Echinokaktusy v kultuře (3)

Echinocactus horizonthalonius

Neuvážené, uspěchané manželství s první ženou, co nás okouzlí, nemusí být dokonalé, jak se zpočátku zdálo. Dostaví se nevybouření, předčasná manželská nuda a poohlížení se po jiných. Stejné platí o kaktusářích. Málokdo zůstane u prvního rodu, jímž byl chycen na výstavě či u kamaráda. A kdo zatvrzele slibuje prvotině věrnost, dříve či později zahne.

Echinocactus horizonthalonius

Zpočátku jsem také nasliboval mamiláriím, dnes nemám ani jednu. Ale rodů jsem si pod rukama hýčkal nemálo. Mamilárie jsem vyměnil za kopiapoe, kopiapoe za ancistrokaktusy, ty za echinomastusy a sklerokaktusy, ale i ty šly z domu. Vyjmenované po celou dobu doprovázely ferokaktusy, uebelmanie a hlavně ta boží astrofyta! Nakonec jsem propadl horizontíkům a to i přesto, že mě před tímhle „mexickým plevelem“ odborník varoval. Nedbal jsem. A díky těmto jak podlitiny po vesnické rvačce modrým rostlinám, jsem poznal co je to pomluva. Naštěstí se jí chopili jen dva lidé, dva obchodníci s kaktusy a divokými semeny. Překážel jsem. Ta pomluva dodnes zní opravdu varovně a pro mě děsivě: „Hlavně ne k Naxerovi, tam je to samá hybrida, jestli chcete čisté, pak jedině od nás“. A přestože už jsem dávno kaktusář ve výslužbě, je na mě, abych tuhle pomluvu vyvrátil. Už před lety jsem měl v úmyslu vypracovat soubor tohoto rodu v kultuře, ukázat jeho variabilitu. Pokusím se o to dnes. Ke každé foto je připsán i dodavatel semen. Věřím, že kamarádi, od nichž semena mám, se rádi podívají, jak po letech kultury rostliny vypadají. A samozřejmě, že nejen na fotografiích, rovněž na parapetech mého skleníku. Nechť vám tolik foto nezpůsobí nudu.

Ale teď zpátky k podstatě tohoto krásnému rodu, k jeho variabilitě a problémům pěstování. Pominu-li rozměrný Echinocactus grusonii, grandis, platyacanthus a visnaga, zbude nám texensis, polycephalus, parryi a onen horizonthalonius. Poslední jmenovaný jsem poprvé poznával při pravidelných návštěvách výborného kaktusáře pana Šustera ze Záluží u Plzně. Jeho sbírka, bez zatvrzelé specializace, byla nádherná. Mezi dobře rostlými kopiapoemi, telokaktusy, melokaktusy, lobiviemi a ferokaktusy seděla i skupinka krasavců modrých jako len. Sám pan Šuster říkával, že tohle je šlechta mezi kaktusy. Já jsem ale tehdy pokukoval po čilencích, přemlouval pana Šustera, aby je opyloval, přinesl jsem vlastnoručně vyráběné štětečky, to jsem ještě nosil mladistvé husté vlasy, dnes by na pár štětečků padlo půl hlavy. Na onu šlechtickou skupinku jsem si vzpomněl až po letech, bohužel, to už pan Šuster nebyl naživu. Tehdy za mnou přišel Jarda Bohata, nevysel-li bych část semen ze starších sběrů. Souhlasil jsem. Nechtělo se mi pouze do Echinocactus horizonthalonius. Vzpomněl jsem si na pana Šustera, a jeho varování jsou háklivé, ale hlavně jsem se zalekl stáří semen. „Víš, Jardo, takhle stará semena už asi klíčit nebudou,“ tvrdil jsem. Nakonec jsme se dohodli, že vyseju vše. Ona sedmiletá semena klíčila jako proso! A zde jsou výsledky po dvaceti letech:

Roubovaná rostlina JaBo 328 Boquillas del Carmen, Coah. Dodavatel Jaroslav Bohata

Pravokořenná La Mesa, NL, JaBo 30. Dodavatel Jaroslav Bohata

Pravokořenná Tula, Tam. JaBo 32. Dodavatel J. Bohata

Pravokořenná Higueras, Coah. JaBo 34. Dodavatel J. Bohata

Pravokořenná Arteaga, Coah. JaBo 33. Dodavatel J. Bohata

Pravokořenná Villa Real, Coah. JaBo 27, J. Bohata

Pravokořenná El Chiflon, Coah. JaBo 37, J Bohata

K vzešlým semenáčkům jsem se choval velice slušně, nikoli jako k mexickému plevelu, nýbrž jako k panovačné šlechtické mládeži. Bylo to v době, kdy parapet ve skleníku byl plný eriocereusů jusbertii tlustých jak čabajská klobása a já s chutí rouboval. Když jsem viděl, jak se semenáčky vyvíjí, v tom čase jsem vlastnil pouze dva větší horizontky Arteaga, Coah., začal jsem se pídit po dalších nalezištích.

