stejné místo a čas jako obr. 4 a 5
|
 |
|
Obr. 7 — Echinomastus mariposensis, dospělá
rostlina s dozrávajícími plody,
stejné místo a čas jako na obr. 4 až
6
|
2. zastávka byla jen asi o 5 km dál, u jakéhosi nízkého
kopečku vpravo po směru jízdy. Našli jsme na něm pár zajímavých
kaktusů, především mladé exempláře koryfanty, kterou jsme pracovně
určili jako Coryphantha ramillosa, ale také Lophophora
williamsii, kvetoucí Ancistrocactus uncinatus var.
wrightii a Neolloydia conoidea a také jakousi eskobarii,
ale kupodivu žádný Ariocarpus fissuratus. (Podle sdělení G.
Matuszewskiho se C. ramillosa v mládí liší jen velmi málo od
C. delaetiana. Rozdíl je v květech - C. delaetiana
kvete žlutě, C. ramillosa má velké červené květy a vyskytuje
se vzácně i v Texasu.)
 |
|
Obr. 8 — Coryphantha ramillosa (?), mladý
jedinec na lokalitě 15 km západně
od Ocampo, na severní straně
silnice na Puertecitos, 1. dubna 2012
|
 |
|
Obr. 9 — Ancistrocactus uncinatus var.
wrightii, stejné místo a čas jako obr. 8
|
O to větší bylo naše překvapení, když jsme pak jen přešli přes
silnici na druhou stranu a okamžitě uviděli spoustu fissuratusů -
bohužel také velice seschlých a zatažených. Vypadaly opravdu pěkně
zmordovaně, většinou měly po obvodu jakýsi věnec žlutých odumřelých
hrbolů a tvářily se dosti pohřebně. Byla to zvláštní podívaná, nikdy
jsme dosud neviděli tolik ariokarpusů pohromadě, ale jaksi nebylo
nad čím moc jásat. Zkrátka příroda se s nimi tady opravdu moc
nemazlila. S výjimkou pár kusů Echinocactus horizonthalonius
a jakési zelené mamilárie tady byly jen ony, na hodně pusté kamenité
pláni, s řídkými keříky převážně druhu Larrea tridentata.
 |
|
Obr. 10 — Lokalita
s početnou populací Ariocarpus
fissuratus, 15 km západně
od Ocampo, na jižní straně silnice na
Puertecitos, 1. dubna 2012
|
 |
|
Obr. 11 — Ariocarpus fissuratus, malá ukázka
seschlých a zatažených rostlin,
stejné místo a čas jako obr. 10
|
Pořídili jsme hodně fotek jako dokumentaci, lámali si hlavu nad tím,
jak to že silnice rozděluje lokalitu na dvě tak kaktusově odlišné
části, a pak jeli dál až do 3. zastávky, asi 40 km západně od
Ocampo.
Tady bylo kaktusů celkově méně, vedle všudypřítomného
Echinocactus horizonthalonius jsme viděli jakousi koryfantu,
snad Coryphantha echinus, ale také opravdu pěkné exempláře
Echinomastus mariposensis. Kdysi před lety jsme o tomto kaktusu
psali společně s Breckem Breckenridgem v časopisu Aztekia
(1984/1-2), kde byl nazýván pravou „pouštní krysou“. I tady se na
něj toto označení dobře hodí, roste totiž ve velmi otevřeném terénu,
na plném slunci. Zdejší rostliny vypadaly, že jim ani to mimořádné
sucho moc nevadí, zřejmě někdy v únoru s chutí kvetly, a teď měly
právě dozrávající plody. (Mexická forma tohoto druhu se svým habitem
liší od rostlin, které se vyskytují v Texasu. Je větší a má
ježatější a často i barevnější vytrnění.)
 |
|
Obr. 12 — Echinomastus mariposensis, mladý
vyspělý exemplář s dozrávajícími
plody, na lokalitě 40 km západně od Ocampo, 1. dubna 2012
|
 |
|
Obr. 13 — Echinomastus mariposensis, stará
„pouštní krysa“ která už má
jistě hodně za sebou, stejné místo a čas
jako obr. 12
|
K naší třetí návštěvě v údolí Ocampo došlo vloni v říjnu, v rámci
Expedice Ariocarpus 2013, a psali jsme již o ní nejen ve
150. čísle těchto Internetových novin (duben 2014), ale také mnohem
podrobněji v časopise Cactaceae etc. (2014/1). Proto v krátkosti
jenom připomeňme, že jsme tenkrát vyrazili naprosto cíleně na známou
lokalitu, v předchozím textu označenou jako 2. zastávka, která je
asi 15 km západně od města Ocampo a je pro nás naprosto výjimečná,
díky bohaté populaci Ariocarpus fissuratus. Měli jsme štěstí,
že zřejmě díky mimořádně vydatnému období dešťů tady všechny „ariáky“
kvetly, jako kdyby jim šlo o zápis do Guinnessovy knihy rekordů.
Naši čtenáři snad dovolí, abychom sem místo dalšího nadšeného popisu
svého zcela mimořádného zážitku raději přidali ještě pár obrázků.
 |
|
Obr. 14 — Částečný
pohled na lokalitu s početnou populací Ariocarpus fissuratus,
15 km západně od Ocampo,
říjen 2013
|
 |
|
Obr. 15 — Ariocarpus fissuratus, pohled
zblízka
na mladou kvetoucí rostlinu z obr. 14
|
 |
|
Obr. 16 — Ariocarpus fissuratus, zdejší populace je
dosti hustá, rostliny jsou
často jen desítky centimetrů od sebe,
stejné místo a čas jako obr. 14 a 15
|
 |
|
Obr. 17 — Ariocarpus fissuratus, velký a jistě
velmi starý exemplář - mistrovské
dílo přírody, stejné místo a čas
jako obr. 14 až 16
|
Závěrem tohoto miniseriálu o kaktusech u Cuatro Ciénegas a v jeho
okolí bychom ještě rádi zdůraznili, že je to oblast pro kaktusáře
opravdu velmi zajímavá snad po celý rok, ale podzimní kvetení
zdejších ariokarpusů je opravdu, jak se dnes říká, „cool“ neboli
„boží“.
 |
|
Obr. 18 — Ariocarpus fissuratus, tak nějak
vypadá malé kaktusářské Eldorado!
|
|
