Kaktusy ve Šternberku (6)

Jaro v mé sbírce je tím okamžikem, na který se těším tak, jako by se to mělo stát poprvé. Kytky se předhánějí, která bude mít více květů a také těch vůní, které se skleníkem linou. Jak už to bývá, tak počasí si opět dělá co chce a člověk zjišťuje, že příroda se nám zkrátka nepřizpůsobí. Letos se jaro nějak nekonalo a ze zimy jsme přešli rovnou do léta. Nevýhodou těchto změn je, že květy odkvétají jako mávnutím kouzelného proutku.

Uebelmannia buiningii

Mým snem je mít ve skleníku od každého trochu. Tak abych si na to své naleziště mohl odběhnout po snídaní, po obědě a před tím, než se setmí. Zkrátka jsem v terénu celý rok a člověk může sledovat v čase vývoj celého rostlinného společenství. Vždyť kolik je jiných krásných rostlin v sousedství kaktusů, o které většina z nás ani nezavadí. Líbí se mi, když jsou kaktusy doprovázeny všemi těmi burserami, fouquieriami, agávemi, echeveriemi a spoustou jiných. Myslím, že potom opravdu vypadá celá kompozice jako ucelená. Jediné co mi stále chybí, jsou mexické cibuloviny, které se v nabídkách téměř nevyskytují.

Bursera fagaroides – loňská úroda a základ té letošní

Kytka původem s Argentiny, která není v našich sbírkách k vidění, ale dočtete se o ní v mnohé literatuře – Pfeiffera ianthothele. Čím starší tím hezčí. Kombinace růžových plodů s vanilkovými květy má zcela jistě něco do sebe. Tuto kytku mám ve sbírce déle jak 20 let.

Pfeiffera ianthothele

Po zjištění jakou nezajímavou kytku jsem tehdy vysel, jsem si nechal jenom tento jeden semenáč. Spoustu let tvořila výplň podparapetního prostoru a teprve v novém skleníku jsem ji dal do závěsného květináče. Výsledek můžete posoudit sami. Píše se sice, že to je rostlina polostínu, ale jak je vidět, tak i sluneční úpal snáší docela dobře.