Stará roubovaná rostlina Arteaga, Coah.

Jenomže ono to s tím mexickým plevelem nebylo tak, jak pravil onen odborník, ono po něm nebylo ani památky, ono to totiž nebylo tak jednoduché jako s plevelem našich zahrádek, on ten mexický byl setsakra náročný, vždyť ve sbírkách jsem jej téměř nikde neviděl. A když, tak to byla nevzhledná zelená šiška na vysoké podložce. Zajásal jsem, když Jirka Krechovský z našeho spolku laxně pravil, „přijď si“. Já nepřišel, ale do Křimické ulice, tuším 79 jsem se přihnal. Ve vnitrobloku rodinných domků, vlastnil Jirka své tvrdé kaktusové království. Když jsem se po Jirkovo království procházel poprvé, nepřišlo mi nadýchané jako to mé, ocenil jsem jej až později, protože v jeho království si rostliny neužívaly blahobytu hnojiva a vody. A stejně tak si neužívaly ani semenáčky, které popadl na horní poličce. Jakou já měl radost, byly to Jirkovy sběry. Tehdy jsem si odnášel pět nalezišť od každého čtyři prcky, jež jsem doma nějaký čas zprovozňoval, neboť Jiřího tvrdé pěstování, jim nedovolilo se napít. A když se to povedlo, honem s nimi na jusbert. A tady jsou dvacet let po roubování:

Roubovaná Ventura, SLP. Dodavatel J. Krechovský

Nazas, Durango J. Krechovský

El Portento, Durango J. Krachovský

Buñuelos, Coah. J. Krechovský

El Pilar, Coah. Dodavatel J. Krechovský

Bohužel, ty už Jirka neuvidí. O něco později jsem v jedné plzeňské sbírce doslova vyškemral čtyři kouzelné semenáčky. Vyklíčily ze semen sbíraných Karlem Šlajzem pod sběrovým číslem KŠ 43 Valle de Rosario, Chihuahua.

Roubovaná Valle de Rosario, Chihuahua KŠ 43

Kolem roku 2005 – 7 jsem počal objednávat z katalogů pana Vaška Zdeňka pod akronymem VZD. Zde jsou první roubované rostliny:

La Morita SLP, VZD 546, dodavatel Vaško Zdeněk

Finlay, Hudspeth Co., Texas VZD 326 Vaško Zdeněk

Rancho La Campana, Coah. VZD 293 Vaško Zdeněk

Kolekce Echinocactus horizonthalonius

SZ Cuba, Durango, VZD 257 Z. Vaško

Zona de Silencio, Dur. VZD 081 Z. Vaško

Zóna de Silencio, Dur./záp. Rancho La Flor/ VZD 269 Z. Vaško

Lagunilla Viejo, Zacatecas VZD 511 Z. Vaško

Alamillo, Zacatecas, VZD 571 Z. Vaško

Road 652, Culberson Co., Texas VZD 359 Z. Vaško

Delavare Mts., Culberson Co., Texas VZD 360 Z. Vaško

Jiná rostlina Delavare Mts., Culberson Co., Texas VZD 360 Z. Vaško

Ve stejných letech jsem se seznámil s výborným pěstitelem Romanem Čermákem, od nějž jsem získával semena zajímavých lokalit. Některé jsem rouboval, jiné držím dodnes na svých:

