Poznámky k zeolitu

Dost mne zarazila negativní zjištění publikovaná v posledním čísle internetových novin. Vysévám do zeolitu druhým rokem (je ovšem pravda že zeolit používám jen jako vrchní vrstvu, pod ním je směs kaktusového substrátu a perlitu 1:1.), klíčí téměř vše, růst je uspokojivý. Po jisté době v některých květináčcích k popisovanému jevu dochází, ale přikládal jsem to vždy na vrub působení plísní a hub, případně jiným pěstitelským chybám, nikdy zeolitu.

Z fyziologického hlediska mi uvedené vysvětlení  připadá nepravděpodobné: máte-li na mysli tzv. plazmoptýzu (vyrovnání koncentrace roztoků odvodem vody z oblasti nižší koncentrace (tělo rostliny) do vyšší - zeolit). Vždyť  kořenový vztlak kaktusů musí být  vysoký - žijí často v zasolených půdách.

Nejsem fyziolog, ale  lesník, takže se mohu samozřejmě mýlit. Jinak je to určitě velmi zajímavé téma, které by stálo za podrobnější zpracování. Co na to pan Chvastek, který si zeolit tak chválil v loňském roce?

Moje reakce bude vycházet ze skvělých zkušeností se zeolitem:

Od doby, kdy byl můj příspěvek o výsevech do zeolitu zveřejněn, jsem uskutečnil velké množství dalších výsevů a můj názor na tento „substrát“ se nezměnil. Obdobné zkušenosti, jak je popisuje autor příspěvku MJ, nemám a moje zkušenosti nevycházejí z ojedinělého pokusu, ale z rozsáhlým tříletých výsevů. Spíše se potýkám s tím, že nezvládám tak rychle přesazovat semenáčky, které za rok od výsevu dosáhnou velikosti až 1 cm, podle druhu i více. 

Metoda je stále stejná. Zeolit proseji na dvě frakce, hrubší dávám dospodu a jemnější ve vrstvě cca 2 mm nahoru. Zeolit namáčím do vody přímo z vodovodu, přidám 4-5 ml/l hnojiva (Wuxalu) a doporučenou dávku Thiramu. Na takto připravený „substrát“ vysévám semena bez dalšího ošetření (moření). Po třech měsících jsou semenáče tak veliké, že výsev přenáším z pod zářivek do skleníku, kde je odkryji a čas od času podmočím už jen čistou vodou bez hnojiva. 

V souhrnu mohu po dalším roce zkušenosti konstatovat, že je to vynikající metoda pro většinu semen. Tu výjimku tvoří jen drobná semena (např. rodu Strombocactus, Aztekium, některé parodie a pod.). Těm se na zeolitu moc nedaří. Semenáče navíc mají bohatší kořenový systém a úspěšný byl i výsev druhů, u kterých se projevuji odlišnosti geotropismu (např. Echinocactus parryi).

Také si netroufám diskutovat o fyziologii rostlin, nad možnou spojitostí se sorpčními schopnostmi zeolitu. Pokud by tomu tak ale mělo být, pak by v přírodě na místech, kde podloží tvoří tento přírodní produkt, moc toho nerostlo. Možná, že by stálo zato udělat kontrolní výsev do zeolitu, u kterého jsme použili podstatně nižší koncentraci hnojiva. Sám to vyzkouším.

Jaromír Chvastek

Nazdar Pavle, reaguji na ten článeček o zeolitu. Já mám dobré zkušenosti při dodržování určitých podmínek. Ale od začátku:

V prvním pořadí záleží na tom, z kterého naleziště zeolit je. Ono totiž zeolitů je spousta. Podstatnou součástí toho mého zeolitu je krystalický hydratovaný alumosilikát alkalických kovů a kovů alkalických zemin (Ca, K, Na, Mg) nazývaný klinoptilolit.

Struktura klinoptilolitu je založená na trojrozměrné kostře složené z tetraedrů
[SiO₄]^4- navzájem pospojovaných přes atomy kyslíku, přičemž část atomů křemíku je nahrazena atomy hliníku [AlO₄]^5-. Takto se vytváří charakteristická prostorová struktura s velmi velkým výskytem dutin, propojených do drobných kanálků, v kterých jsou uloženy kationy kovů nebo molekuly vody. V těchto kanálcích se můžou zachytávat látky tuhého, kapalného a plynného skupenství. Rozměry kanálků jsou dostatečně velké na to, aby do nich mohly vniknout molekuly o rozměrech několika desetin nanometru a absorbovaly se.Celkový objem těchto dutých prostorů je 24 - 32 %. Tak tohle používám já. Po jednoduchém shrnutí s vynecháním chemie to zní asi takhle: 

(to všechno jsou moudrá slova ne z mojí hlavy, mě to vysvětlovali několikrát, ale chemie není moje parketa)

Tak a teď jednoduše:
Když použiješ neupravený zeolit a když to moc hnojíš, rychle to zasolíš, protože tam dochází k výměně iontů a všechno leze ven a udusíme výsev. Když použiji aktivovaný zeolit a pomocí HCl ho regeneruji, nahradím ionty sodíku vodíkem, potom jde vápník dovnitř a vodík ven. To je dobré. Tak a jsme u jedné zásadní věci. Odkud je zeolit (já mám svůj zdroj přímo u pramene),  jaká je jeho struktura (ta moje je 1-2,5 mm bez prachových částí), jak držím výsev vlhký (ne mokrý) a v jakém prostředí vzhledem na vzdušnou vlhkost. Když to vyklíčí, tak to nesmí přeschnout, protože v okamžiku, kdy to začne nasávat vlhkost ze vzduch, je zle. Všechny drobné kořínky droboulinkých kaktusíčků uschnou a semenáčky jdou tatatatatam. Výsev děláme řídký a zásadní věc, včas to přepikýrovat. No a to jsou věci, které určitě stejně znáš. Moje zkušenosti jsou dobré a dá se říci, že ta technologie má „hodně” společného s výsevem do perlitu. Jenom s tím rozdílem, perlit necucá.

Velké rostliny v tom držíme tak, že v době růstu je substrát stále vlhký, neznatelně vlhký, je to v podstatě hydroponie, nic jiného. Nahradila se antuka.

To jsou naše znalosti a zkušenosti a vyséváme pěstujeme v podstatě všechno. Je jasné, že každý si musí najít to svoje a proto tohle není recept. I u nás dál špekulujeme a mícháme to s pískem, se sádrovcem, s rašelinou a koňským hnojem, suchejma kravincema (jinač to je dobrá věc, hlavně od krav co nosej telátka ještě v pupku).

Vím ale, že je dost kaktusářů se zeolitem spokojeno, už jenom podle toho, kolik jsem ho porozvážel, a to je už několik tun.

Přeji hlavně pevné zdravíčko a dobré kafíčko,
Miroslav Luňák
e-mail: mirolunak@seznam.cz

Můj styl výsevu kaktusových semen (3/2003)
Opět na téma výsevy (4/2003)
Zeolit a výsevy (11/2004)
Leden 2005 ve sbírce u Pavlíčků (2/2005)
Výsevy a zeolit (6/2005)

Zajímavý odkaz: Obohatené prírodné zeolity – minerálne hnojivo (pdf, 258 kB)