Cereusy známé i neznámé, část IX.

Dříve než začnu s povídáním o dalších přenádherných cereusech, musím konstatovat, že tento díl není ještě poslední, jak jsem posledně avizoval. Mám totiž ve sbírce ještě několik zajímavých druhů z rodů Stenocereus a Pachycereus. To na úvod a teď k jednomu z dnešních témat. Rod Neobuxbaumia je pro mě dalším bájným rodem naprosto jedinečných cereusů. Mnozí si možná vybaví fotografie z Huajalles v Queretáru, které občas proletí periodiky či promítacím plátnem klubových přednášek. Je na nich úžasná přírodní skalková scenérie s lesem N. polylopha, kde mezi kmeny a kameny rostou veliké modré Ferocactus glaucescens.

Obr. 1 – Neobuxbaumia polylopha		Obr. 2 – Neobuxbaumia euphorbioides

Přenádherné a robustní druhy tohoto rodu obývají obrovská území vícero států Mexika, namátkou: SLP, Hidalgo, Guanajuato, Querétaro, Veracruz, Puebla, Guerrero, Michoacan, Oaxaca a Jalisco. Noční, 4 až 10 cm dlouhé květy (dle druhu) vyrůstají z bočních areol blízko vrcholu. Dnes je známo asi 8 druhů, jeden krásnější než druhý. Za povšimnutí stojí hlavně N. scoparia, N. tetetzo a N. sanchezmejoradae. Všechny druhy jsou ve sbírkách náchylné k tvorbě černých skvrn na epidermis. Proto je v zimě držíme nad 15 stupňů a v létě je vystavíme na místo, kde je proudící vzduch.

Ve sbírce mám zatím dva druhy: Neobuxbaumia polylopha (obr. 1) a N. euphorbioides (obr. 2). Proč jen dva druhy, to je otázka. Zdá se, že většina níže položených států, ve kterých se vyskytují tito parádní obři, nejsou zřejmě předmětem zájmu cestovatelů, a proto se v nabídkových seznamech semen prakticky nevyskytují. Další důvod bude v obtížnosti získávání semen, protože exempláře tohoto rodu dorůstají od 5 do 15 metrů.

Obr. 3 – Cephalocereus senilis v údolí u Milpillas v Hidalgu

Další z titánů tohoto dílu je Cephalocereus senilis (obr. 3 a 4). Protože v současné době nemám tento druh ve sbírce (z důvodů Vám již známých), dovolil jsem si použít fotografie z údolí u Milpillas v Hidalgu, které jsem navštívil s kamarádem Petrem Antálkem na své první cestě do Mexika v roce 2011. Tento mýtický „stařeček“ obývá rozsáhlá údolí ve státech Hidalgo a Veracruz, kde dorůstá do výšky přes 10 metrů a šíře jednotlivých stonků může dosáhnout 40 cm. Květy vyrůstají z cefália a otvírají se v noci, což znamená, že hlavními opylovači budou zřejmě netopýři, tak jako u rodu Neobuxbaumia. Rod čítá ještě asi 2 druhy, Cephalocereus apicicephalium ze států Chiapas a Oaxaca a C. hoppenstedtti alias columna-trajani z Puebla.

Obr. 4 – Cephalocereus senilis		Obr. 5 – Carnegia gigantea

Není třeba dlouze představovat cereus z obrázku č. 5, je to slavné saguáro z Arizony a Sonory. Tento neskutečně masivní kaktus dorůstá v domovině až do 16 metrů o síle stonků až 80 cm. Je to opravdu paradox, když semenáčky i mírně vzrostlejší exempláře ve sbírkách přirůstají velmi zvolna, řekl bych, že jen několik centimetrů v růstovém období, a to ještě není jisté.

Posledním dnes představeným rodem cereusů je Browningia. Tento stromový rod z Jižní Ameriky obývá státy Chile, Peru, Kolumbii a Ekvádor. Z asi 8 druhů je nejznámější skvěle modrá B. hertlingiana (obr. 7), dříve známá jako Azurocerus. Ve sbírkách dělá opravdu parádu, a to i kvůli silnému otrnění.

Obr. 6 – Browningia candelaris

Browningia candelaris (obr. 6), není ve sbírkách příliš zastoupená, poslední dobou je však už sporadicky nabízena v katalozích semen. Jedná se také o pěkně vytrněný cereus. Zvlášť efektní je ve své domovině, kde v dospělosti tvoří rozvětvený strom s od země tlustým stonkem, který je obalený neproniknutelnými dlouhými trny.

Obr. 7 – Browningia hertlingiana		Obr. 8 – Browningia hernandezi

Posledním, dnes představovaným cereusem je velmi vzácná, ve sbírkách se téměř nevyskytující Browningia hernandezi (PH 959.01, North of Corrales, BY, Columbia, 2590 m, obr. 8). Je to můj poslední parádní úlovek. Tento druh sbíral Paul Hoxey v Kolumbii. Dá se říci, že browningie, vyjma modré hertlingiany, zůstanou v hledáčku spíše u specialistů. To ale nic nemění na faktu, že to jsou skvělé cereusy botanické a estetické hodnoty. V posledním dílu projdeme v úvodu avizované rody cereusů.

Cereusy známé i neznámé, část I.  | II.| III. | IV. | V. | VI. | VII. | VIII.