Echinocactus polycephalus
|
|
Echinocactus polycephalus
|
Jako přes kopírák mohu říci, že tohle jsou výhradně rostliny jara. Pokud je tedy
s příchodem horkého léta nevyženeme na chladné místo v zahradě. Jaro je u polycefalusů
velice bouřlivé. Pro nezasvěcené: bouřlivé znamená, že stejně nevytlačí víc jak
dvě či tři areoly, roubované rostliny čtyři až pět. Jaro je období, kdy mladými
trny klokotá okysličená krev.
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
A to je nejkrásnější čas pro kaktusáře, jenž tyhle rostliny chová, protože tyhle
se nepěstují, ale chovají. Deset let mi trvalo, než jsem si troufl říci, „už mi
neumírají, už je umím udržet na svých“.
|
|
Echinocactus polycephalus - na svých,
téměř deset let staré rostlinky
|
|
|
Echinocactus polycephalus -
patnáctileté na svých, umrtvené letním vedrem
|
A protože jarní období je velice krátké, je potřeba jej využít. Využívají jej
rostliny, co by ne kaktusář? Je to období, kdy jim musíme dopřát. Vodu, hnojivo
a tak dokola! Nebýt srab a nebát se, za dva měsíce to přece končí! Hodně let mi
trvalo, než jsem zjistil, že i pravokořenné rostlinky mohu každé jaro po libosti
zalévat. Nechci nabádat, že by tím přidaly nějakou tu areolu navíc, to ne, ale
nejsou neduživé, protože chovatel už není strašpytel!
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
A chovatel už také ví, že tyhle rostliny nesmí sázet do hnoje! Zveličuji, ale
pokud budete držet zásadu z jara se vody nebát, v létě však ani kapku, pak
v mírně zásaditém a dokonale propustném substrátu nějaký ten starý kaktusový
kompost neuškodí.
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
Svůj substrát pro pravokořenné rostlinky jsem si ustálil na třicet procent
pemzy, dvacet procent velice starého kompostu, zbytek písek, cihla, vápenec. A
hnojivo? Obyčejný Kristalon. V horkém létě nás může potkat ještě jedna nemilá
věc. Rostlinky, které jsou letní stagnací zatažené, tedy s malým obsahem vody a
přijdou-li osmatřicítky ve stínu, je třeba sledovat, případně přistínit, či
přenést z extremního oslunění pod sklem. Hrozí popálení báze stonku od
rozpálených kamínků v květináči. Koncem srpna nebo začátkem září je potřeba
rostliny zalít, aby se lépe ubránily jarnímu slunci.
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
Jinak jsou na tom rostliny roubované. Na jusbertu a jemu podobným podložkám se
vyvíjejí bezpečně, přesto je k dospělosti daleko mnohdy i dvacet let. Květy
můžeme objevit ke konci léta, pro samé trny je snadno přehlédneme.
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus
|
|
|
Echinocactus polycephalus - bílé štětinky na temeni
oznamují léta očekávané
květenství
|
Echinocactus xeranthemoides
|
|
Echinocactus xeranthemoides
|
A ještě jedna rostlina si zaslouží pozornost, Echinocactus xeranthemoides.
Jsou to rovněž rostliny bouřlivého jara. S čekáním na květ je na tom kaktusář
podobně, dávají však drobnější a dobře klíčivá semena. Semenáčky se při troše
opatrnosti vyvíjí poměrně dobře.
|
|
Echinocactus xeranthemoides
|
Příště sáhneme níže, do parapetů Echinocactus horizonthalonius, to už mi
zlé fusarium v podobě „pana Upřímného“ nenechalo na pokoji a já se pomalu
stěhoval do kaktusářské výslužby. Jednou jsem si ale řekl, že člověk by se měl
bránit, i do té kaktusářské výslužby odcházet takový jaký opravdu byl, ne jak ho
„pan Upřímný“ potřeboval vymodelovat pro své potřeby. Ale o tom mezi kopou
fotografií až příště…
Echinokaktusy v kultuře, díl
1
