Cereusy známé i neznámé, část III.

Tento díl o sloupovitých kaktusech je zaměřen na zřejmě nejpočetnější rod sloupovitých kaktů, co se druhů týče a tím je rod Pilosocereus. Jméno rodu vzniklo spojením slov pilosus (chlupatý/vousatý) a cereus. Tento rod dnes čítá asi 50 druhů, podruhů a variet, když jsou dnes do něj řazeny i druhy rodu Pseudopilosocereus. Dospělé stonky tohoto zajímavého rodu netvoří klasická cefália, nýbrž takzvaná boční vlnatá pseudocafália na areolách, z nichž posléze vyrůstají noční květy. Některé druhy, jako například P. cristalinensis (také machrisii), vytváří terminální cefalia v areolách na více žebrech. Druhy tohoto objemného rodu se vyskytují zejména v Brazílii ve státech Bahia, Minas Gerais, Goiás, Espírito Santo, Tocantins, Rio de Janeiro, Ceará, Rio Grande do Norte a Pernambuco; dále v Mexiku ve státech Michoacán, Oaxaca, Puebla, Tamaulipas, Sinaloa a ojediněle ve Venezuele, na Jamajce a Kubě.

Obr. 1 – Pilosocereus chrysacanthus		Obr. 2 – Pilosocereus azureus

Na obrázku č. 1 je Pilosocereus chrysacanthus. Tento druh mám asi nejraději, jednak se pyšní nádherným zlatavým otrněním s bílými vlasy, za druhé pochází z Mexika a za třetí to byl můj první pilosocereus zakoupený na výstavě kaktů před mnoha lety. A jelikož jsem coby dítko neměl potuchy o správné nomenklatuře, do svého seznamu jsem ze zkomolené jmenovky opsal P. „o“hrysacanthus a takto jsem ho nějakou dobu častoval, než se mi do rukou dostal Das Kakteenlexicon.

Pilosocereus azureus, na obrázku č. 2, je v současnosti pokládán za P. pachycladus. Jelikož mám rostliny obou druhů a rozdíly jsou patrné na první pohled, dovoluji si nesouhlasit s tímto zařazením. Jmenovku tohoto druhu přepisovat nehodlám, proč taky, v nabídkových seznamech je pilosocereusů jako šafránu a sběratelsky je zajímavější skupina s více druhy.

Obr. 3 – P. aurisetus var. aurilanatus		Obr. 4 – Pilosocereus jauruensis

Na obrázku č. 3 je krásný P. aurisetus var. aurilanatus, HU 144, Minas Gerais. Ve své domovině dorůstá do výšky 3 metrů s průměrem stonků 7 cm, a v dospělosti upoutá senzačním pseudocefáliem s hustými temně zlatými vlasy, z kterého vyrůstají relativně velké světlé květy. K tomuto druhu ještě patří varieta densilanatus, tyto rostliny jsou zahaleny do bílých jemných vlasů. Mám dva malé semenáče této překrásné variety, rostou však velmi pomalu, asi to mají v genech a taky je méně zalévám, poněvadž se o ně bojím.

Na obrázku č. 4 je semenáč velmi zajímavého P. jauruensis ze státu Mato Grosso do Sul. V dospělosti by měl mít jasně modrou epidermis a noční květy. Tento druh se v nabídkách zřejmě objevil poprvé, a i zde je nutno za to poděkovat našim sběratelům - cestovatelům po Brazílii. Semenáče mám druhým rokem a zatím prospívají bez problémů.

Obr. 5 – Pilosocereus gounellei		Obr. 6 – Pilosocereus chrysostele

Pilosocereus gounellei je rozšířen na rozsáhlém území v několika státech Brazílie. Tento exemplář jsem si koupil v květinářství, zřejmě původem z Holandska. Dle vizáže se může jednat o varietu či poddruh zehntneri, který má více bílých vlasů v areolách. Jednou jsem měl pěknou řádku semenáčků tohoto druhu, bohužel jsem je omylem nechal přezimovat s mexickými rody. Výsledek si domyslíte.

Na obrázku č. 6 je tajemně krásný Pilosocereus chrysostele, pocházející ze severnějších států Brazílie: Ceará, Paraiba a Rio Grande do Norte. Na první pohled je patrná podobnost s rodem Haageocereus, avšak pseudocefálium ho jasně řadí do rodu Pilosocereus. Měl jsem dva exempláře tohoto úžasného druhu, bohužel jeden nevydýchal již jednu vícekrát zmiňovanou nešťastnou zimu.

Obr. 7 – Pilosocereus pachycladus

Pilosocereus pachycladus je ve své domovině majestátní rozvětvený modravý skvost, s řadami hnědých areol se zlatými trny. Dorůstá až do výšky 10 metrů a šířka stonků může být až 15 cm. Rozšířen je ve státech Bahia a Minas Gerais. V nabídkových seznamech amatérů se prakticky nevyskytuje, vzrostlejší exempláře se můžou sporadicky objevit z pěstíren z Holandska nebo Kanárských ostrovů. Exemplář na obrázku jsem asi před 30 lety získal náhodně z jedné zanikající sbírky.

Co říci na závěr? Většina druhů rodu jsou opravdové perly sbírek s nepopíratelnou sběratelskou hodnotou. K tomu, aby ukázaly svou opravdovou, dospělou krásu, potřebují více než desítku let. Přes léto chtějí rostliny teplejší prostředí, ovšem dobře větratelné. Přes zimu by neměla teplota klesnout pod 13 stupňů, já je pro jistotu držím minimálně v 15 stupních. Substrát by měl být výživný, propustný. Kdo chce mít vzrostlé exempláře, dopřeje jim teplejší stanoviště a více zálivky.

Cereusy známé i neznámé, část I.  | II.| III.