|
Jak se
žije, pracuje a jí v horách
Stravování na
venkově, zejména v horách, je
jiné, nepochybně jednodušší,
jednotvárnější a odvislé od
produktů, které si domácí sami
vypěstují, nebo smění, případně
nakoupí na tržnicích ve městech.
Nevím, jak to funguje v
současnosti, ale dříve na to
měli indiáni řešení. Větší
sídlištní uskupení, vesnice v
našem slova smyslu, nebyly a
nejsou ve vysokých horách
obvyklé, ale vládcové
předkolumbijské Ameriky to
řešili systémem zemědělských
rodových společenstev, tzv.
ayllu. Nejpozději v expanzním
období kultury Tiwanaku vznikly
svazky dvou, v optimálních
podmínkách i tří
spolupracujících zemědělských
osad, na Altiplánu a v mírném
klimatu horských údolí, nebo
dokonce na tichomořském pobřeží.
V různých klimatických
podmínkách, byly využity
možnosti pěstovat různé plodiny,
zeleninu a ovoce a ty si
vzájemně v rámci komunity
vyměňovali. Tak byla zajištěna
vysoká úroveň výživy členů
komunity.
 |
|
Typická obydlí
vysoko v horách |
U žádného
venkovského obydlí nechybí
venkovní pec, ta slouží většinou
k pečení chleba. Je téměř vždy z
nepálených cihel, topí se
suchými klacíky a dřevem z
náplavů řek, vysoko v horách se
topí jediným možným, llaretou,
dřevním mechem. Nikdo z
domorodců netuší, že tyhle
rostliny se v tzv. civilizovaném
světě těší nejvyššímu stupni
ochrany a jsou zapsány v
Appendix I. Mezinárodní úmluvy
CITES. Těžce by úředníkovi a
ochranáři vysvětlovala
hospodyně, že hlad je hlad a že
se tak dělá v horách tisíce let…
 |
|
Typická obydlí
vysoko v horách |
Kuchyně v našem
pojetí nejsou, uvnitř obydlí se
vaří na otevřeném ohništi, kouř
vychází střechou, nebo otvory ve
stěnách těsně pod střechou. Když
hospodyně zatopí, valí se kouř,
jako by dům hořel.
 |
|
Černá kuchyně |
Obdělávaná pole
jsou přímo kolem domu, ale také
vysoko v horách, všude tam, kde
se alespoň pár roků může sklízet
nějaká úroda. Srážky rychle
vyplavují humus a hlinité části
země, tento proces je urychlen i
tím, že zemědělci políčka
zbavují kamenů. Je jen málo
platné, že z těchto kamenů
budují zídky, které přece jen
mírní hlavní erozní faktory,
vodu v létě a vítr v zimním
období. U každého obydlí je i
několik ohrad pro domácí
zvířata, lamy, ovce, kozy a v
nižších polohách skot. Domácí
zvířata se pasou, nebo jsou
pasena volně na
neobdělávatelných svazích hor a
pohybem v nestabilních
podmínkách zhoršují půdní erozi.
 |
|
Sušení masa na
vesnici |
Trus domácích
zvířat je cenným hnojivem, které
se každoročně přidává k setým a
sázeným plodinám, téměř výhradně
ručně, v hrstičkách do řádků
před výsevem obilí a výsadbou
brambor. V horách jsou
zemědělské práce minimálně
ulehčeny technikou z mnoha
důvodů, z nichž chudoba není tím
podstatným. Základem obdělávání
půdy v horách je a ještě dlouho
zůstane dřevěné rádlo, tažené
skotem. Toto primitivní zařízení
(z našeho úhlu pohledu
primitivní) si domorodec hodí na
rameno, před sebou žene do
strmého svahu tažný skot a za
pár minut jsou všichni na
políčku třeba 100 a více metrů
nad domem. Nevím, kolik
bolivijské krávy nadojí mléka,
ale je zjevné, že jsou sportovně
založené, zvládnou a zdolávají
svahy, na které by naše, nebo
holandská kráva jen smutně
koukala. Pastvy je málo, vody
ještě méně, skot je hubený,
kostnatý a vytrvalý.
 |
|
Jarní práce u
Torotoro |
Železné rádlo by
se poněkud proneslo. A tam, kam
ani skot nedojde, nastoupí
domorodec s motykou, která
připomíná spíš jednostranný
krumpáč, nebo s nástroji
podobnými rýčům. Suchý trus z
ohrad se na pole také nosí
ručně, na zádech v loktuších.
Pracovní skupina, obvykle
rodina, je nejméně 3 až 4
členná, první jde hospodář a
rádlem vyorá brázdu, za ním
další sází brambory, nebo seje
ve špetkách obilí, další člen
přidá trochu hnoje a poslední
brázdu zahrne a ušlápne.
Poslední 2 činnosti vykonává
dosti často jedna osoba. Evropan
nevěřícně kroutí hlavou, bez
stroje času se vrátil o mnoho
století zpět.
 |
|
Jarní práce Azurduy |
Tak to funguje v
horách. Ve větších a klasických
zemědělských oblastech (cochabambská
kotlina, povodí větších řek,
oblast kolem Saipina, Culpina,
Tarija a nížinné oblasti obecně)
jezdí traktory a zemědělské
stroje nám známé. Jen orba není
evropská, ale používají se tam
diskové pluhy. Oře se zásadně na
jaře, těsně před sedbou, nebo
sázením plodin. Současná vláda
dokonce vybavila zemědělce
traktory zdarma, takže můžete
vidět na pár kilometrech tradici
i moderní stroje. Výše uvedené
neplatí samozřejmě pro vyspělou
zemědělskou velkovýrobu v
provincii Santa Cruz, tady je
použití moderních mechanizmů a
moderních metod zcela
samozřejmé.
Tržnice v každé větší vesnici
jsou neustále plné prodávajících
a náhodnému cizinci nemůže
uniknout fakt, že prodávajích je
zřetelně víc, než kupujích.
 |
|
Tržnice |
Mimo tradiční
produkty, brambory, ovoce,
zeleninu, maso se prodává na
trhu i drogistické výrobky,
hračky, sladkosti, cukr
(Bolivijci milují sladké a je to
vidět ve městech na postavách
žen, dívek a dětí, ale hlavně je
to patrné na zkaženém chrupu) a
také těstoviny (mimochodem
příšerné kvality). Je to
dostatečně patrné ze snímků
pořízených v Aiquile.
Byl bych velmi nerad, kdyby
čtenář toto konstatování
současných skutečností chápal
jako přezírání, nebo dokonce
pohrdání obyvateli na venkově a
v horách, nebo snad z jejich
necivilizovanosti. Pravý opak je
pravdou ! Hluboce si vážím toho,
jak zvládají každodenní lopotu a
jak se jim daří žít v rovnováze
s přírodou.
Samostatnou kapitolou v horách
je voda. Jakákoliv voda.
Užitková, ale zejména pitná.
Povídání, jak je to s vodou, si
necháme na někdy jindy. |
