|
Jak bylo řečeno, pěstování kaktusů před okny
obsahuje nejen „sběratelský“ prvek, protože se snažíme shromáždit
známé druhy, variety i formy s prokázanou zimuvzdorností, ale také
jde o jakýsi „výzkum“, protože zkoušíme další druhy a ekotypy,
u nichž se odolnost na mráz může předpokládat. Málo odolné povahy je
třeba ale varovat, protože někdy bolí, když se ukáže, že právě
vybraný ekotyp zimu nepřežil. Také je třeba varovat, že odolné
kaktusy nevyselektujeme, ani neobjevíme zázračně odolné druhy někde
v Durangu. Co se nepodařilo přírodní adaptaci během desítek tisíc
let, jistě se nepodaří ani nám.
|
|
Obr. 1 – Sclerocactus gradyi |
Zajímavější je ověřování „přírodních“ způsobů
pěstování, kdy se můžeme pokusit bořit mýty o přezimování v naprosto
suchém substrátu, jak platí o klasickém pěstování. Jak bylo uvedeno,
klimadiagramy těch nejsušších oblastí totiž naznačují, že i tam
během zimních měsíců v oblastech našeho zájmu až 6x (za měsíc) prší.
Nepochybně při intenzivním záření rychle zase vše oschne, ale přece
jen… není vše stále suché.
|
|
Obr. 2 – Escobaria missouriensis SB
205, Sandoval Co., NM |
|
|
Obr. 3 – Escobaria missouriensis f.
caespitosa |
Zmínili jsme, že k zamoknutí substrátu v miskách došlo i letos a
naprosté proschnutí vlastně vůbec nenastalo, když misky s pediokaktusy byly
zality již počátkem února. Vlastně jsem zalil shora všechny misky již počátkem
března a mohu říci, že nebyl nalezen žádný „hnijící“ exemplář, natož aby došlo
k hromadnému hynutí. Ostatně o vitalitě rostlin svědčí četné obrázky, kterými
chci svá tvrzení doložit. Venkovní pobyt s částečnou ochranou před deštěm a
sněhem, nízké teploty a pohyb vzduchu v šestém podlaží jsou asi podmínky, které
brání vzniku kořenové infekce houbami.
|
|
Obr. 4 – Escobaria missouriensis,
Hoolbrock, Navacho Co., Ariz. |
Navíc, exempláře všech druhů získávají přirozený vzhled a jsou
přímo vtisknuté do štěrbin miniskalek. Jaký to rozdíl od „štangliček“ kaktusů,
rostoucích v květináčích namačkaných vedle sebe, když pěstitel shromáždil vše,
co se dalo. Nepochybně na samém začátku bychom se měli rozhodnout, zda budeme
chtít v prvé řadě saturovat svou sběratelskou vášeň, nebo nás baví také
„pěstovat“ rostliny, jimž se viditelně daří, rostou a kvetou. Jakousi
„libůstkou“ pak může být pěstovat kaktusy sesazené v misce v jakési miniskalce
umístěné před oknem, která vytváří iluzi, že máme před sebou kousek skalnaté
polopouště, kterou si prohlížíme celý rok před oknem. Ale již dost, patrně
uváděný způsob pěstování již příliš vehementně prosazuji, nicméně platí, že
pokud bych v některém svém dalším životě pěstoval kaktusy, byly by na,
sofistikovaně by bylo řešeno pouze zastřešení za deště.
 |
|
Obr. 5 – Echinocereus
reichenbachii f. caespitosa FH 115.1, Beulah, Col. |
Vrcholící kvetení
Takto označené období trvalo od počátku, téměř do konce května a byl
to opravdu hektický čas. Každý den bylo třeba hlídat nakvétající
nové rostliny, fotit, opylovat a tak lituji pěstitele s velkými
skleníky, že si tento čas nemohou patřičně užít, protože nestihají…
Na jižní Moravě bylo mimo to velmi teplé počasí s minimem srážek,
které vývoj a kvetení ještě navíc urychlovalo, ale zároveň vznikalo
nebezpečí, aby pupeny nevadly a květy se dokonale rozvinuly. Vlhkost
měřím osvědčenými párátky, zapíchnutými do substrátu a podle jejich
oschnutí se zalévá. Zálivky vycházely vždy asi po týdnu, kdy byly
misky zality podmokem, aby, nedej Bože, nedošlo v dalším dni k „podpaření“.
Radši méně, než kaktus topit ve vodě. Platí, že na sucho nám kaktusy
neuhynou, ale přemíra vlhka v teplém počasí je spolehlivě zahubí.
