Cereusy známé i neznámé, část VIII.

Oreocereusy mám asi nejraději, tedy hned po rodech Espostoa, Trixanthocereus, Siccobacatus a Micranthocereus. I tak to jsou přenádherné kakty velké estetické a sběratelské hodnoty. Z výše uvedených rodů jsou ale právě oreocereusy nejvíce rozšířeny ve sbírkách. Má to několik důvodů. Jednak se tyto kakty pro svůj vlasatý a drsný vzhled nedají ve sbírkách přehlédnout. Dále jsou velmi variabilní, hlavně co se týče velikosti a barevnosti otrnění a hustoty vlasů v areolách. Také nerostou příliš rychle a dokážou odpustit některé pěstitelské přehmaty.

Obr. 1 – Oreocereus arboreus n. n., LH 509, Villazon, Bol.

K rodu Oreocereus také náleží i druhy rodu Morawetzia, které květem a vzhledem svou příslušnost nezapřou. Dalším, velmi příbuzným rodem je Arequipa z Peru a Chile. Já však tyto skvěle otrněné a opravdu velmi zvolna rostoucí kakty vedu ve své sbírce samostatně. Proto nejsou zařazeny do tohoto dílu a ani do seriálu.

Obr. 2 – Oreocereus arboreus n. n., Villazon, Bol.

Dnes začneme asi nejrozšířenějším druhem rodu a tím je Oreocereus celsianus, který je zřejmě početně nejrozšířenější i ve své domovině v Bolívii a Argentině, kde osídluje rozsáhlé plochy do nadmořské výšky až 3500 m. Nevím, jestli existuje nějaký cereus, který díky své variabilitě dostal tolik neplatných jmen jako právě tento druh. A myslím, že velmi často i z komerčních důvodů. Proto se můžete často setkat se jmény neocelsianus, arboreus, fossulatus, varicolor, maximus, či jinak.

Obr. 3 – Oreocereus fossulatus n. n., LH 504, Tupiza, Bol.

Na obrázcích č. 1, 2, 3, 4 a 5 jsou exempláře asi z pěti položek, které jsem vysel z importních semen někdy před 20 lety. Jsou to samozřejmě stanovištní formy jednoho druhu. Původní, holá jména (n. n.) jsem si však na jmenovkách ponechal, i když, žlutotrný O. maximus (obr. 5) přece jen vykazuje jakési mírné odlišnosti a to hlavně na přírodním stanovišti.

Obr. 4 – Oreocereus celsianus LH 325

Exemplář z obr. č. 1 roste velmi zvolna, dlouhá léta rostl spíše do šířky, až v posledním desetiletí si vzpomněl, že by mohl i trochu do výšky. Vlastně byl přesazen jen 2x, ze společného truhlíku do šestky a následně do jedenáctky. Velmi zajímavé a zvláštní jsou také rezavé vlasy na exempláři z obr. 4., které jsou v reálu barevně výraznější než na obrázku.

Obr. 5 – Oreocereus maximus LH 501

Oreocereus trollii (obr. č. 6) je asi nejkrásnější druh rodu, pocházející ze stejných oblastí jako předchozí druh. Tam však vystupuje až do nadmořské výšky téměř 4300 m. Proto se chrání dlouhými hustými vlasy, které jsou srážkami stláčeny ke stonku.

Obr. 6 – Oreocereus trollii, Nort - West San Salvador, 4 150 m, Arg.

Výsledek je pak famózní, to když z krátkých silných stonků obalenými hustými jemnými vlasy trčí silné žluté nebo červenohnědé středové trny. Kakty na obrázku dostávají zatím vláhu spodem, po přesazení budou následně zalévány konvicí ze shora tak, aby se podobaly těm z přírody. Další možností je občasné vystavení rostlin dešti.

Obr. 7 – Oreocereus hendriksenianus JO, Zapahuita, Chile

Na obrázku č. 7 a 8 je úchvatný a ve sbírkách sporadicky se vyskytující O. hendriksenianus a jeho překrásná varieta densilanatus. Někteří současní ambiciózní kombinátoři (např. D. Hunt) je striktně vedou pod jedním jménem O. leucotrichus. Na nás si však nepřijdou, máme svůj zdravý rozum a tak tyto vzácné kakty budeme dál držet odděleně pod původními jmény.

Obr. 8 – Oreocereus hendriksenianus v. densilanatus JIR 10, Nasca - Puguio, Peru

Poslední, dnes představovanou dvojicí, jsou zástupci rodu Morawetzia. M. sericata (obr. 9) a M. doelziana subsp. calva (obr. 10). Oba druhy rostou výhradně v Peru, asi proto je vedu na jmenovkách postaru.

Obr. 9 – Morawetzia sericata

Nebo že bych se nevědomky nechával ovlivňovat backebergovým Das Kaktenlexiconem? I to je možné, avšak těmto kaktům to na kráse neubírá, zvlášť u M. sericata, to když vrcholy jednotlivých stonků zmohutní a nečekaně vykvetou několika květy po sobě.

Obr. 10 – Morawetzia doelziana subsp. calva, Mantacra, Peru

Příští, poslední díl bude o rodu Neobuxbaumia plus několik druhů z dalších cereusovitých rodů.

Cereusy známé i neznámé, část I.  | II.| III. | IV. | V. | VI. | VII.