Rod Echinofossulocactus v přírodě i v kultuře – část 2.
Echinofossulocactus sp. Molinitos

8. února 2012 byl zamračený den. Bylo po dešti, z trsů mechů a vranečků na skalkách ještě vytékaly pramínky vody.

Obr. 1 – Trsy mechů a vranečků

Jak prozrazují kravská lejna, deštivé počasí už nějakou dobu trvá. Je to náramně výhodné počasí pro šíření výtrusů hub. Plodničky houbových rozkladačů se předhánějí v růstu. Mají za sebou delší období velké dřiny, musely vyprodukovat dostatečné množství enzymů na získání živin a energie z toho mála, co odmítl strávit složitý kravský žaludek. Jde především o stavební cukry rostlin, tedy celulózy, hemicelulózy a ligninu a v jejich rozkladu jsou houbičky přeborníci.

Obr. 2 – Kravská lejna s houbami

Přejíždíme s Vojtou z Guanajuata do Querétara do Molinitos (2155 m n. m.), na místo, které nám upřesnil Grzegorz Matuszewski. Byli jsme domluvení, že ověříme barvu květů zdejšího echinofosulokaktusu, protože bez květů prý místní rostliny připomínají Zimapanský „spinosus“. Dech se jaksi mimoděk zrychluje, když se blížíme k první nadějné skalce.

Obr. 3 – Skalka s Echinofossulocactus sp. Molinitos

Moc bych si přál ověřit další místo výskytu žlutokvětého fosuláče. Místo toho se v zápisníku objevuje jen další pracovní označení „polyacanthus“. Ale moment, je přece jen trochu jiný, vždyť spontánně odnožuje! Škoda toho špatného počasí, je toho tolik k focení!

Obr. 4 – Echinofossulocactus sp. Molinitos mezi vranečky

Obdivujeme harmonii mladých rostlin, délky jejich trnů trčících z těl ponořených do vranečků, ve kterých se objevují malinké žabky. Jsme tu správně za kaktusy?

Obr. 5 – Malinká žabka

Obr. 6 – Echinofossulocactus sp. Molinitos

Přesně takové rostliny od Molinitos byly bez květu v podezření, že se jedná o žlutokvětý E. spinosus.

Obr. 7 – Echinofossulocactus sp. Molinitos se žlutými trny

Na lokalitě převažují rostliny s jedním středovým trnem. Vzácné ale nejsou i rostliny s dvěma středovými trny nad sebou jako v případě této žlutotrnné kytky. Některé rostliny teprve začínají kvést.

Obr. 8 – Kvetoucí Echinofossulocactus sp. Molinitos

Obr. 9 – Odkvetlý Echinofossulocactus sp. Molinitos

Jiné jsou už po odkvětu. Zcela ojediněle lze v areolách nalézt i čtyři středové trny do kříže.

Obr. 10 – Echinofossulocactus sp. Molinitos

A u této výjimečné rostliny je člověk na pochybách, zda se nedívá na Pechánkův E. rosasianus. Vše by sedělo, velký vínový květ s dlouhou trubkou, bohatě odnožující, čtyři středové trny a hlavně, co u jiných chybí, - zploštělý horní středový trn s tmavší špicí! Ale buďme pokorní a neoživujme chiméry na základě jedné jediné kytičky.

Obr. 11 – Invazivní africká tráva Melinis repens

Světla ubývá, schyluje se k dalšímu dešti. K ponuré atmosféře přispívá množství kvetoucích cizokrajných trav Melinis repens přivlečených v honbě za větší produkcí amerických pastvin v 70. letech minulého století. Výsledek? Pokud se nepase, ten neřád všechno přeroste a zastíní. Stačí vynechat jeden rok pastvy. Pichlavým květním stvolům se dobytek vyhýbá. Řešení? Pastevci je mají - oheň.

Obr. 12 – Echinofossulocactus sp. Molinitos (GM 1541)

Charakteristická rostlina na lokalitě s relativně menším počtem okrajových trnů. Až sem přijede za dva měsíce Grzegorz, bude už mít populace polní číslo (GM 1541).

Obr. 13 – Vojto, kamaráde, napiš někam, ať se trochu rozjasní!

Obr. 14 – Echinofossulocactus sp. Molinitos GM 1541 ve sbírce, rok 2016

Příběh těchto rostlin se ale psal dále. Nevěřil jsem vlastním očím, když před třemi roky nabízel pan Potyka květuschopné rostliny s číslem GM 1541. Za vlídnou cenu jsem si jich pořídil hned šest (víc jich v nabídce neměl). A z těch šesti jedna už druhým rokem v novém domově kvete.

Obr. 15 – Echinofossulocactus sp. Molinitos GM 1541 ve sbírce, rok 2017

Chuť kvést, velikost květu a délka trubky u tohoto konkrétního jedince jsou opravdu mimořádné.

Přiřazovat vybrané jedince s podobnými vlastnostmi k nějakému jménu nebo dokonce ke konkrétní přírodní populaci by se dělat zásadně nemělo, zvlášť u fosuláčů. Ale před pár lety udělala jedna kytička, kterou jsem kdysi dostal od pana Pechánka, dvě odnože, a od té doby pravidelně kvete. Měla zjevně špatné označení „heteracanthus“, ale nemohu se ubránit podezření, že by mohla takříkajíc patřit „do rodiny“.

Obr. 16 – Echinofossulocactus „heteracanthus“

Poděkování: Autor tímto děkuje Klubu kaktusářů Plzeň za shovívavost s převzetím
a rozšířením původního příspěvku z internetových stránek klubu.

Rod Echinofossulocactus v přírodě i v kultuře – část 1. | 2. | 3. | 4.