Roubovaná San Andrés, Zac. RC 159 Roman Čermák

Roubovaná Seco, Chih. RC 112 R. Čermák

Roubovaná El Hundido Coah. RC 62 R. Čermák

Pravokořenné El Hundido Coah. RC 62 R. Čermák

Roubovaná San Rafael, RC 73, Coah. R. Čermák

Roubovaná Bajio de Ahuichila, Coah. RC 52 R. Čermák

Roubovaná Cerro Bola, Coah. R.Čermák

Roubovaná Cruces- El Rosario, RC 15, SLP R. Čermák

Roubovaná Matamoros, Zac. R. Čermák

Roubovaná Sabana Grande, RC 34, Zac. R. Čermák

Roubovaná Apisolaya, Zac. R. Čermák

Roubovaná Naitcha-San Pedro del Gallo, Durango, R. Čermák

Roubovaná Seco, Chih. R. Čermák

Roubovaná El Casco, Durango, RC 95 R Čermák

Pravokořenné El Casco, Durango, RC 95 R Čermák

Pravokořenné Poušť mezi sierrami,1099 m, Coah. RC 129 R. Čermák

Pravokořenné Gabino Vazguez-západní strana 1161 m, Coah RC 130 R. Čermák

Pravokořenné El Carrizo-hranice s Chihuahua, Dur. RC 106 R. Čermák

Bylo to asi v roce 2005 nebo 2006, kdy u branky mého domu zazvonil člověk. Jeho vizáž jsem znal z mateřského spolku. Dostavil se s přáním, zda by si mohl nasbírat nějaká semena astrofyt, prý jedno jaká, „jsou pro syna, který se to učí“. To jsem mu umožnil s upozorněním, že za mne opylovaly včeličky. Nevadilo mu to. Za pár dní se vrátil, tentokrát pro radu při stavbě prosklené půdy. Zřejmě se mu zalíbila má tehdy již vyspělá sbírka Echinocactus horizonthalonius, neboť mě požádal, zda by si mohl zakoupit nějaké semenáčky. Nad tou modrošedou plání jsme se dali do řeči a já viděl, že ten člověk je chycen. Pro semenáčky docházel pravidelně, všechno již dostával gratis, neboť se mezi námi klubalo kaktusářské přátelství. K pravidelným návštěvám přibíral i svojí novou přítelkyni ze stejného spolku. Kolik táboráků jsem na jejich počest zapálil, kolik dobrého vína jsme spolu vypili, na kolik rodinných oslav byli přizváni, teď sčítat nebudu. Ale o něčem se zmíním. Tomu pánovi budeme zatím říkat pan Pavel Upřímný, neboť když jsme si po celé čtyři roky spolu ťukali, nezapomněl připomenout: „do očí se mi dívej, když si spolu ťukáme“. A já se díval. Dodnes mi mrazí, do čeho. Za nedlouho jsem pana Upřímného seznámil s Romanem Čermákem, jež spolu s kamarády Zbyňkem Blažkem a Jirkou Fejfarem pravidelně dojížděli.

Pan Upřímný brzo pochopil, že Roman Čermák je výtečným a bezedným zdrojem zajímavých semen a tak usoudil, „proč by je nosil Naxerovi, když je může dávat rovnou mně?“. Jeho rozhodnutím, o němž jsem neměl ani potuchy, jsem za jednu jedinou sobotní návštěvu a za přítomnosti pana Upřímného, o Romana Čermáka na celé tři roky přišel. Pan Upřímný k tomu zvolil dětinskou fintu, kterou jsme snad používali za našich mladých let, když jsme se hádali, kdo v partě bude Vinetou a kdo Olda Šetrnejch. A ono to zafungovalo. Od Romana jsem se dozvěděl, jaká že to byla finta až za tři roky pro mne velice mrzutého odmlčení. Ale o tom až příště. V té době mne nezbývalo nic jiného než těšení se z nového „přátelství“ s panem Upřímným, o jehož pravém záměru jsem neměl ani potuchy. Ale také z dorůstajících rostlin, jež jsem porůznu získával:

Las Tablas, SLP

Sandia Chica, Vojta Myšák

Big Bend, Rio Grande

Big Bend, Rio Grande světlejší trny

Nádherné rostliny z Ocampa, Coah., Luboš Loose

Guauhtemoc, Coah., IDD 57/99

Guauhtemoc, Coah., IDD 57/99

U jedné rostliny z mých začátků bych se rád zastavil a poprosil Vás kolegy kaktusáře o pomoc při identifikaci naleziště. Kdysi jsem obdržel, dnes již od neznámého dobrodince, semena s popisem La Apples, NL. Jedná se o krásné rostliny s vrstvou stříbrného vosku. Zpočátku jsem mněl zato, že semínka pocházela právě od Jardy Bohaty, pak se ale ukázalo, že zdroj přitekl odjinud. Kdo téhle mýlky využil a rozesílal letáky, že Naxera si tuhle lokalitu vymyslel ke svým hybridám, nemusím připomínat. Před pár lety jsem měl návštěvu z Německa, která mě požádala právě o semenáčky La Apples. Byl to kaktusář, jenž mi sdělil, že lokalitu navštívil již třikrát. Je to prý vojenská zóna „militari area“ a rostliny již mizí. Když jsem však obdržel mapku, místo La Apples tam stálo La Alpes. Tedy záměna písmen. Onu návštěvu tenkrát doprovázel Martin Trefný. Byl bych Vám vděčný za upřesnění této záhadné lokality. A zde jsou ony voskové rostliny:

La Apples či La Alpes?

La Apples či La Alpes?

La Apples či La Alpes?

La Apples či La Alpes?

Pokračování za měsíc.

Echinokaktusy v kultuře, díl 1. - 2.