|
Než se pustíme do IV. dílu tohoto seriálu, chtěl
bych se Vám, milí čtenáři, omluvit za výpadek mého příspěvku
v březnovém díle I. N. novin. Jak se říká, odklady holt patří na
hnůj.
 |
|
Obr. 1 – Weberbauerocereus winterianus |
Tento díl seriálu je zaměřen na dva rody sloupovitých kaktů:
Weberbauerocereus a dnes již málo uznávaný rod Loxanthocereus.
Rod Weberbauerocereus ustanovil K. Backeberg v roce 1941 na
počest botanika Augusta Weberbauera. Rod čítá kolem 10 druhů a
pochází výhradně z Peru. Asi nejznámějším druhem rodu je Wbc.
winterianus (obr. č. 1), který je však ve sbírkách rozšířen
spíše pod jménem Wbc. johnsonii. Krásný druh s hustým
zlatožlutým otrněním, který má až 11 cm dlouhé bílé květy. V Peru je
rozšířen v departamentech Ancash a Cajamarca.
 |
|
Obr. 2 – Weberbauerocereus rauhii Jir-15,
Quisacha, Peru |
Na obrázku č. 2 je asi nejkrásnější druh rodu - Wbc. rauhii a
na obrázku č. 3 jeho úžasná varieta laticornua, která se od
typové variety liší přidanými bílými vlasy v areolách. Zatímco Wbc.
rauhii se vyskytuje hlavně v departamentu Arequipa, jeho varieta
více v departamentu Ica. Je skvělé, že z těchto překrásných kaktů
občas někdo v Peru sebere pár semínek, zde je nutno blahořečit
Zdeňkovi Jirušemu. Z tohoto rodu mám ve sbírce ještě Wbc. albus,
dříve vedený jako Wbc. longicomus. Ještě toužím po Wbc.
weberbaueri se zlatými silnými středovými trny a dlouhými
růžovými květy.
 |
|
Obr. 3 – Weberbauerocereus rauhii v. laticornua
Jir-7, Puquio, Peru |
Asi 15 druhů rodu Loxanthocereus jsou v současné době vedeny
v druhově velmi objemném rodu Cleistocactus (cca 55 druhů a
variet), kam zapadly i některé druhy rodu Borzicactus, jehož
zbylé druhy si pak rozebraly rody Matucana a Oreocereus.
Pravdou je, že druhy rodu Loxanthocereus mají stejné,
zygomorfní květy jako druhy rodu Cleistocactus. Jenže my
sběratelé máme přece rádi druhově menší rody, pro snadnější
nomenklaturní přehlednost a i utváření malých skupin kaktů ve
sbírkách je určitě estetičtější. Proto někdy rád přehlížím některé
nové práce různých kombinátorů a zachovávám si ve sbírce původní
rodová jména. Řekl bych, že to má tak stejně i většina z Vás
čtenářů, protože například Gymnocactus mandragora zůstává
pořád nedostižnou mandragorou, ať již projde rodem Neolloydia
či Turbinicarpus.
 |
|
Obr. 4 – Loxanthocereus montanus, Jir-70, Puquio,
Peru |
Loxanthocereus montanus a jeho souputník Loxanthocereus
ferrugineus se vyskytují v údolí Nazca, ten první vystupuje do
nadmořské výšky až 2600 metrů, ten druhý do výšky 1500 metrů. Oba
pak těsně pod vegetačním vrcholem vykvétají červenými zygomorfními
květy. Tyto druhy rostou víceméně jednotlivě, ve vyšším věku mohou
vytvářet menší trsy do výšky 1 metru.
 |
|
Obr. 5 – Loxanthocereus ferrugineus
Jir-111,
údolí Nazca, Peru |
Pěstování rodů Weberbauerocereus a
Loxanthocereus nečiní potíže, velmi dobře prospívají v běžném
substrátu při nárazové zálivce. Jako všechny cereusy z Peru milují
slunce a pohyb vzduchu. V zimě snesou teplotu až k 10°C. Druhy obou
rodů jsou ozdobou v každé sbírce a skvěle doprovází na stolech
skleníků ostatní kulovité peruánské rody.
Cereusy známé i neznámé, část I.
| II.|
III. |
IV.
|
