|
3. 11. 2008
Krásné ráno na krásné lokalitě. Rovinatý terén, kde rostou
Mammillaria grusonii, Echinocereus stramineus,
Echinocereus enneacanthus, Coryphantha poselgeriana,
Echinocactus horizonthalonius, Ferocactus
hamatacanthus, Thelocactus bicolor (var.
bolansis?). V nízkém ranním sluníčku vypadají kytky taky
nádherně, zase trochu jinak. A tak i fotky jsou taky trochu
jiné (Musím si víc hrát s polohou kvůli stínu.). Kromě
kaktusů si konečně fotím i trnitý keř Fouquieria sp.,
se kterým jsme se setkávali vlastně celou cestu a mi na něj
nějak nikdy nevyšel čas.
 |
|
Obr. 1 – Z lokality |
Dnes opět jedeme směrem na Saltillo (podle
mapy ale po silnici nižšího řádu; ani si neuvědomuji, že
bychom někde sjeli ze čtyřproudovky), pak odbočujeme ke
zřetelné stolové hoře El Pilar u vsi Estación Marte. První
zastávku děláme před horou. Hledáme Ariocarpus
kotschoubeyanus v. macdowelii. Asi po hodinovém
marném hledání, kdy jsme potkali snad všechny kaktusy, které
obvykle kotschoubeyany doprovází jsme zklamaní, ale naštěstí
nerozhodujeme o okamžitém odjezdu; jedeme ještě blíž ke vsi.
Před obcí u smetiště ariokarpusy konečně
nacházíme. Populace není velká, ale několik rostlin kvete,
takže máme splněno :-) Překvapivý, alespoň pro mne, je
výskyt rostlin s bělavými květy. Další kaktusy jsou
Echinocactus horizonthalonius, Coryphantha difficilis,
Echinocereus stramineus, Echinocereus
enneacanthus, Mammillaria grusonii,
Coryphantha sp. (macromeris?), Ferocactus
hamatacanthus, Mikroopuntia. Vzhledem k blízkému
smetišti lokalita příliš vábně nevypadá; tak snad to tu
rostliny vydrží i v budoucnu…
 |
|
Obr. 2 – Ariocarpus
kotschoubeyanus var. macdowelii |
Po návštěvě téhle lokality se ale už
skutečně a definitivně vracíme. Přes Saltillo, kde
nakupujeme v supermarketu (poslední „velký“ nákup). Hledáme
výpadovku na Matehualu – to nám chvíli trvalo – pak už
přejíždíme hranice Nuevo Leon a uháníme dál na jih.
Protože máme GPS na lokalitu
Encephalocarpus strobiliformis u Dr. Arroyo, chtěli
bychom se co nejvíc přiblížit. Nakonec vybíráme za nocoviště
osvědčené místo, kde jsme spali už dvakrát. Potmě stavíme
stany a slavíme Benův zítřejší svátek. Mexické brandy a víno
(z Cuatrocienegas), tequila. Ani jsem si nedal pivo, ono se
mi k tomu nějak nehodilo :-)
4. 11. 2008
Vstáváme poměrně brzy, rychle snídáme a balíme, protože je
dnes před námi dlouhá cesta. Lokalita encefíků je odtud 60
km. Je to zajížďka, ale jsme přesvědčeni, že bude stát za
to. Jen Milan se trochu zlobí, protože předpokládá, že na
lokalitě ztratíme dost času. Každopádně jsme se zmáčkli a
vyrážíme před devátou!!! Je zataženo, tak jen doufám, že
dnešek nebude bez slunce. (Nebude! – než jsme dojeli na
lokalitu byly mraky pryč.)
Projíždíme Dr. Arroyo směrem na Arramberi.
Podle GPS odbočujeme několik km za odbočkou na El Salero
doleva. Autem se dostaneme až na konec cesty k řečišti, pak
jdeme pěšky směrem do sedla mezi kopce před námi. Cestou
fotíme Thelocactus bueckii, Mammillaria aff.
heyderii, Mammillaria candida, Thelocactus
bicolor, Stenocactus erectocentrus,
Neolloydia conoidea, Echinocereus pectinatus,
Coryphantha palmeri?, Coryphantha glanduligera.
Přicházíme do sedla, encefíky nikde. Ale na úbočí kopce
vpravo nacházím Gymnocactus subterraneus!!!
 |
|
Obr. 3 – Gymnocactus
subterraneus |
Za chvíli mám fotek této zajímavé rostliny
nepočítaně, čas utíká a encefíky nikde. Tak na Vaškův pokyn
obcházím zleva ten druhý kopec. Na jeho jihozápadní straně
pak s Benem nacházíme konečně Encephalocarpus (Pelecyphora)
strobiliformis. Stovky, možná tisíce rostlin. Je tu
jimi doslova vydlážděno. Excitace maximální - co dodat víc?
