Jest myšleno v kultuře pěstební, neb samotná kultura člověčí, jenž se do mého pěstění vloudila jako nemilosrdné fusarium, za moc nestála. Byla natolik hloupá a podlá, že mě zcela bezradného předčasně odeslala do kaktusářské výslužby.
Vůbec nemohu říci, že bych se s echinokaktusy nějak nudil, i když mají věčné zpoždění, jež předčí spoje ČD. Táhnou se, jakoby na mezinárodní trati nařídila SŽDC mizernou třicítku. Cestující láteří, kroutí hlavou nad tou neschopností, ale mašinfíra, co se studem vede naleštěnou mašinu, je neoblomný, neboť kdyby jim povolil, sundával by mundůr a vyklízel skříňku na šatně.
Echinocactus parryi
|
|
Jarní květy Echinocactus parryi, Cuidad Juarez, Chihuahua
|
Jako první si prohlédneme Echinocactus parryi. Získal jsem jej před více než dvaceti lety v semenech z lokality Cuidad Juarez, Chihuahua. Tenkrát jsem měl velkou radost, bylo to zboží nedostatkové, rád jsem je zařadil mezi své první polycephalusy. Pochopitelně že jsem rouboval na statný jusbert typu jaternička, jímž jsou vyživovány dodnes.
|
|
Neviditelná podložka pod rostlinou už je určitě tvrdá jako dubový trám
|
Ze stejné doby jsem si ponechal i rostlinu na svých, zdaleka není statná jako ta předchozí, ale kvést, byť s patnáctiletým zpožděním, už také umí.
|
|
Echinocactus parryi, Cuidad Juarez, Chihuahua
|
Po deseti letech jsem přibral lokalitu Villa Ahumada, Chihuahua, to už bylo v době, kdy jsem dostal nechuť k roubování, dodnes si držím rostlinky na svých. Rovněž tak další lokalitu Candelario, Chihuahua.
|
|
Echinocactus parryi, Villa Ahumada, Chihuahua
|
A kdybych měl sdělit krátkou radu jak na ně? Nebylo by to sáhodlouhé povídání. Jsou to rostliny krátkého růstu, probouzí se časně zjara a jaro je pro ně vším. Jakmile nastanou vyšší teploty či přímo horka, kdy astrofyta jsou v tom nejlepším, ony šlajfují jak z nebezpečného kopce.
|
|
Echinocactus parryi, Candelario, Chihuahua.
|
Přírůstky a svěží barvy mladých trnů mizí a to je pokyn, abychom rostlinky nechali na pokoji a svojí neutichající touhu přilepšovat soustředili třeba právě na ta astrofyta. V červencových vedrech už vyzrávají jen štětinaté plody, zvětšují se, nikdy však neprasknou, je třeba zkoušet, jak si je matka tiskne k tělu. Zralé jdou lehce oddělit. Vděčně sypou hromádku velkých černých semen. A semena klíčí dobře, někdy i na osmdesát procent. Klíčky se vyvíjí rychlostí blesku. Po přepikýrování už trochu pozor, přece jen jsou to rostlinky tvrdých oblastí. Vyhovuje jim mírně zásaditý substrát obohacený pemzou či obyčejnou drcenou cihlou.
|
|
Dvouleté semenáčky Echinocactus parryi
|
Kdo má potřebu co nejdříve se pochlubit nádherou rostlin, nechť roubuje na jusbert typu jaternička, na němž se nejdříve dočká dospělosti i mohutného otrnění. Určitým kompromisem je Ferocactus glaucescens. Kdo ale dává přednost kaktusářskému umu, nechť vydrží a neroubuje, jedině tak se dopracuje k archeologickému klenotu. Rostliny na svých milují velice propustný substrát s kamínky vápence a hrubší cihly. Ale když se horkem ztratí svěžest mladých trnů, už ani kapku vody.
Příště sáhneme výš. Do poliček Echinocactus polycephalus a s nimi do věčného zápasu kaktusáře. To mi ještě zlé fusarium v podobě „pana Upřímného“ nechalo na pokoji.
|
|
Echinocactus polycephalus
|
