Cereusy známé i neznámé, část VI.

Rod Haageocereus ustanovil v roce 1934 K. Backeberg na počest pana F. Haageho. Pro kaktusáře je tento rod velmi atraktivní a to hned z několika důvodů. Exempláře tohoto rodu jsou pro své husté otrnění velmi zdobné a nezaměnitelné. Také noční květy jsou relativně velké a tajemně krásné, v barvách od bílé, světle zelenkavé, žluté až po karmínově červenou. Další předností je menší trsovitý vzrůst, ve své domovině dorůstají stonky maximálně do 2 metrů, u většiny druhů do 1 metru a některé rostou poléhavě. A nakonec, pěstování těchto krásných kaktů je snadné a snesou zimování už od 10 °C.

Haageocereus versicolor

Obr. 1 – Haageocereus versicolor

Celkově bylo popsáno více než 40 druhů tohoto rodu, mnoho jmen je však synonymních a některé druhy byly již dříve převedeny do rodu Weberbauerocereus. Dnes je uznáváno cca 20 druhů. Rod se vyskytuje výhradně v Peru, kromě Haageocereus chilensis, který se, jak již název napovídá, vyskytuje v Chile.

Haageocereus versicolor v nočním rozkvětu

Obr. 2 – Haageocereus versicolor v nočním rozkvětu

Na obrázku č. 1 je typický příslušník rodu Haageocereus versicolor, již starý exemplář, u báze bujně odnožující. Obrázek č. 2 ukazuje rostlinu stejného druhu v nočním rozkvětu, která zřejmě čekala na lišaje, či jiného nočního opylovače. Kvůli sítím v oknech se však nedočkala.

Haageocereus platinospinus, Arequipa, Peru

Obr. 3 – Haageocereus platinospinus, Arequipa, Peru

Na obrázku č. 3 je elegantní Haageocereus platinospinus z departamentu Arequipa, kde vystupuje až do výšky 2500 m n. m. Na bílé květy tohoto vzácného druhu stále čekám. To se ale nedá říci o jednom z nejkrásnějších druhů v rodu, kterým je Hgc. divaricatispinus (obr. č. 4). Ten každým rokem vykvétá vždy několika krásnými tmavě karmínovými květy, bohužel se mi za poslední roky nepodařilo nafotit otevřené květy.

Haageocereus divaricatispinus, Lurin Valley, Peru

Obr. 4 – Haageocereus divaricatispinus, Lurin Valley, Peru

Haageocereus acranthus, na obrázku č. 5, patří k největším druhům v rodu, když ve své domovině dorůstá do výšky 2 metrů. Bílé květy se zelenou trubkou můžou být až 8 cm dlouhé. Odnože u báze se vyskytují u starších dospělých rostlin. Můj exemplář roste stále solitérně, ale to mu neubírá na kráse.

Haageocereus acranthus

Obr. 5 – Haageocereus acranthus

Obrázek č. 6 ukazuje překrásně vytrněný Haageocereus pseudomelanostele, který, stejně jako Hgc.versicolor, tvoří u báze trs fantastických vitálních stonků. Barva květu tohoto druhu údajně varíruje od bílé po žlutou, trubka je vždy zelená. Tento druh má několik subspecií, jednou z nich je ssp. carminiflorus (Obr. č. 7), který v loňském roce takto vykvetl až po převozu do zimoviště.

Haageocereus pseudomelanostele, OST 85 065

Obr. 6 – Haageocereus pseudomelanostele, OST 85 065

Haageocereusy jsou skvělé a odolné kakty, které by neměly chybět v žádném skleníku. Dobře klíčí i přirůstají, z mé zkušenosti můžou nastat potíže jen u prvního přesazení do květináčků. To když rostlinka ještě neprokoření celý květináček a po zálivce při chladnějším počasí nedojde k rychlému vysušení substrátu. Příště se, vážení čtenáři, podíváme na neméně zajímavý rod Trichocereus.

Haageocereus pseudomelanostele ssp. carminiflorus

Obr. 7 – Haageocereus pseudomelanostele ssp. carminiflorus

Cereusy známé i neznámé, část I.  | II.| III. | IV. | V.

zpět

Autor textu a fotografií:
Martin Krpata
martin.krpata(zav)centrum.cz

 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630