Já to považuju za zlatý hřeb cesty. (Když se nad tím teď
doma zamýšlím, bylo těch „zlatých hřebů“ hodně :-) A
záviselo to na pokročilosti naší cesty – první den byl
zlatým hřebem ten prvně nalezený Stenocactus sp. :-)
Dalšími kaktusy tu jsou Coryphantha echinoidea?,
Thelocactus bueckii, Mammillaria candida,
Neolloydia conoidea. I Milan musel uznat, že to zdržení
za to stálo.
 |
|
Obr. 4 – Encephalocarpus
(Pelecyphora) strobiliformis |
Cestou zpět na hlavní silnici nám Vašek
ještě dělá krátkou zastávku v zatáčce na Turbinicarpus
pseudopectinatus. Přistíněn pod keři nebo listy juky jej
také nacházíme. Jeho výskyt je velmi ojedinělý, ale radost
máme (Milan ovšem našel tenhle turbinikarpus taky u těch
encefíků). Podstatně početnější, i když nijak přehnaně, je
tu drobná Mammillaria albicoma; ostatní kaktusy
stejné jako u encefalokarpusů.
 |
|
Obr. 5 – Mammillaria
albicoma |
Vracíme se přes Dr. Arroyo a za chvíli už
zase kolem Matehualy uháníme na San Luis Potosi. Před městem
je mezi silnicemi lokalita Pelecyphora aselliformis.
Vašek říká, že na ni nemá GPS, tak ji zkoušíme najít –
dvakrát zastavujeme v místech, kde je mezi jednotlivými
směry dálnice širší travnatý pruh. Marně. Až ve městě, když
je jasné, že jsme lokalitu nechali za sebou, nachází Vašek v
poznámkách GPS souřadnice té lokality. Museli bychom se
hodně vrátit (cca 60 km) a my už nemáme čas se vracet. A ani
světlo na focení by už nebylo. Nedá se nic dělat,
aseliformisky si necháme na příště. Škoda.
Myslím, že už ve státě Guanajuato zastavujeme na jídlo.
Pěkná restaurace, báječné jídlo, příjemný personál. Usadili
jsme se na terase kvůli kuřákům. Kvůli tmě, která se na nás
během večeře snesla se to ukázalo nestrategické. Seňority
číšnice sice se zpožděním, ale přece donesly svíčky, takže i
to bylo nakonec bezva. V prostoru restaurace jsou vystaveny
suvenýry, prohlížíme, nakupujeme, Vašek navazuje hovor s
majitelkou, je to sympatická dáma, zdá se, že s námi dobře
baví. Taky je ráda, že jsme tu nechali nějaké peníze. Je tu
hostem federální policista má už pěkně naváto. Odchází
chvíli před námi a my z opatrnosti vyčkáváme, aby nezkoušel
dělat potíže. Jsou to zbytečné obavy, nejdřív nám svítil
dálkovými světly při nastupování a pak ještě organizoval
dopravu, abychom mohli vyjet do protisměru.
Nocleh plánujeme v San Miguel de Allende; od dálnice je to
jen malá zajížďka. V podstatě ve městě, u botanické zahrady
stavíme stany. Potmě, za tu dobu už to dobře umíme. Jen se
za to období, co se sem jezdí, město rozrostlo a z kdysi
patrně pěkného nocležiště se stává smetiště/staveniště s
připravenými ulicemi a rozestavěnými domy. K nejbližším
obydleným domům je to dost blízko. Možná i proto se na nás
asi v 1 hodinu v noci přijíždějí podívat místní policajti.
Vylezli z auta s připraveným kvérem, nicméně jsou v pohodě,
proti našemu nocování nic nenamítají; zajímá je hlavně,
jestli nemáme drogy a lehce nám prohlédnou auto. Prohlásí
cosi o tom, že ve městě je zákaz pít na veřejných místech
alkohol a zabaví nám pivo. Naštěstí jen to na první pohled
viditelné. Ostatní „skryté“ pivo jakož i víno a tequilu co
už mám připravené a zabalené domů nenajdou. Ještě jednou se
ptají po drogách, ale na ty se tváříme tak odmítavě, že se
spokojí se zabavením těch piv, chvíli si s námi (s Vaškem)
dokonce přátelsky povídají a v klidu odjíždějí.
