František Hájek

Poprvé jsem se setkal s kaktusy jako malé děcko, můj děda měl několik echinopsisů. Pamatuji si, že se mi líbily jejich veliké květy s dlouhou trubkou. Občas jsem si jako dítě a i později koupil nějaký kaktus na chrudimské pouti, to ještě měl stánek na pouti Pavel Pavlíček (pokud si to dobře pamatuji). Do doby před nějakými pěti, šesti lety byla situace stabilní. Protože bydlím v paneláku, tak jsem měl pár desítek rostlin (možná 30-40) na nepříliš vhodném místě na balkoně orientovaném na Východ a navíc částečně stíněném vedlejším panelákem. Prostě žádná sláva. Zlom nastal po setkání s Jardou Fajmonem, velkým to kaktusářem, rybářem, myslivcem, elektrikářem. Potkali jsme se na rybách v Norsku, kde jsem nad lahví Jamesona (léčil jsem Jardovi mořskou nemoc a střevní potíže) zjistil, že Jarda pěstuje kaktusy. Domluvil jsem se ním, že se k němu zajedu po návratu z Norska podívat. Stalo se, a když jsem viděl tu pěknou sbírku, tak jsem byl ztracen. Navíc to Jarda podpořil několika pěknými kaktusy, které mi daroval. Také mě "zavlekl" do chrudimského spolku, díky čemuž jsem měl možnost poznat sbírky i dalších členů a na pravidelných výletech za kaktusy po republice další krásné sbírky. Začal jsem zkoušet výsevy, z výletů a burzy si přivážel nové kaktusy. Moje sbírka se začala zvětšovat (to už jsem ji měl přestěhovanou u rodičů na zahradu u rodinného domu), v současné době mám dvě menší pařeniště na nožičkách a jeden větší stojan, zastřešený a s krytými boky. Pěstuji takový mix, ve sbírce ale převládá Jižní Amerika, hlavně rod Gymnocalycium.

Fanda

• » fotografie