Kéž by se tím ale člověk vždy řídil.
|
|
Obr. 6 – Escobaria vivipara v.
deserti |
|
|
Obr. 7 – Pediocactus poeblesianus
v. menzelii RP 116, Coconino Co., Ariz. |
Jako první vykvetl mladý roubovanec Sclerocactus
gradyi (obr. 1), který opravdu potěšil. Jedním z dalších druhů,
který začal kvést, aby pokračoval ještě dlouho v červnu, je
Escobaria missouriensis. Protože se nalézá na obrovském areálu
od jihu Kanady až po sever Mexika, je možno pěstovat několik variet
a celou řadu ekotypů, které se popravdě nijak výrazně od sebe neliší
(třeba ale nemám pro rozlišení jemných nuancí talent). Pěkný velký
květ má Escobaria missouriensis SB 205, Sandoval Co., NM,
(obr. 2), opravdu již od mládí začala odnožovat tato Escobaria
missouriensis f. caespitosa (obr. 3) a rovněž
Escobaria missouriensis, Hoolbrock, Navacho Co., Ariz.
(obr. 4).
|
|
Obr. 8 – Pediocactus poeblesianus
v. menzelii RP 117, Coconino Co., Ariz. |
|
|
Obr. 9 – Echinocereus russanthus SB
864, Rrewster Co., Tx. |
Začaly také kvést echinocereusy, z nichž zajímavý habitus má
Echinocereus reichenbachii f. caespitosa, FH 115.1, Beulah, Col.
(obr. 5). Jako první eskobaria kvetla Escobaria vivipara v. deserti
(obr. 6) bez označení lokality, což ji neubralo na půvabu a kvetla dlouho,
dalšími a dalšími květy. Nepochybně se zpožděním ještě také potěšily poslední
pediokaktusy, vskutku poklady, které rostou do krásy, sice Pediocactus
poeblesianus v. menzelii, RP 116, Coconino Co., Ariz. (obr. 7) a
zajímavá rostlina s pokroucenými trny (obr. 8). Pro zpestření se uvádí další
z řady rostlin z jihu Texasu, které sice zatím dobře přezimují, ale nejsou to až
takoví „kameňáci“. Echinocereus russanthus, SB 864, Brewster Co., Tx
(obr. 9) zajímavě kvete a stojí za to ho pěstovat.
|
|
Obr. 10 – Echinocereus reichhenbachii
v. minor n. n., Wilson Co., Tx. |
|
|
Obr. 11 – Escobaria sneedii v.
leei SB 730, Eddy Co., NM |
Z bohatého okruhu E. reichenbachii opravdu vydatně
zakvetla rostlina Echinocereus reichhenbachii v. minor, Wilson
Co., Tx (obr. 10), ale nejde o typ (viz dále). Escobaria sneedii v.
leei, SB 730, Eddy Co., NM (obr. 11) kvete opravdu dlouho a jelikož je ze
středu Nového Mexika, dává záruku zimuvzdornosti. Escobaria vivipara,
která se šíří pod označením Rock Island (Obr. 12) má nejasný původ, protože není
uveden stát a okresů s tímto označením je více. Podle mých skrovných vědomostí
by mohlo jít o rostliny z Arizony, pro které je příznačné, že jsou bělotrné,
kvetou relativně brzy a mají květy růžové.
 |
|
Obr. 12 – Escobaria vivipara
v. arizonica (Rock Island) |
|
|
Obr. 13 – Echinocereus russanthus
SB 864, Brewster Co., Tx |
Na obr. 13 je Echinocereus russanthus, SB 864, Brewster
Co., Tx., jeden z velmi hezkých, pestrotrných „chlorantusů“, který opravdu
bohatě a spolehlivě kvete. Bohužel bez bližšího označení původu jsem pořídil
zajímavý Echinocereus reichenbachii v. baileyi, Waschington Co.,
Ok. (obr. 14), s netypickým uskupením trnů v areole. Podobně není známo bližší
označení původu pro rostlinu Escobaria vivipara (obr. 15), která kvete
jako první ze všech „vivipar“, je bělotrná a má růžový květ, takže lze snad
předpokládat, že jde o v. arizonica.
|
|
Obr. 14 – Echinocereus reichenbachii
v. baileyi, Waschington Co., Ok. |
|
|
Obr. 15 – Escobaria vivipara v.
arizonica |
Na obr. 16 si můžeme ukázat, že pokročilý důchodce má koncem
května před okny opravdu co pozorovat a fotit, trnout jestli bude slunko a
„jestli ta bisbeana konečně udělá květ“. Jeden z „velkých“ echinocereusů
s pěkně tvarovaným květem je na obr. 17, Echinocereus reichenbachii v.
perbellus, SB 85, Harding Co., NM.
|
|
Obr. 16 – Před oknem se koncem května (23.
5. 2018) opravdu dějí věci |
|
|
Obr. 17 – Echinocereus reichenbachii
v. perbellus SB 85, Harding Co., NM |
Kaktusy před oknem -
část 1. |
2.
|