5. 11. 2008
Ráno sušíme stany po poslední noci v přírodě, abychom je
nevezli domů mokré. Ještě se rychle zastavíme alespoň na
vyhlídce na San Miguel de Allende. Je to fakt pěkné město,
patrně by stálo za to prohlédnout si ho líp, ale jednak nám
moc času nezbývá, druhak nemáme s policajtama v tomhle městě
dobré zkušenosti, tak radši nechceme nic riskovat, děláme
pár fotek z vyhlídky a odjíždíme. Protože už máme všechny
kaktusové zastávky za sebou a odjet musíme, osobně bych už
byl nejraději doma. Ona ta předodjezdová doba se vším co s
tím souvisí, ani ta dlouhá cesta letadlem, není nic pro mě.
 |
|
Obr. 6 – San Miguel
de Allende |
Dál už nestavíme, není proč – s výjimkou
„zdravotních“ zastávek – svištíme to na Ciudad Mexico,
neboli Mexico D. F. Tam po okruhu objíždíme celé město, rádi
bychom našli hotel v blízkosti letiště. Asi 10 min od
letiště nacházíme hotel, na první pohled vypadá draze, Vašek
s Benem se jdou zeptat. Pokoj dvoulůžák vyjde 200 mex$ na
osobu, nic levnějšího nenajdeme. Hotel odpovídá evropské
úrovni, pokoj sdílím s Milanem, už to spolu umíme :-).
Luxusní koupelna, musím přiznat, nečekaná. Jen systém, který
tu mají, zdá se nám podivný: nezapíšou si nás, nedají nám
klíče od pokoje, jen chtějí zaplatit předem s tím, že až se
vrátíme a budeme chtít do pokoje, přijde pokojská a otevře
nám.
Do města v podvečer jedeme taxíkem na tržiště Balderas, něco
nakoupíme, o kus dál pojíme. Je už dost pozdě, proto
zavrhujeme návštěvu hlavního náměstí Zoocalo. Toho lituju,
rád bych to viděl, ale osobně už se na to necítím, tak snad
příště. Vracíme se pochopitelně taky taxíkem. Tenhle taxikář
byl zloděj, posádka druhého taxíku platila za stejnou cestu
3x míň. V hotelu dopíjíme cestovní zásoby piva, vína a
tequily. Zkouším televizi na pokoji, nacházím porno kanál –
po čtyřech týdnech… Snad nás ráno nezkásnou za sledování
placené stanice.
6. 11. - 7. 11. 2008
Samozřejmě nás nezkásli. Jestli to někdo věděl nebo poznal
už včera, jsem zabržděnej. Ten hotel je hodinový. To
vysvětluje podivný systém nezapisování hostů, nepředávání
klíčů i ten porno kanál. Jestli si recepční myslí, že jsme
banda homosexuálů, je mu to přáno; já se vyspal krásně a to
použití koupelny po čtyřech týdnech mi taky udělalo dobře.
Navíc nám jeden zaměstnanec hotelu umyl auto a celou noc ho
také hlídal.
V 10 hodin si podle domluvy z firmy Combi Rent přijdou
převzít auto a odvezou nás na letiště. A tak jsme po 10:30
na letišti. Problémům se ovšem nevyhneme - protože jsme
z Paříže neodletěli tak, jak jsme měli, stornovali Benovi
letenku. Delší dohady - sešla se tam snad celá směna
odbavovacích úředníků – protože první návrh byl, ať si tedy
koupí letenku novou. Jenže jsme skupina sedmi lidí se
stejnou letenkou, stejně jsme cestovali do Mexika a nevidíme
důvod, proč bychom stejně neměli odcestovat také z Mexika.
Pod tíhou tohoto argumentu nakonec prohlásili, že tedy do
Paříže poletí s námi a do Česka si to musí dohodnout v
Paříži. OK – poletíme. Letadlo sice letí o dvě hodiny dřív
oproti plánu, ale díky tomu, že jsme tu brzy, máme i tak
ještě čas. V letadle je dost neobsazených míst, těch lidí,
co přijde na letiště po odletu letadla tedy nebude asi málo
:-)
Letíme: cesta zpátky je stejně dlouhá a nudná jako cesta
tam.
Paříž. Jsme tu o dvě hodiny dřív, takže máme čekat tři
hodiny na let do Prahy. Ben si zjišťuje, jak to má s
letenkou, v Paříži nikdo nevidí problém. Letadlo ale ještě
10 minut před odletem není přistaveno. Potom nám oznamují
30ti minutové zpoždění, ze kterého se stává zpoždění skoro
hodinové. Nakonec nás od nástupního terminálu odvážejí k
letadlu autobusy a nastupujeme po přistavených schůdcích.
V letadle si dáváme Gambrinus – konečně!!!
V Praze je Vašek jediný, komu zůstalo zavazadlo v Paříži.
Tak může radostně projít celní kontrolou. Nám ostatním
prohlíželi zavadla velmi důkladně.
A pak už jsme vstoupili do listopadové
reality střední Evropy…
Mexiko 2008 -
část 1. |
2. |
3.
| 4.
| 5.
| 6.
| 7.
|
8. | 9. |
10. |
