Dnes se podíváme na poslední místo, kde pěstuji
kaktusy. Venkovní skalka – místo, kde je nejsnadnější dosáhnout
napodobeniny přírodního stanoviště.
Skalku mám umístěnou podél skleníku na východní a jižní straně.
Celková výměra venkovní expozice je 30 m2 a do budoucna
se počítá s vybudováním skalky na střeše místnosti u skleníku (
dalších cca 20 m2). Záhon je založen na dvaceti
centimetrech drenáže a vrstva samotného substrátu je 10-20 cm. Tak
jako uvnitř skleníku jsou základem vápencové kameny, mezi nimiž jsou
umístěny rostliny. Záhon byl dokončen teprve letos, takže bude ještě
postupně doplňován o rostliny.
V záhonu nejsou umístěny jen kaktusy, ale
samozřejmostí jsou rozchodníky, netřesky, skalničky, trávy a
postupně přibudou i miniaturní keře a stromy. Největší podíl z
kaktusů tvoří zatím opuncie, ale postupně přibývají echinocereusy a
jiné zimovzdorné druhy.
|
Opuntia basilaris cv.
Bern |
Kaktusová skalka je zcela jistě výzva a pokud se věc
podaří, je to velká radost. Samozřejmostí na takové skalce jsou pak
i suchomilní živočichové. Takže není problém spatřit na kameni
vyhřívající se ještěrku, která má úkryt mezi kameny s opuncií.
Kvetoucí skalničky pak lákají motýly a na rozkvetlých opunciích se
pasou čmeláci.
Problémem takových skalek bývá plevel, který se mezi
kaktusy špatně ničí, proto by se kaktusy neměly sázet příliš blízko
sebe, aby se k němu dalo dostat.
Důležitá je také dobrá drenáž. Plevel potřebuje
daleko více vláhy než suchomilné rostliny a když už vyroste, tak
silně miniaturní. Takový plevel není ani potřeba ničit, jelikož
nepřežije první dlouhotrvající sucho.
Vhodným doplňkem, hlavně v jarních měsících, jsou
lomikameny. Než se dostanou kaktusy do formy, tak příjemně oživí
terén.
Bez práce skalka určitě není, ale je to práce
příjemná. A když tu práci svěříte do rukou odborníka, tak je to v
pohodě. Tady je jeden i s nářadím.
Nashledanou zase příště. Snad už aktuálně s
novinkami roku 2012.
|