Cereusy známé i neznámé, část X.

Vážení čtenáři, poslední, desátý díl tohoto seriálu je věnován velmi zajímavým a krásným rodům: pachycereusům a stenocereusům. Prvně jmenovaný rod, Pachycereus, čítá něco málo přes deset druhů. Tento rod obývá rozsáhlá území několika států, od Arizony ve Spojených státech přes Mexiko až k Hondurasu. Asi nejznámější a nejkrásnější druh rodu je Pachycereus pringlei (obr. 1), vyskytující se hlavně v severním Mexiku ve státech Baja California a Sonora. Tam vytváří masívní, až 15 metrů vysoké stromové stonky. V mládí jsou exempláře tohoto druhu efektně vytrněné, v dospělosti jsou však stonky téměř holé. Je to ideální a nenáročný cereus do sbírek, když už vzrostlejší semenáčky jsou nepřehlédnutelné pro své atraktivní otrnění a namodralou epidermis.

Obr. 1 – Pachycereus pringlei		Obr. 2 – Pachycereus pecten-aboriginum, LK 321a, Caborca, Sonora

Pachycereus pecten-aboriginum (obr. 2) je velmi podobný předcházejícímu druhu, liší se hlavně menším počtem žeber a odlišnými plody, které jsou štětinatě otrněné oproti téměř holým plodům P. pringlei. Ačkoliv na severu oba druhy obývají stejná území, P. pecten-aboriginum zasahuje do níže položených států Mexika až k Oaxace. 

Obr. 3 – Pachycereus marginatus, za Ototonilco El Grande, Hid.

Dalším, dnes představeným druhem rodu je Pachycereus schottii (obr. 4), který obývá stejná území jako předešlé druhy, navíc se ještě vyskytuje ve státě Sinaloa a na severu ve Spojených státech v Arizoně. Na přírodním stanovišti dorůstá až do výšky 7 metrů. V dospělosti se ve vrcholových areolách vytvářejí úžasné a nepřehlédnutelné husté štětiny, které dodávají tomuto cereusu naprosto unikátní a divoký vzhled. My, co vlastníme semenáčky nebo vzrostlejší jedince si můžeme o tomto úkazu jen zdát.

Posledním vybraným druhem rodu je Pachycereus marginatus (obr. 3), který je ve sbírkách spíše rozšířený pod rodovým jménem Marginatocereus. Jedná se o velmi zdobný druh, který však při chladnějším přezimování vytváří na pokožce nevzhledné skvrny. Protože jsem nenašel žádnou vhodnou fotografii tohoto druhu z mé sbírky, dovolil jsem si použít foto z mé první cesty do Mexika, kde jsem se v Hidalgu poprvé setkal s tímto cereusem tváří v tvář. Tento druh se dále vyskytuje od státu Guanajuato na jih po Oaxacu, kde dorůstá do výšky až 7 metrů se šířkou stonku do 20 cm.

Obr. 4 – Pachycereus schottii		Obr. 5 - Stenocereus thurberii, Caborca, Sonora

Druhou, v úvodu zmiňovanou skupinou cereusů je početný rod Stenocereus, který obsahuje více než 25 druhů. Další zvláštností je neskutečně rozsáhlé rozšíření rodu, když jednotlivé druhy obývají kromě Mexika, Spojených států, Guatemaly, Hondurasu, Venezuely a Kolumbie ještě ostrovní státy: Kubu, Haiti, Jamajku, Dominikánskou republiku a Portoriko. Ve sbírkách se vyskytuje jen několik druhů tohoto objemného rodu, jedním z těch známějších je Stenocereus dumortieri (obr. 6), ve sbírkách rozšířený spíše pod rodovým jménem Isolatocereus. Tento velmi pěkný druh se vyskytuje ve středním Mexiku, hlavně ve státech Guanajuato, Hidalgo, San Luis Potosí, Querétaro a dále v několika níže položených státech. Stromové stonky dorůstají až do výšky 10 metrů. V současné době nemám tento druh ve sbírce, proto jsem, stejně jako u Pachycereus marginatus, použil svůj záběr z přírodního stanoviště.

Obr. 6 – Stenocereus dumortieri, San Augustin - Mezquititlan, Hid.

Na obrázku č. 5 je Stenocereus thurberii, známý též pod rodovým jménem Marshallocereus. Je to nenáročný a zvláštní cereus s černými areolami a trny. Vyskytuje se v severním Mexiku a na jihu Spojených států, kde vytváří keřovité masívní stonky do výšky šesti metrů. Můj exemplář po přesazení do přiměřeně velkého květináče evidentně pookřál a zmohutněl.

Obr. 7 – Stenocereus pruinosus, před San Vicente, Tam.

Poslední příspěvek tohoto dílu je věnován druhu Stenocereus pruinosus (obr. 7 a 8), který obývá vícero níže položených států středního Mexika. Tento druh nemá až tak atraktivní vzhled jako některé druhy rodu, mne však v Mexiku zaujal svou vitalitou a množstvím krásných květů. Setkal jsem se s ním v Tamaulipasu u San Vicente, kde vytváří ostrůvkové porosty stromových stonků do výšky až pěti metrů. V následném roce jsem vysel pár semínek, bohužel ani jedno nevzešlo. Zřejmě nebyla semínka dostatečně zralá, co se dá dělat, snad příště.

Obr. 8 – Stenocereus pruinosus, před San Vicente, Tam.

Co říci na závěr milí čtenáři. Snad jen vyslovit přání, aby Vás cereusy alespoň trochu chytly, já byl chycen zcela. A aby se jim dostalo pozornosti, které si svou krásou i botanickou hodnotou určitě zaslouží. Nakonec, co si budeme nalhávat, sbírka bez cereusů nemá to správné kouzlo, kvůli kterému trávíme dlouhé chvíle nad sbírkou v němém úžasu. A o to nám jde především!

Cereusy známé i neznámé, část I.  | II.| III. | IV. | V. | VI. | VII. | VIII. | IX.