Je ještě mnoho z kaktusářů, kterým právě vrcholí hlavní vysévací sezóna. Je ale mnoho těch pěstitelů, kteří vysévají celoročně pod zářivky bez ohledu na roční období. Už dlouho patřím k té druhé skupině a i když jsem si už mnohokrát říkal, že jsem našel konečně pro mě vyhovující způsob výsevů, už po kolikáté jsem to porušil a znovu experimentuji.

 

Převratné objevy už byly určitě učiněny a vlastně dnes už jen modifikujeme základní způsoby se kterými přišli takoví praktici, jako byl pan Fleischer apod. Takovou jednu modifikaci zkouším již druhou sezónu. Dlouho jsem víceméně úspěšně praktikoval výsevy do starých, osvědčených misek od nanukáče a do propařeného substrátu přiměřeně složeného z humózní zeminy a písku. Ve srovnání s tímto způsobem jsem svůj způsob změnil diametrálně.

 

Na trhu se v poslední době objevil nerost - drcený zeolit, což je vlastně skupina nerostů (hydratovaných hlinito-křemičitanů hlavně vápníků, draslíku nebo sodíků). Jsou čiré nebo světle zbarvené (v našem případě nazelenalé). Mají charakteristickou vnitřní stavbu, která umožňuje vstup vody i výměnu kationtů. Z toho je již jasné, že jsem přešel vlastně na hydroponický způsob výsevů.

 

Drť, která je mj. k dostání i v prodejně Chrudimského kaktusáře, má zrnitost 1 až 4 mm. Tu nejmenší frakci (1-2 mm) oddělím prosetím. Výsevy dělám do plastikových misek o rozměrech 19x14x6 cm (také k dostání v prodejně). Původně jsem zeolit dával přímo do misek, ale ukázalo, že to má jednu velkou nevýhodu. Jelikož je zeolit poměrně těžký, každá manipulace s miskou znamenala pohyb drtě a nebezpečí porušení kořenového systému semenáčků nebo uvolnění předělů mezi jednotlivými výsevními poličky.

 

Po této zkušenosti mne napadlo vylepšit metodu „do dokonalosti“ tím, že jsem začal používat hranaté květináčky 4x4 cm (z prodejny Chrudimského kaktusáře), kterých do misky vejde 12. Ty naplním hrubší frakcí zeolitu a na povrch ještě nasypu asi 2 milimetrovou vrstvu jemné frakce, a to asi 3 mm pod hranu květináčku. Květináčky uložím do misky a do misky naliji roztok obsahující dvounásobnou koncentraci některého z používaných hnojiv, v mém případě kapalné hnojivo Wuxal v koncentraci 4 ml/l a dále nějaký fungicid (např. Previcur nebo Thiuram). V tomto roztoku nechám zeolit několik hodin stát (dojde k fyzikálně-chemickému procesu výměny kationtů).

Květináče naplněné zeolitem před výsevem

A pak už vysévám, 30 – 50 semen do květináče podle jejich velikosti. Semena nemořím. A jaké jsou výsledky? Semenáčky takto provedeným způsobem pod zářivky jsou obvykle za 3 měsíce natolik velké (3-5 mm), abych mohl výsevní misku odkrýt, zhruba 10 dní je nechávám ještě pod zářivkami odkryté, aby vyschly, a pak je mohu bezstarostně do nové sezóny zazimovat ve skleníku nebo ve studenějším sklepě nebo, v případě jarního výsevu, přenést přímo do skleníku bez přerušení růstu. Obvykle pikýruji až na podzim, kdy semenáčky mají podle druhu velikost 6-10 mm. Kořenový systém semenáčků ze zeolitu je velmi dobře vyvinutý.

 

Když bych měl srovnat výhody a nevýhody s mou původní metodou, je jich celá řada:

• nemusím míchat výsevní substrát
• výsevní substrát není třeba propařovat, stačí na to nějaký fungicid
• nemusím „přehrazovat“ substrát, abych vytvořil výsevní polička
• pokud po 3-4 týdnech některé porce nevyklíčí, odstraním květináček a nahradím ho novým výsevem, čímž využívám dokonale výsevní plochu
• pokud se na některé porci náhodou objeví plíseň, květináček vyndám, ošetřím fungicidem, případně podle rozsahu zasažení nechám několik dní mimo výsevní misku vyschnout a pak ho mohu dát zpět do misky
• pokud zeolit začne vysýchat (indikuje to zesvětlení jinak zelenavého zeolitu) zalívám jednoduchým podmokem
• po 2-3 měsících vyčlením květináčky s dostatečně velkými semenáčky a na jejich místo mohu doplnit nové výsevy, takže vysévám průběžně
• při výsevu nemusím brát v úvahu velikost a rychlost růstů semenáčku, během pěstování ty menší a pomalu rostoucí kdykoliv přemístím do společné výsevní misky
• výsevní misky lze použit několikrát
• při pikýrování si vyberu květináček s druhem, který chci přesadit, aniž bych poškodil kořenový systém rostlinek z okolních výsevních poliček

Měsíc po výsevu

Pokud nebudu považovat za nevýhodu to, že vysévám častěji a rychlý růst semenáčků mě nutí pikýrovat dříve než jsem byl zvyklý, zásadní nevýhodu jsem zatím neobjevil. Je ale nutné přiznat, že podobně jako u výsevu do klasických substrátu se občas na povrchu objeví olivově zelená až černá řasa, která sice nijak dramaticky růst semenáčů nenarušuje, ale je problém jak tomu zamezit. Je zajímavé, že v jedné výsevní misce se objeví např. na povrchu tří květináčků, které spolu nesousedí a na další se v průběhu dalšího pěstování nepřenáší. Pozorováním docházím k názoru, že se tento výskyt řasy objevuje jen u semen určitých druhů (např. těch, které rostou v travnatých lokalitách …?)

Je jasné, že mnoho z vás, kteří jste si tento příspěvek přečetli, budete konstatovat, že nejde o nic nového. Souhlasím, ale snad tyto zkušenosti přesto někomu pomohou.

Poznámka:
Neskladujte nechráněně jakýkoliv výsevní substrát na balkoně, kde krmíte ptactvo. Přibude vám pak problém vytrhávání prosa z výsevních misek …