Pavel Pavlíček

A toto o sobě napsal náš dlouholetý (bývalý) předseda: 

Počátek mého kaktusaření se datuje někam do roku 1970, kdy jsem jako řádný, čtyřiadvacetiletý otec rodiny postavil skleník na salát a okurky, s představou, že tak pro rodinu zajistím část obživy. Do skleníku se mi jednou vloudila také maličká Opuntia microdasys, ani nevím odkud. To se už ve mně probudil sběratel a brzy jsem těch opuncií měl celou škálu od světle žluté do tmavohnědé - a každá byla "malinko" jiná.

Na pouti pak – tuším pan dr. Drbal - prodával notokaktusy, a to už jsem byl ztracen. V roce 1971 jsem pak s přáteli založil klub kaktusářů v Chrudimi, schůzky jsme mívali u dlouhého stolu v restauraci v muzeu, často jsme pak sklouzli o patro níže do vinárny, takže schůze se někdy dost protáhly.

Pěstoval jsem všechno a postupně jsem zjišťoval, co se mi tu daří více a co méně. Časem se má sbírka stávala specializovaná na Mexiko a USA, z toho zejména echinocereusy Moje žena Lída se současně začala zaobírat jinými sukulenty. Ty samozřejmě sbírku kaktusů vždy oživí.

Někdy koncem sedmdesátých let jsem zjistil, že v kaktusech je šance dostat se do balíku, to když jsem na pardubické výstavě za své přebytky utržil skoro pětistovku. Tehdy jsme v klubu vydávali vlastní cyklostylovanou nabídku semen i rostlin z přebytků svých členů. Amatérská snaha udat přebytky své i přátel postupně přerostla do profesionální činnosti a v Chrudimi jsme při Svazu zahrádkářů založili "účelové zařízení" - prodejnu Chrudimský kaktusář a v roce 1982 jsme (díky účasti specialistů z celé republiky) vytiskli první velký nabídkový katalog, kterým jsme převálcovali všechny nabídky, jež do té doby v Československu existovaly.

Tak, jak se rozvíjel náš obchod, tak se rozšiřovaly i prostory pro pěstování kaktusů určené. Na velmi malé ploše při rodinném domku tak vznikl rodinný podnik, kde nalezli zaměstnání členové rodiny, zejména manželka Lída a dcery Šárka a Pavlínka

Pod sklem je ke dnešku plocha asi 200 m2. Nejlépe se daří dorůstajícím semenáčům, které jsou ve stolových sklenících, kde pod trvalým větrání dostávají tu nejtvrdší školu.