Kaktusy před oknem - část 1.

V obrazovém miniseriálu, který bude členěn na období končící zimy a probouzení kaktusů, dále na dobu kvetení a posléze na přípravu kaktusů na zimu a vytváření trnů, chceme předvést, že kaktusy lze pěstovat po celý rok dokonce pouze na parapetech oken, že je to kaktusaření objevné, které někdy boří i staré pěstitelské mýty a přináší každodenní potěšení. K takovému pěstování potřebujeme pouze okna orientovaná k jihu nebo přidruženým směrům a misky nebo nízké květináče, ve kterých zakládáme „miniskalky“, usazené ve štěrkovité půdě.

Výběr druhů kaktusů, které snesou pouze částečnou ochranu před deštěm nebo sněhem a mráz do cca -20°C musíme omezit na ty, které rostou na území USA s výjimkou nejteplejšího jihu a jsou označeny jako zimovzdorné, či spíše mrazuvzdorné. Nejde o nic nového, protože pěstování mrazuvzdorných kaktusů prožívá nyní dokonce jakýsi boom. Poněkud specifické je, že jde o kaktusaření snad nejskromnější, „pouze“ před oknem a ne aspoň v pařeništi nebo ve skleníku a patrně dost neobvyklé je i pěstování v jednotlivých nádobách. Nebudu tady rozebírat výhody tohoto pěstování, mnohé i pěstitelské stránky lze pochopit při prohlížení obrázků. V neposlední řadě jsou to hlediska estetická, kterým možná více rozumíme při pohledu na bonsaj, ale při trošce fantazie si dovedeme i v našem případě představit, že miska představuje výseč rozpálené kamenité pouště někde na romantickém jihozápadu…

Rozloučení se zimou a čekání na květy
Mnozí si myslí, že zimu musí trávit kaktusář „studiem literatury“, prohlížením či uspořádáváním obrázků nebo hlídáním teploty ve skleníku, zatím co kaktusy odpočívají v suchu, popřípadě zabalené ve tmě sklepa. To pro pěstitele kaktusů na parapetu okna rozhodně neplatí. Kaktusy má stále na očích, důchodci si je mohou bedlivě prohlížet i mnohokrát denně a mohu prozradit, že fanatici dokonce v dlouhých zimních nocích nelení a zkoumají je pod baterkou.

Obr. 1 – Echinocereus reichenbachii v. caespitosus (?)

Kaktusy v zimě nás totiž těší svým bizarním tvarem, výraznými ostny, různě uskupenými v areolách a opravdu působí velmi neobvyklým dojmem. Jejich těla jsou v zimě schoulená do sebe, scvrklá až na polovinu délky, jak tomu je např. u Echinocereus reichenbachii v. caespitosus (?), neznámý původ (obr. 1), nebo také E. reichenbachii, hnědé trny (obr. 2). Na tomto obrázku je také E. coccineus v. roemeri BW 111, Kerr Co., Tx, který se patrně pro svůj jižnější původ příliš nescvrkává a na zimu téměř zčerná, a dále je vidět Escobaria vivipara v. bisbeana, Tucson, Az.

Obr. 2 – Echinocereus reichenbachii (hnědé trny)

Obr. 3 – Pediocactus peeblesianus v. menzelii RP 116, Coconino Co., Az.

Naprosto zvláštní a obdivuhodné ostny má Pediocactus peeblesianus v. menzelii RP 116, Coconino Co., Az. (obr. 3), který, ač ve venkovních podmínkách a při vysoké vzdušné vlhkosti, netrpí výskytem nepěkných skvrn na trnech, na které si stěžují pěstitelé ve sklenících. Venkovní proudění vzduchu je totiž fenomén, který při pěstování ve skleníku schází, a proto můžeme pěstování na parapetu okna a s částečnou ochranou před srážkami s trochou nadsázky označit jako „přírodě blízké“.

Obr. 4 – Kaktusy pod sněhem

Obr. 5 – Zimní zálivka

Někdy se během srážky stane, že fouká vítr a kaktusy promoknou nebo je zavane sníh. V mých podmínkách jsou kaktusy takto „zality“ během listopadu až března dokonce šest až desetkrát (obr. 4 a 5). To ale není na přirozených stanovištích nic neobvyklého, protože tam také v zimních měsících několikrát za měsíc prší nebo sněží.

Obr. 6 – Klimadiagram - Flagstaff

Z dostupných klimadiagramů lze vyčíst, že k tomu dochází podle místa proměnně, ale např. ve Flagstaff, v místě výskytu Sclerocactus nebo Pediocactus, ve středu Arizony, v zimních měsících prší v průměru šest dní za měsíc (obr. 6), zatímco v Tucson na jihu už jen tři dny.

Obr. 7 – Pediocactus simpsonii, Rio Arriba Co. Wasch., 17. 3.

Obr. 8 – Tentýž jedinec v polovině dubna s násadou květů

Těžko si představit, že si sklerokaktusy nebo pediokaktusy v zimě zalijete a já je před oknem pro jistotu také většinou narouboval, ale pár jich je na svých kořenech a mokro v zimě snáší, na rozdíl od vody v plném létě - Pediocactus simpsonii, Rio Arriba Co. Wasch. 17. 3. (obr. 7) a tentýž jedinec v polovině dubna s násadou květů (obr. 8).

Obr. 9 – Pravokořenný Echinomastus intertextus v. dasyacanthus

Obr. 10 – Echinocereus fendleri v. kuenzleri

Obr. 11 – Pediocactus winkleri/despainii, Wayne Co., Ut.

Obr. 12 – Pediocactus knowltonii

Obr. 13 – Sclerocactus mesae-verdae, FH 061.1, Navajo Co., Az.

Obr. 14 – Pediocactus paradinei, FH 052.5, Kaibab Plato.

Přes to, že letos vlastně všechny misky byly skoro po celou zimu někdy více, někdy méně mokré, mohu říci, že téměř všechny druhy pěstovaných kaktusů bez problémů a v dobré kondici přezimovaly a budou kvést. To platí také o pravokořenném Echinomastus intertextus v. dasyacanthus (obr. 9), Echinocereus fendleri v. kuenzleri (obr. 10) a pochopitelně také o všech roubovancích, např. Pediocactus winkleri/despainii, Wayne Co., Ut. (obr. 11), Pediocactus knowltonii (obr. 12), Sclerocactus mesae-verdae, FH 061.1, Navajo Co., Az. (obr. 13) a Pediocactus paradinei, FH 052.5, Kaibab Plato, (obr. 14).

Obr. 15 – Echinocereus reichenbachii v. minor, Wilson Co., Tx, typ

Obr. 16 – Echinocereus reichenbachii

Obr. 17 – Echinocereus reichenbachii SB 941, Kerr Co., Tx

U ostatních druhů, známých svou mrazuvzdorností, můžeme pouze konstatovat, že „mokré zimování“ jim neublížilo, že jsou nyní na jaře v náramné kondici a většinou již nasazují na květ, např. mimo jiné Echinocereus reichenbachii v. minor, Wilson Co., Tx, typ (obr. 15), E. reichenbachii (obr. 16) nebo E. reichenbachii SB 941, Kerr Co., Tx., (obr. 17). Také Escobaria missouriensis a E. vivipara přezimovaly dobře, ale u nich se to očekává (obr. 18 a obr. 19), protože jsou jedny z nejodolnějších kaktusů.

Obr. 18 – Escobaria vivipara

Obr. 19 – Escobaria missouriensis

Pokračování příště…