|
V pátek 20. března jsme cestovali na jihozápad státu
Utah, kde jsme během víkendu chtěli navštívit Národní parky Zion a
Bryce, s nocováním ve Státních parcích Sand Hollow a Kodachrome.
Cestou ze Salt Lake City jsme jeli na jih po dálnici číslo 15. První
zastávka byla na severu Národního parku Zion v části zvané Kolob
Canyon. Zde jsme viděli pouze opuncie, pravděpodobně dva druhy.
 |
|
Obr. 1 – Sníh a opuncie z
oblasti Kolob Canyon v Národním parku Zion.
|
Druhý den jsme jeli ze Státního parku Sand Hollow k
jižní části Národního parku Zion po silnici číslo 9 až do vesnice
Springdale, kde jsme cestou viděli velké množství opuncií a
echinocereusů. V samotném Národním parku rostly kaktusy především na
ostrůvcích u křižovatek, jen jediný jsme viděli v přírodě u cesty.
Zde bych rád zdůraznil, že jsme byli v časové tísni a na detailnější
průzkum okolí nebyl čas. Po přejezdu na nocoviště ve Státním parku
Kodachrome jsme viděli až echinocereus u vstupní brány do parku, kde
byl uměle zasazen.
 |
|
Obr. 2 – Echinocereus
u recepce Státního parku Kodachrome.
|
O týden později, tedy poslední sobotu v březnu, jsem
navštívil pohoří Silver Island Mountains v Tooele County, Utah. S
kolegou z práce jsme chtěli absolvovat výšlap na Graham Peak (2305
m). Moje kaktusářská představa se značně lišila od reality. Očekával
jsem dosud neobjevenou kaktusovou vegetaci s různým druhovým
zastoupením a měnící se s přibývající nadmořskou výškou. Vše začalo
nadějně, kdy jsme během chvilky dorazili na úpatí pohoří a našli
jsme první opuncie.
 |
|
Obr. 3 – Opuncie ze svahu
Silver Island Mountains.
|
Opuncie jsem považoval za dobré znamení, ale to bylo
z kaktusů na tomto pohoří opravdu všechno. Po třech hodinách jsme
stále nebyli na vrcholu a tak jsme se rozhodli jít zpět, výhled byl
úchvatný, sluníčko svítilo a foukal mírný vítr.
 |
|
Obr. 4 – Pohled z hřebenu
pod Graham Peak.
|
Cestu zpět jsme si trochu zkrátili a u auta jsme
byli za dvě a půl hodiny. Podcenili jsme sílu sluníčka a tak jsme
byli dost spálení. Poté jsme přejeli k solné pláni Bonneville Salt
Flats (1286 m) a koukali se zpět k pohoří a vrcholu Graham Peak. Až
teď jsme si uvědomili náš výkon. Ten kopec je opravdu vysoký.
 |
|
Obr. 5 – Pohled ze solné
pláně zpět k horám.
|
Jako náš poslední výlet jsme na ten den naplánovali
návštěvu lokality, kterou mi ukázal místní botanik Blake na konci
února. Chtěl jsem zkontrolovat přítomnost poupat na rostlinách a
především ukázat nějaké kaktusy kolegovi z práce. Jako nekaktusář
byl trochu zklamán, že jsme toho moc neviděli. Tato lokalita byla
jistota, našli jsme Echinocereus engelmannii, Escobaria
vivipara a Opuntia erinacea. Rostliny byly napité a zatím
bez viditelných náznaků poupat.
 |
|
Obr. 6 – Echinocereus z hor
v Elko County v Nevadě.
|
Lokalita je to velmi krásná, jsou zde na malém území
koncentrovány nejen všechny místní druhy ale i hustota populace je
vysoká.
 |
|
Obr. 7 – Množství rostlin je
na místní poměry opravdu neobvykle velké.
|
První víkend v dubnu jsme jeli na výlet se skupinou
lidí, se kterými pracuji. Hlavní aktivitou bylo
boulderování v oblasti San Rafael Swell s možností navštívit
naleziště Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry. Přímo v místě našeho
sportovního vyžití rostly opuncie, sklerokaktusy a echinocereusy.
 |
|
Obr. 8 – Echinocereus
v popředí, boulderování o kousek dál.
|
Na noc jsme se přesunuli k nocovišti nedaleko krásné
vyhlídky Wedge Overlook. Toto místo je kaktusářskému světu známo
především výskytem rostlin Pediocactus despainii. Po mrazivé
noci jsme se věnovali hledání této nádherné rostliny. V tomto období
by měla být šance pro nalezení nejvyšší, protože jsou rostliny
napité, nad terénem, někdy s poupaty a později i s květy. Mezi
klasickou kaktusovou vegetací, skládající se z opuncií, echinocerusů
a sklerokaktusů, jsme opravdu pediokaktusy s poupaty našli.
 |
|
Obr. 9 – Jedna z prvních
rostlin, co jsme dopoledne našli.
|
Bylo kolem desáté hodiny a velikost některých poupat
mi napovídala, že by se z krásného dne mohl stát nádherný. Rozhodli
jsme se tedy pro prohlídku petroglyfů (datovaných do období před
Kristem) v nedalekém údolí a návrat zpět na lokalitu. A sen se stal
skutečností.
 |
|
Obr. 10 – Květy kaktusů vždy
potěší, ale tomto případě dvojnásob.
|
Spokojenost nabyla vrchu a tak byl čas vyrazit
směrem do Salt Lake City. Cestou jsem ještě chtěl zkontrolovat další
lokalitu pediokaktusů dle GPS, ale našli jsme pouze klasické
kaktusové složení. Tentokrát však vše ve velikosti o číslo větší než
jinde. Obří trsy echinocereusů a početná populace sklerokaktusů.
 |
|
Obr. 11 – Největší
sklerokaktus toho dne, u něj kravský exkrement
a v dáli kemp s karavany.
|
Dalších pár týdnů za velkou louží se z kaktusového
hlediska povedlo a už se těším, až začnou kvést echinocereusy. Na
závěr musím poděkovat své ženě za trpělivost a pochopení a kolegovi
z Malajsie za poskytnutí fotografií.
Utah 2015 (1) | Utah
2015 (2)
|
